Vlasta Grycová

Uvažoval jsem, že v sobotním podvečeru vyrazím na fotbal Slovácka se Spartou, ale uherskobrodská nabídka lidové muziky a zpívání skoro ve stejném čase byla natolik lákavá, že jsem dal slovácké písničce a slováckým "děvuchám" přednost před exkluzivními černými útočníky Sparty, kteří asi byli nadlouho tím nejlepším fotbalovým zbožím, jaké na stadionu Slovácka pobíhalo.

Nakonec si myslím, že jsem volil dobře. Afričtí útočníci sice nezklamali, stejně jako ale nezklamali "fanoušci" Sparty v roli likvidátorů  a "fanoušci" Slovácka v roli vulgárních sprosťáků - a to prý fotbalové kluby stojí o to, aby na fotbal chodily celé rodiny... No, děkuju, nechci ...

Jel jsem tedy do Uherského Brodu na Legendy moravského folklóru, kterými byly tentokrát myšleny výlučně ženské muziky a ženské soubory - pokud nepočítám jednoho jediného muže, mladíka za jedním cimbálem. Večer "legend" patří už k pravidelným akcím v brodském kulturáku, myslím, že pořadatelé na začátku ani nemysleli na to, kde budou brát legendy, pokud takový večer bude už poněkolikáté. Kde brát pořád legendy? 

Nad takovou otázkou jistě přemýšleli i někteří diváci (a také účinkující) sobotního večera. Vždyť řada hrajících a zpívajících dívek by se nad slovem legenda usmávala, mnohé budou zpívat ještě desítky let. I když bychom ale brali ono slůvko "legenda" s odstupem, musíme dodat, že v Uherském Brodě vystoupily určitě ženské muziky a soubory, které patří k těm nejlepším. Mohli bychom do programu přidávat další a další, ale ty, které v sobotu hrály a zpívaly, by pořád ve špičce zůstávaly.   

První dávám na stránky Vlastu Grycovou a cimbálku se sborem z jejího Strání. Nechci tím automaticky říkat, že byly nejlepší (možná ano, možná ne), protože podobné pořady takto není správné hodnotit a mezi "brodskými legendami" nebyl nikdo slabý. Prvními dvěma videoukázkami tady na webu bych chtěl vzdát hold paní Grycové, protože její radost ze zpívání je vždycky tak velká, že nikdo jiný vedle ní nemá šanci ji v tomto překonat. Zároveň ale vedle ní každý povyroste, což je velmi dobře vidět na sboru žen ze Strání i tamní cimbálové muzice.

Navíc si k tomu poslechněte ještě její hlas - samozřejmě, oslovuji vás, kteří máte k lidové muzice blízko. Až jednou bude existovat reprezentativní, živé a navštěvované muzeum lidové kultury Slovácka, ve kterém budou mimo jiné ukryty všechny hlasy, které kdy v posledních (přibližně) stovce let lidové písničky zpívaly, hlas Vlasty Grycové bude patřit k těm nejvíce střeženým, poslouchaným i opečovávaným. Její hlas je prostě nádherný, ať zpívá veselé, "rozjuchané" písničky nebo přesmutné balady.

Na pódium ale přišly i další ženy, o kterých se nezmínit by bylo neslušné. O paní Věře Domincové, která přes padesát let zpívala s Hradišťanem, bylo v pořadu řečeno, že nyní zpívá tam, kde ji pozvou. Taková informace může znít i tak, že často sedí doma a čeká na telefon - vím, tak tato informace myšlena nebyla a ani být nemohla. Skutečnost je totiž taková, že každého jejího vystoupení je třeba si vážit a považovat jej za svátek.

Později vám ukážu video z jejího vystoupení a doprovodím ho ujištěním, že její zpěv na chvíli znehybnil každého diváka v sále - při natáčení za stativem jsem viděl ty diváky na vlastní oči. Její hlas má pořád ohromnou sílu. A velkou sílu, tentokrát tu vnitřní, má i tato dáma, do Uherského Brodu jela se sebezapřením, protože ji trápily zdravotní problémy, které ji málem ani nepustily k vystoupení. Kdyby to diváci věděli, jistě by už tak velký potlesk trval ještě déle.    

Zatím jsem psal jen o sólových zpěvačkách bez cimbálu a nezmínil jsem o dalších dvou ženách, které zpívají a zároveň hrají na cimbál - Magdaleně Múčkové a Zuzaně Lapčíkové, které také mezi legendami vystoupily a pomalu (či spíš rychle) se už řadí mezi legendy jako Vlasta Grycová a Věra Domincová. Obě cimbalistky jsou velmi známé a bylo příjemné a obohacující je slyšet takto vedle sebe, každou jinou, jak oblečením, tak způsobem hraní a samozřejmě i výběrem a hraním repertoáru.

