Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

LEDEN 2022: Můj občasný zápisník - nadále z rodného Slovácka i z Prahy. Opět trochu ze soukromí a hodně z novinařiny a politiky

LEDEN 2022LEDEN 2022

Začíná další rok, zdá se mi, že čím je člověk starší, tím rychleji mu uteče každý další rok. V roce 2019 mi bylo padesát, a od té doby cítím, jak člověk vidí různé věci jinak než před onou padesátkou. Tak jako obvykle jsme s rodinou opustili rodná místa, kde jsem byli přes vánoční svátky, a vyrazili ku Praze. Nebudu se nijak přetvařovat a tvrdit, jak jsem z toho šťastný. Měl jsem představu, že po návratu z Prahy v roce 2007 už budeme žít jen a jen na rodném Slovácku, ale bohužel - osud tomu chtěl jinak. Nezbývá, než se s tímto osudem poprat.  

 

Takže, honem, honem, honem do práce, co den, to ráno a otázka šéfa, co budu psát, co večer, tak to usínání a přemýšlení nad tím, co mu nabídnu jako téma na další den. Myslím, že novinařina je nádherná práce, ale nikdy bych nikomu nedoporučoval každodenní zpravodajství. Myslím, že je určeno jen pro silnější nátury, což neznamená, že to silnější nátury skutečně dělají. Ale rozumím tomu, že mnozí novináři se každodennímu zpravodajství vyhýbají a raději sedí v redakci, nebo se třeba věnují reportážím, podcastům a spoustě jiných věcí.

 

Pokud jste někdo přišli sem na web teprve nedávno, tak je asi dobré vědět, že pracuji na webu Aktuálně.cz a mým hlavním úkolem je sledovat každodenně hlavní politické dění v zemi. Tedy, co se děje ve vládě, na ministerstvech a v politických stranách, jakými změnami prochází či neprochází naše země a zda jsou tyto změny správné. Někdy je to dost těžké sledovat, protože mi chybí čas. V našem malém domácím oddělení, které čítá přibližně pět, šest píšících redaktorů a redaktorek, platí sytém, že "obyčejné" denní události spíše přebíráme z ČTK. A my bychom měli raději připravit během týdne několik vlastních témat, která budou moci vyjít jako hlavní článek webu hned ráno či během dne.

 

Vím, že mnozí lidé se dívají s opovržením na politiku a politické dění, stejně jako na novináře a jejich práci. Tak to bohužel je a nic moc s tím neudělám. Velmi mě to trápí a mrzí. Já, a také spousta dalších novinářů, se snažíme dělat svou práci co nejpoctivěji. Ve prospěch lidí v této zemi. Z tohoto pohledu vnímám svou práci a snažení. Je nesmírně důležité pro tuto zemi, aby někdo politiky kontroloval, mapoval jejich práci, komunikoval s nimi, pokládal jim otázky, vyžadoval odpovědi, detailně se zabýval tím, co jsou hlavní problémy této země a jak tyto problémy řešit.

 

Neberu politiku a politiky jako něco nepřátelského. Naopak, pokud se politik věnuje poctivě a kvalitně své práci, má můj respekt. Dobrá politika je nesmírně obtížná práce, kterou je možné velmi pomáhat lidem i naší zemi. Zároveň ale platí, že špatná politika, špatný politik, může lidem, svému okolí, obci, městu, zemi, velmi škodit. Už proto je správné politiku  sledovat, chodit k volbám, a vybírat ty nejlepší.   

 

1. a 2. leden (sobota a neděle)

Ještě se vracím k poslednímu dni roku 2021. Byly to hezké okamžiky, vyšli jsme na "kopec" nad naší vesnicí, a tam se potkali se sousedy, kteří žijí pod "kopcem" na druhé straně. člověk je skutečně nejšťastnější, pokud je tam, kde je jeho domov a kde potkává lidi, které zná už léta. Nebo třeba se kterými se nově seznámí. 

 

 

 

Během svátků jsem se snažil hodně číst či poslouchat rádio. Tak sem dávám několik tipů. Třeba je někdo využijete a obohatí vás. 

