Lidové tradice v Hluku: výborný seniorský krojový ples se zajímavými rozhovory + vzpomínka na pana Svatbíka a seniorské začátky
Následující videoukázky jsou už z lednového seniorského krojového plesu v Hluku. K nim jsem ale připsal následující čerstvý text:
Už několik dnů nosím při sobě vzpomínání pana Konečného z Hluku, který patřil ke skupince seniorů, zakládajících v tomto slováckém městečku dnes už veleznámé seniorské večery. Součástí tohoto vzpomínání je také povídání o panu Antonínu Svatbíkovi z Hluku, který byl na samotném začátku seniorského setkávání. Panu Konečnému přitom velmi záleželo na tom, abych se o panu Svatbíkovi co nejdříve zmínil, takže v této chvíli svůj rest plním a zároveň se oběma Hlučanům omlouvám, že text dávám se zpožděním.
Tedy, víte, kdy a jak začalo setkávání seniorů v Hluku? Psal se začátek roku 2007, Antonín Svatbík, jeho paní Jana a několik dalších seniorů si jednoho večera po fašankovém setkání na hasičárně řekli, že by mohlo být dobré setkávat se pravidelně a ve větším kruhu. Napsali tedy dopis radě města Hluku a požádali je, zda by se senioři mohli potkávat na místní tvrzi. Radní byli pro, tvrz pronajali zdarma a od té doby se scházejí. Mnozí víte, že vznikla unikátní řada několika desítek setkání, která se uskutečňují s výjimkou prázdnin vždy jednou měsíčně v úterý. Pokaždé mají večery pěkný program, na který už jezdí i lidé z okolí. Však jste mnoho videoukázek mohli vidět i na internetu.
"Ze všech setkání vede perfektní kroniku právě pan Svatbík, který ze začátku na setkání také chodil. Jsme mu vděčni za to, že byl u samých začátků, stejně jako jsme mu moc vděčni za vedení kroniky," říkal mi pan Konečný a kroniku mi ukázal. Kroniku? Několik kronik! Jsou opravdu vedeny velmi svědomitě, včetně mnoha pěkných fotek.
Mimochodem, z kroniky se dozvíte mnoho a mnoho informací, včetně třeba toho, jaká byla účast v začátcích. Na první seniorské setkání přišlo 47 lidí, na druhé 60 a na třetí 104. "Pan Svatbík dělá kroniku na vysoké úrovni, systematicky a poctivě," upozorňoval ještě pan Konečný.
Při našem setkání jsem si s ním povídal i na jiná témata, než na témata seniorských večerů, vykládali jsme si například o dřívější Jízdě králů, řeč přišla i na budování sportovní haly, jejíž historie mě docela zajímá mimo jiné proto, že vzbuzovala v Hluku hodně debat a emocí. O tom ale zase někdy příště.
Tak, toto, co jste četli před chvíli, byl aktuální text z dnešního dne, tedy ze 17. února 2014. A to, co následuje nyní, je text a videa, které už na stránkách byly, text jsem psal (a dával na stránky) 29. ledna 2014 po zatím posledním seniorském setkání, tedy po velmi vydařeném krojovém plese. Točil Tonda Vrba, kterému takto ještě jednou děkuju!
S velkou radostí sem dávám informaci o následujících videoukázkách, které jsme natočili před pár hodinami s Tondou Vrbou na úterním krojovém seniorském plese v Hluku. Přestože se s Tondou známe poměrně dlouho a potkáváme se docela často, možná poprvé jsme nyní pracovali společně, Tonda točil a občas dělal rozhovory, já stál vedle něj a rovněž se snažil dělat rozhovory.
Dost mi na tom záleželo, protože v minulosti jsem zaznamenával na videu hlucké seniorské večery mnohokrát, ale nikdy jsem nedělal rozhovory s lidmi, kteří na tyto večery chodí. Proto jsem si už dlouho plánoval, že rozhovory udělám tentokrát, proto jsem si vzal v pražské redakci dva dny volna a těšil se na úterní hlucký večer. Nakonec ale chybělo jen málo k tomu, aby žádná videa ani rozhovory nevznikly, v Praze jsem si totiž zapomněl foťák s kamerou.
Naštěstí jsme si s Tondou v úterý dopoledne shodou náhod zavolali a on mi říkal, že o nahrávání seniorského večera uvažuje. Slovo dalo slovo, Tonda přijel do Hluku, večer jsme seniory nahráli, o půlnoci přišli k nám domů, dali první videa na internet, v půl čtvrté ráno jsme vstali a Tonda mě hodil do Starého Města na vlak, abych už ráno seděl v Praze v MF DNES na ranní poradě.
Hurá, mám prostě radost, že vše klaplo a že jsme zachytili pro budoucnost kousek hlucké historii i některé pamětníky, kteří jsou a budou její součástí. Samozřejmě jsem si přál zachytit ještě více lidí, udělat více rozhovorů, ale snad se to zase někdy brzy podaří.
Tak, pojďme na videa:
TADY jsou všechny videa od Tondy, už tam naskakují i ty z Hluku. Zatím jsou ale bez označení, které se postupně na videoukázkách objeví. Já potom některé videa vyberu i k sobě na stránky a dám k nim komentář i souvislosti, které vždy pomáhají k vnímání jednotlivých video ukázek.