Přemýšlel jsem nad nimi, nad jejich životy i hudebními cestami, zvláště, když průvodce večera vyjmenovával, kde všude druhá z nich  (tedy Z. L.) už hrála a kolik zemí procestovala. Napadlo mě, že by bylo velmi zajímavé napsat či natočit jejich portréty, nebo je vedle sebe posadit a nechat je povídat. Nepochybuji,že by to mělo smysl i zajímavý výsledek. Zatím se budete muset "spokojit" s tím, že dám vedle sebe tady na webu jejich hraní.

Teď chci psát o dvou souborech, o nichž jsem se ještě písmenkem nezmínil, byť k nim mám blízký vztah. Než o nich začnu psát, říkám si, že při psaní o souborech jsme zvyklí nevšímat si jednotlivců, v tomto případě jednotlivých žen. Je to škoda, protože každá žena v souboru by jistě stála za podrobnější rozhovor i psaní jako sólové zpěvačky.

V Uherském Brodě bych tedy měl psát o sedmi ženách Sborečku žen z Lipova  a deseti ženách hluckého sboru Klebetnice. A dodal bych ještě o sedmi ženách Cimbálové muziky Ženičky, protože Klebetnice a Ženičky jsou ze stejného "těsta" a některé mají své bydliště tam i tam, tedy hlavně v Hluku - ale zdaleka nejen tam.

Pokud bych ale jedny přiřadil k Lipovu a druhé k Hluku, vyšlo by mi, že jsou to zcela pochopitelně ženy ze dvou zcela rozdílných muzikantských (ale nejen muzikantských) prostředí a podle mého názoru i dvou odlišných nátur. Nevím, jak by si dohromady rozumněly, kdyby se sešly v jednom sboru nebo na jedné kupě, ale pokud jsme diváky, kteří je můžou poslouchat na jednom pódiu, máme z toho jen prospěch. Klebetnice byly především veselé, rozverné, bezprostřední - a publiku se to velmi líbilo. Sboreček, ten byl především vážnější, (i když ne napořád), komornější a niternější - a publiku se to také líbilo. 

Nakonec si nechávám ty, kteří by měli být na začátku. Jenže, na rozdíl od všech ostatních je znám nejméně a proto se mi o nich i hůř píše - domácí Olšava. Můj vztah k ní je stejný jako k jejímu domovu, tedy k Uherskému Brodu. Bydlím kousek dál, řekl bych, že jsem vyrůstal v jiném prostředí a při jiné muzice, ale zrovna v těchto týdnech začínám do Brodu víc jezdit a seznamovat se s ním i lidmi, kteří tady žijí. Cítím, jak mě to obohacuje, a obohacení jsem cítil i při vystoupení Olšavy. To je ono bohatství Slovácka, přejedete několik málo vesnic a už vás čeká v lečems nový svět - jen ať tato pestrost a různost nikdy nezmizí. 

Úplně nakonec vzpomenu hostitele, ředitele Domu kultury Jaroslava Mikulíka. Poděkuju mu za organizování takového pořadu i za jeho průvodcovské slovo. Velmi se mi líbil, způsobem, jak zdánlivě "obyčejně" celý pořad uváděl a kolik informací o každém ženě, souboru či muzice řekl - z paměti prosím, nic nečetl z papíru! Takto to má být, nemám moc v lásce "moderátory", kteří při provázení lidovou kulturou sahají po různých květnaných slovních spojeních nebo se snaží pomoci si humorem - většině se to nepodaří.

Lidová muzika, třeba ta sobotní, nic takového k životu přece nepotřebuje. Sama o sobě je tak bohatá a lze v ní najít tolik citu, bolesti a krásy života i jazyka, že si vždycky najde cestu k srdci mnoha lidí. Teď i za dalších sto let. 

Radek Bartoníček

Ps. Rád bych dodal něco, co se týká mnoha videoukázek, které se snažím nahrávat a dávat sem na web. Tyto nahrávky jsou součástí mé nijak nekomerční snahy zachycovat lidovou muziku našeho rodného kraje a zpřístupnit ji zdarma co největšímu množství lidí, především rodičům, učitelům a muzikantům - a jejich prostřednictvím dětem. Mým největším přáním je, aby se krása této muziky a slov dál šířila a dál naplňovala své poselství - to vidím ze všeho nejvíce ve schopnosti dělat člověka lepším a pomáhat mu nést životní radosti i útrapy.   

   Vlasta Grycová, CM Husličky, na začátku krásně zpívá Barbora Popelková

  Vlasta Grycová, CM Husličky, sbor žen ze Strání 

   Věra Domincová

Zuzana Lapčíková

CM Ženičky a Klebetnice z Hluku, sólo v první písničce zpívá Anička Surá

 Sboreček žen z Lipova

Soubor Olšava z Uherského Brodu, podívejte se za cimbál - Olšavu doprovázela netradičně Zuzana Lapčíková

...přidám ještě fotky po skončení pořadu + někdy se vrátím k pořadu dalšími ukázkami ...