 

Václav Havel: Evropa jako úkol. Esej z roku 1996  

 

Rendez-vous s Josefem Veselým  

 

Pořady, na kterých se pan Veselý podílel   

 

A když se řekne Josef Veselý, tak hned je třeba dodat - Jaromír Ostrý. Pracoval v Českém rozhlase dlouho a vytvořil celou řadu zajímavých pořadů. Tady je odkaz na jeho jméno a práci na webu rozhlasu. 

 

Mimo jiné vymyslel pořad s názvem Stříbrný vítr, který běží dodnes. Mezitím se ale vystřídali jiné moderátoři. TADY je odkaz, když rozhlas oznámil první vysílání pořadu.   

 

Jejich pořady se vždy těšily velkému zájmu posluchačů. Mezi takové patři i tento: Jak na tom jsem, pane doktore?  

 

A dovolte mi dát na začátku roku ještě Hradišťan, který mám moc rád. ">Tady je záznam koncertu na Prázdninách v Telči v roce 2018....   

   

3. leden

 

První pracovní dny Nového roku. Vyrazil jsem mimo jiné na ministerstvo zemědělství, kde premiér Petr Fiala uváděl nového šéfa resortu. Udělal jsem tam i tento rozhovor s Marianem Jurečkou, předsedou lidovců, bývalým ministrem zemědělství a nyní ministrem práce a sociálních věcí. 

 

 

Toto mě skutečně zaujalo, pokud tam nebyli zaměstnanci nahnáni, tak asi opravdu byli zvědaví na nového ministra či předsedu vlády.

 

  

 4. leden

Velké téma očkování, vakcín, covidu. Mám ho plné ztuby v práci, tady k němu nic nebudu psát. Ale hned v prvním týdnu jsem vyrazil na jednu akci, na které jsem mimo jiné natočil tato videa. 

  

  

 

  

5. leden

 

Tak toto bylo takové lehce nepříjemné překvapení. Šel jsem na tiskovku vlády po jejím prvním zasedání a bohužel přihlížel k tomu, jak premiér tiskovku ukončil už po několika málo dotazech. Možná neměl skutečně čas, ale možná se rozhodl takto otázkáím vyhýbat. Uvidíme, co bude dál. Na sociální sítě jsem dal tento tweet. Bylo mi jasné, že rozhovor s premiérem, o který žádám už řady týdnů, se o další týdny či měsíce oddálí. Nejsem ale moc "taktický novinář", mnohokrát jsem na to doplatil. Novináři, kteří politikům přikyvují, nebo veřejně mlčí, to mají snadnější. Ale asi už jiný nebudu. Věřím tomu, že naše kritika premiéra přispěje k tomu, aby novináři mohli v budoucnosti pokládat více otázek.    

 

  

 

  

 

  

 

  

 

6. leden, pátek

 

Sepisuji článek na téma Pirátské strany. Snažím se sehnat Ivana Bartoše i Lukáše Wagenknechta. 

 

  

 

8. leden, sobota

 

Důležité jednání Pirátské strany. Snažím se ho sledovat detailně, mimo jiné mě baví pozorovat a poslouchat členy stran, kteří mají ambici být například ve vedení. Je to zajímavé, u Pirátů i některých dalších stran je plno zajímavých lidí. Stejně jako nezajímavých. Bohužel, takřka až nenávist mnohoa lidí k Pirátům, ale také třeba k členům jiných stran, je pro mě až nepochopitelná. 

  

  

 

 

9. leden, neděle

 

Toto je síš takový povzdech. Nesmím na sociálních sítích moc vyjadřovat osobní názory k politice, dost si to hlídám, ale přece jen, občas pár opatrných slov napíši. Třeba jako tady. Docela mě štve, že půolitika je hodně postavena na totální negaci, takže politici jednoho tábora házejí špínu na politiky jiného tábora. A lidé žijí nešťastně v pocitu, jak je ta politika hrozná , jak hrozná je naše země, jak hrozný je život sám. Přitom skutečnost zdaleka tak špatná není.   

 

  

 

 10. leden, pondělí 

 

 

 

 

 

 

 

12. leden, středa

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

13. leden

 

Den, kdy vláda Petra Fialy dostala důvěru. Bylo to hektické. A tomu odpovídalo i množství mých tweetů na Twitter :) 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

19. leden, středa 

 

Rozhovor s prvním místopředsedou vlády, ministrem vnitra a předsedou STAN Vítem Rakušanem. Čekali jsme na rozhovor docela dlouho. O panu Rakušanovi by šlo mluvit dlouho.     