Možná bych měl ještě vysvětlit, proč takové mé nadšení a radost z jednoho zdánlivě obyčejného večera a několika rozhovorů. Myslím, že tyto hlucké večery jsou svým způsobem výjimečné a já nevím, že by někde měly obdobu. Teď, když jsem v Praze a jezdím po Čechách si ještě více uvědomuji cennost takových setkávání i atmosféry, která tady panuje mezi lidmi, kteří jsou jistě v mnohém odlišní, prošli různorodou životní cestou, nasbírali na ní takové i onaké zkušenosti a jistě by se vzájemně ne na všem shodli. Ale to, že se dokáží takto scházet, že na těchto setkáních bývá skutečně výborná atmosféra, že tady v některých chvílích skutečně zpívá celý sál, to je podle mě něco, na co budeme jednou jen vzpomínat, a já jsem rád, že jsem se snažil tyto večery zachytit. Až jednou skončí, kdoví, třeba ne, tak ti, kteří přijdou po nás, budou mít možnost na něco navázat, budou mít možnost vidět, jak se Hlučané setkávali a budou mít možnost vidět, nebo i slyšet, své příbuzné a předky. Kromě toho všeho navíc velmi rád lidi poslouchám, naslouchám jejich životům, přemýšlím nad nimi, často jsem překvapován, kdo jaký život prožil a v čem se v něm setkal. Třeba včera jsem si povídal se čtyřmi sestrami, jejichž otci vzal minulý režim malířskou živnost a on některé naučil malířinu tak, že je vzal do světa. A podobně zajímavých příběhů slyší člověk mnoho a mnoho... Tak, a víc slov už nyní nemám čas psát, čeká mě redakční práce v novinách, mějte se všeci pěkně a moc nás za videa nepomlouvejte, vše jsme točili rychle, spontánně, bez dlouhých příprav a střihání videoukázek, na čemž by nějaký profík strávil týden a potom předložil účet, ze kterého bychom se vzpamatovávali ještě příští seniorské setkání :)
Tak, a pojďme na první video! Krásná hlucká tvrz svítí do dálky, je úterní podvečer, jdeme dovnitř, na nádvoří už slyšíme hrát muziku, a ještě než přijdeme do plného sálu, zastavujeme se s panem Uhlířem a panem Konečným. Pan Uhlíř je zemědělec, skoro pořád ho vidím něco dělat, ale kromě toho je také člověk, který má velmi rád jízdu králů, ví o ní tolik jako málokdy jiný, jezdí po jízdách králů, pomáhá s organizací hlucké jízdy králů, je činný i jinde, například v zahrádkářích. Pan Uhlíř je také člověk, který nikdy nemluví o sobě, a vždycky mi říká, abych pochválil toho či onoho člověka, abych o tom a tom napsal, nebo za tím a tím zašel. Tentokrát jsem ale chtěl, aby promluvil o sobě - což je v první části videa. Následně můžete vidět a slyšet pana Konečného, prezidenta hluckých seniorů, který je hlavním organizárem pravidelných úterních setkání od úplného začátku. Včera slavil osmdesátku, čemuž jsem nevěřil, že by měl fakt osmdesát? Pan Konečný je kus složité hlucké historie a rád bych s ním někdy udělal i dlouhý detailní rozhovor, který by zůstal uchovaný jako součást místní historie.
Tady je povídání s paní Šuránkou, která mimo jiné seniorské večery moderuje- "Tady v Hluku sú tak dobří ludé, já bych nešla nikde jinde ani za nic," říká mimo jiné v rozhovoru... Tož, opravdu sú Hlučané tak dobří? :)
Tady můžete slyšet paní Křivákovou, další obětavou ženu mezi seniory, která se například podílí na programech. Nedávno dokonce připravili ukázku z divadelní hry Strakonický dudák, do které šila paní Křiváková kostýmy, nachystala scénář a vedla i zkoušky - úspěch u diváků byl velký ...
Pan Pospíšek, další velký hlucký patriot, kterého můžete každý třetí rok vidět, jak se točí kolem Jízdy králů, věčně usměvavý, veselý... Chtěli jsme s ním udělat ještě delší rozhovor po skončení úterního večera, ale bohužel, už to nešlo stihnout, přesně o půlnoci se tvrz zamkla a venku byla na rozhovor véééliká zima.
Pohodový Hučan a zpěvák hucké Pohody, na kterém je vždycky vidět, s jakou radostí chodí seniorům zazpívat - Josef Bachan!
A tady si povídáme s paní z Dolního Němčí, která má dceru na Floridě... Kolikrát si myslíte, že za ní byla? To byste možná ani neuhodli... I za toto povídání děkuju, stejně jako za všecky ostatní...
Že potkám na plese čtyři ženy, které budou všechny sestry a všechny budou mít kroje, to jsem opravdu nečekal - stejně jako jejich zajímavý životní příběh...
Tak, toto musím vysvětlit a přitom přiznat, že jsme s Tondou přišli o dvacet minut později a utekl nám začátek, který se seniorům moc líbil. Proto jsme je poprosili o zopakování, abychom mohli celou událost zachytit. Moc děkujeme za ochotu a pochopení! Na konci videa krásná mazurka, která se už dnes jen tak někde nevidí...
Tady uslyšíte především domácí muziku s názvem Pohoda, která pokaždé dokáže vytvořit skvělou atmosféru...
Tady jsme v zákulisí, manželka pana Konečného a ještě jedna místní paní ...
... několik málo fotek dám o víkendu, protože kartu s fotkama jsem nechal doma...