Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

LEDEN 2020: Občasný zápisník padesátníka - nadále ze Slovácka i z Prahy, z novinařiny, politiky a občas ze soukromí

LEDNOVÝ Antonínek (foceno RB 5/1 2020)LEDNOVÝ Antonínek

https://www.reeftiger.de 

 

Přeji všem krásný Nový rok 2020, těmito prvními písmenky roku 2020 pokračuji v psaní tohoto webu, který existuje někdy od roku 2007 a navazuje na web, který jsem začal dělat už někdy v roce 1995. Důvod byl patrně jediný: Když jsem v roce 1991 odešel z Ostrožské Lhoty do Brna pracovat, nastoupil jsem jako novinář do deníku Rovnost, vracel jsem se skoro týden co týden domů na Slovácku a postupně zjišťova, jak nesmírně zajmavý a cenný kraj to je. Měl jsem pocit, že se to málo ví, že se o tom málo píše, že se to málo fotí a hlavně, že se to málo ukazuje. Když tedy začaly první internetové stránky, začal jsem na takové stránky, ještě hodně jednoduché, dávat své fotky a články, a také jsem se snažil dávat spoustu odkazů na jiné autory. Takový byl začátek. 

V roce 1997 nastalo stěhování. Bohužel ne na Slovácko, ale do Prahy. Už s manželkou Danou, kterou jsem si vzal v roce 1995 - na zámku Buchlovice. V Praze jsem pokračoval v novinařině, pracoval jsem v MF DNES, do které jsem nastoupil už v roce 1994, tehdy ještě do redakce v Brně. Myslím, že přestěhováním do Prahyse moje touha po návratech na Slovácke ještě zvětšila, stejně jako se ještě více prohloubila moje láska k rodnému kraji. Až jsem se nakonec v roce 2007 rozhodl i s rodinou - už jsme měli dvouletou dceru Aničku - vrátil domů na Slovácko. Následovaly nejšťastnější chvíle mého života. Neopakovatelné, které už se nedaří vrátit. Nejdříve jsme žili v Ostrožské Lhotě, následně v Hluku, což byl návrat do rodného městečka, protože v Hluku jsem se v roce 1969 narodil. Myslel, že je to symbolické uzavření kruhu, nechtěl jsem se už nikdy stěhovat, dělal jsem časopis Krajem svatého Antonínka, milovanému Slovácku se věnoval každý den, byl doma s rodinou, která se ještě rozrostla o dcery Johanku a Barunku, a netoužil po žádné změně. Věřte mi... 

Jenže, život nás někdy překvapí či zaskočí víc, než bychom čekali. S trochou nadsázky bych mohl napsat, že pohádka skončila, sny se rozplynuly a život ukázal svou tvrdší tvář. Protože novinařinou, která je mou životní láskou, se nedalo na Slovácku uživit, a také protože moje manželka toužila po návratu do Prahy, následovalo velké rodinné stěhování. V lednu 2916, přesně před čtyřmi lety, jsme odešli do Prahy. Dům v Hluku jsme prodali a já nastoupil do redakcí Hospodářských novin a webu AKtuálně.cz. Věnuji se především psaní o politice, mojím "pracovním prostorem" je redakce a parlament, zejména Poslanecká sněmovna, občas vláda, politické strany... Ne, že bych byl úplně nešťastný, vždycky mě zajímalo veřejné dění a bytostně jsem přesvědčený, že je nutné zajímat se o politiku, kontrolovat politiky, usilovat o to, aby správa věcí byla co nejlepší a naše země se co nejvíce posunovala dál. Přesto rozhodnutí odejít do Prahy považuji za nejhorší rozhodnutí svého života, a stěhování do Prahy za jeden z nejsmutnějších dnů svého života. 

Vztah k rodnému Slovácku mi ale zůstal, stejně jako tyto internetové stránky SlovackoDNES.cz. Bohužel mám na ně strašně málo času, stejně jako na mapování Slovácko, ale to neznamená, že by Slovácko nezabíralo nadále velkou část mého srdce. Snažím se tedy v posledních letech psát spíše zápisníky, kterým jsem dal letos trošku jiný název - jak vidíte, v titulku se objevuje slovo PADESÁTKA.