 

  

 

 

 

20. leden, čtvrtek

 

Řada lidí, hodně politiků, si myslí, že jsem novinář, který má ze všeho nejraději negaci, kritiku. Není to pravda. Nejšťastněější jsem, když můžu psát nebo číst dobré, povzbudivé zprávy. Tato od konkurence mě potěšila moc. 

 

  

 

 21. leden, pátek

 

S europoslankyní Ditou Charanzovou jsme se potkali už na konci loňského roku, schůzku jsme si dali v restauraci hotelu Savoy. Mnohokrát jsem šel kolem, ale nikdy jsem nevešel dovnitř. Na mě, kluka z vesnice, je to až moc hogo fogo. Protože ale určila místo setkání tady, ocitl jsem se na krásném místě. Pro mě to bylo zajímavé setkání, pamatuji si, že byla hrozná zima, takže když jsem ji vyšel ven fotit, za chvíli se úplně klepala. Rozhovor mi potom ležel v redakci, čekali jsme na nějaký aktuální moment, kdy ho publikovat. A když byla v tomto týdnu už podruhé zvolena místopředsedkyní Evropského parlamentu, tak bylo jasné, že je to chvíle pro publikování rozhovoru. Jen jsem ho aktualizoval o první otázky, na které mi odpověděla dodatečně teď. Doporučuji ji sledovat, stejně jako všechny další europoslance. A vůbec celý Evropský parlament a dění v Evropské unii.    

 

Nejsem vyslanec Babiše. Hlavně ať při předsednictví EU nepadne vláda, říká Charanzová

 

 

 

24. leden, pondělí

Vychází rozhovor, který jsem dělal minulý týden s Ivanem Bartošem... 

 

Nejsme populisti, naše vláda vyvede zemi z krize. Ale nebude to hned, říká Bartoš

 

 

 

25. leden, úterý  

Pokračuje schůze sněmovny, bohužel, lidé před sněmovnou i politici ve sněmovně  se nechávají unášet až příliš svými emocemi...

 

Demonstranti postavili před sněmovnou šibenici, poslanci požádají vnitro o prošetření 

 

26. leden, středa  

Spory ve sněmovně pokračují  ...

 

Havlíček ani napodruhé neprošel do vedení sněmovny. Ostuda koalice, říká Schillerová 

 

 

29. leden, sobota 

 

Je to asi moje úchylka, ale jestliže má zajímá osud této země, zajímá mě i život politických stran, lidé v nich. Takže jsem si dal ve volném čase v sobotu Sjezd zelených a napsal o tom pár řádků. 

 

Zelení zvažují spolupráci se Šmardovou ČSSD. Zvolili si staronové vedení 

 

 31. leden, pondělí 

 

Končí měsíc, na který nebudu nijak moc rád vzpomínat. Měsíc v Praze bez jediné cesty domů na Slovácko, bez jediného setkání s kamarády, bez možnosti vidět pořádně oblohu a cítit vzduch... Pokud nepočítám vzduch zamořený auty v Praze :( Navíc jsem pracoval částečně z domu, covid, karanténa a izolace vykonaly v rodině své, dcery byly také více doma než ve škole, bylo to složité. Do toho samozřejmě každodenní stres z práce a politiky, která je postavena na konfliktech.

 

Myslím, že většinu z vás ani politika nezajímá, nechci s ní moc otravovat. Kdybyste měli někdo zájem slyšet mé krátké povídání o politice, konkrétně o hádkách ve sněmovně, dnes jsem chvíli mluvil na Českém rozhlase Plus - mimochodem, mám tuto stanici velmi rád. Ale já mám rád celý Český rozhlas :)

 

Povídání najdete v čase kolem 8.22 v pořadu Téma dnes...   

 

 ¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨

¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨¨ 

 OSOBNĚJSÍ ČÁST

 

Jsem si vědom, že sem na web nedávám moc osobníh fotek ani osobního psaní, ale nerad bych, aby si někdo říkal: Je to možné, on má tři holky, on na ně kašle a místo toho se věnuje jen práci?

 

Určitě to tak není, ano, věnuji sepráci hodně a prakticky sedm dní v týdnu, ale snažím se být hodně i s holkama. Ale věřte mi, že ani jedna, včetně té čtvrté, nejstarší, mojí manželky, nemají rády, když je fotím a už vůbec ne, když někam dávám jejich fotky či větší zmínky o nich. Manželka dokonce není od narosté většiny druhýh lidí na sociálních sítích, pokud vím, možná si zřídila profil, ale nic na něj nedává.  

 

Každému, kdo má děti, asi nemusím říkat, že mít děti je to nej nej nej nej nej nejkrásnější na světě a čas s nimi je mnohdy ten jediný, který má na světě skutečně nějakou cenu. Kdyby to šlo, chtěl bych většinu času trávit s nimi, chtěl bych se jim věnovat a mít především myšlenky na ně, ale nejde to, nejsem v situaci, kdy bych si mohl dovolit nepracovat.  

 

Největší radost jsem měl v době, kdy se nám narodila první dcera a my se vrátili z Prahy na rodné Slováko. Sotva začala chodit a mluvit, začal jsem ji vozit do Folklorního souboru Nivnička, později chodila do ZUŠ v Hluku, hráli jsme tenis, jezdili po různých akcích, zkoušela hrát stolní tenis i basketbal. Bohužel, návratem do Prahy se mnohé změnilo, na další dcery jsem už tolik času neměl, navíc v Praze je to s dětmi složitější. Přesto i tady se snažím, aby se alespoň částečně věnovaly svým zálibám, seznmovaly se s kulturou či sportem. A tajně doufám, že se vrátíme zpět na Slovácko a společně se budeme věnovat mnoha aktivitám.  

 

V lednu jsme například vyrazili do Veletržního paláce, kde je hned několik zajímavých výstav. Barunku hodně baví fotit, takže fotila snad všechno, co jsme viděli, ať to byly obrazy, sochy či jiné věci. V jiný den jsme pro změnu vyrazili do Záchranné stanice v Malé Chuchli, Barunka zvířata doslova miluje a hodně prožívá, pokud mají nějaké zdravotní problémy. 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Vzácná fotka :) :) Neexistuje moc fotek, na kterých jsem se svou sestřičkou. Tady jsme byli v lednu bruslit....  

 

 

 

Tuto fotku mám moc rád, i když není kvalitní. Skvělý třídní učitel naší nejmladší dcery mimo jiné dělá to, že na Tři krále vezme děti do kostela a následně chodí po rodinách žáků jeho třídy. Takto se stavili i s panem učitelem u nás, zazpívají písničku, popřejí všechno dobré a jdou dál. Nádhera! Jak moc jsem si vzpomněl na Slovácko! Už když byla Anička maličká, chodila na Tři krále po domech, samozřejmě nechyběla ani zastávka v kostele a na faře. Myslím na to velmi často :( 

 

 

 

Velmi zajímavá lednová beseda v jedné z žižkovskýh hospůdek, kam přišel Lubomír Zaorálek, ještě nedávno člen vlády, ministr kultury, dlouholetý poslanec, exministr zahraničí. Teď už nic z toho není, jeho ČSSD se nedostala ve volbách na podzim 2021 do sněmovny a on se věnuje věcem mimo politiku. Šlo by o něm mluvit dlouho a dlouho, musím ale říi, že toto setkání bylo pro mě nesmírně zajímavé, cenil jsem si i toho, že vydržel povídat snad tři nebo čtyři hodiny, končilo se někdy před jedenáctou večer. 

 

 

 

 

 

Snažím se občas zachytit i život Prahy, aniž bych měl šanci něco z toho dávat někde na Aktuálně.cz. Tady jsem vyfotil sprejera kousek od Florence. Zajímavý klučina, chvilku jsme si povídali, místo, které sprejoval, patří mezi místa, určená právě k tomu. 

 

 

 

 

Toto je taková zajímavost, kdy člověka zahřeje u srdíčka vzpomínka na jeho rodný kraj. Když za těmi dvěma stolečky stáli premiér Petr Fiala a ministr zemědělství Zdeněk Nekula, díval jsem se, cože to mají za sebou za obraz. No a jasně! :) Dyť to je obraz našeho rodáka, Františka Cundrleho ze Strážnice! Bohužel, zemřel v roce 2011, ale jeho dílo má pořád svou sílu a krásu! A to nejen na Slovácku, ale i na mnoha jiných místech. Jako třeba na ministerstvu :)