Proč? Protože mám pocit, že v padesáti už získáváte na život docela jiný náhled. Člověk už vidí na konec své cesty, cítí, že tělo začíná pomalu ztrácet energii, přichází vědomí, že člověk už skutečně neví dne ani hodiny. Jak se říká, v lese kolem něj padají první stromy a rychlost jejich padání se už jenom zrychluje. Nechci být ale pesimistický, život je fantasticky, nekonečně zajímavý, vědomí, co všechno člověk neví a chtěl by vědět, mnohem silnější, rána krásnější, sluníčko hřejivější, tráva zelenější, vůně pronikavější a radost ze života intenzivnější.

Celý ten koloběh života člověk vnímá  mnohem a mnohem víc, raduje se víc než kdy jindy z každého dítěte, které v jeho okolí přišlo na svět, a pláče více než kdy jindy, kteří z jeho okolí odchází na věčnost... Můj rodný kraj a moje rodné vesnice jsou mým skutečným životem, lidé, kteří tady žijí, nebo už odešli, mými kažodenními společníky, byť mnohdy jen ve vzpomínkách. Nikdy jsem si na Prahu nezvykl a nezvyknu, vím, že vrátím domů, abych tady svůj život dožil. I přesto se ale snažím Prahu poznávat, procházím ji, přemýšlím nad ní a snažím se ji vstřebat do svého psaní, focení či točení...   

Tak, a to je na úvod všechno. Zdálo se mi, že by bylo dobré napsat několik vět jako jakýsi úvod pro ty, které třeba náhodou tyto stránky, nebo má maličkost, zajímají, a neznají širší souvislosti... 

 

A po úvodu už LEDEN...

Upřímně napsáno, můj život se z velké části skládá z novinařiny, takže asi je logické, že v lednu si pamatuji vlastně jen pracovní dny, včetně sobot a nedělí, volný jsem měl možná jeden, dva dny... Ale věřím, že od ůnora to bude lepší s volným časem :)

 

Rád bych ale zrovna na začátek tohoto zápisníku v lednu 2020 napsal jednu klíčovou větu: Pokud máte možnost mít děti, nikdy, nikdy, nikdy, neváhejte, abyste je kolem sebe měli. A nikdy, nikdy, nikdy, neváhejte, aby byli alespoň dvě... Ne - dvě ne! Tři! Alespoň tři! :)

 

Nic krásnějšího a silnějšího vás v životě nemůže potkat než děti!!! Doporučil bych i čtyři, pět, šest, nebo víc... Ale to nemůžu... Protože má osobní zkušenost je se třemi... A to vím, že je nádhera... A tuším, že moc hezké to musí být i se čtyřmi a více dětmi... Pokud jsou to holky :) U kluků - opět nemám zkušenost :) 

 

Mnohokrát jsem si v posledních letech řekl, člověk by si měl zařídit život tak, aby pokud možno měl na své děti co nejvíce času!!!! Sledovat, jak z malého miminka roste dospělý člověk je vůbec to nej, nej, nej, nej, nej největší kouzlo, jaké na této planetě můžeme pozorovat. Se všemi radostmi, starostmi i strachy, které přitom prožíváme.

 

Až potom následuje cokoliv dalšího z našeho žití - třeba práce... Moje práce je tedy novinařiny a v lednu 202 vyapdala tak nějak, jak ukazuji na článcích, fotkách, nebo příspěvcích na Twitter, nebo Facebook. 

 

 

 

 

Tak jako mnozí jiní lidé se snažím hodně číst, toto je pro mě určitě jeden z nejzajímavějších textů v lednu, velký článek šéfredaktora respektu Erika Taberyho o Karlu Čapkovi...

 

 

 

Moje články v lednu:

 

x Připomínka mučení a poprav nevinných. Oprava věznice v Uherském Hradišti začíná x 

  

x Musíme Babišovi udělat to, co on udělal jiným, říká adept na šéfa KDU-ČSL Zdechovskýx 

 

x Zimola zvažuje odchod z ČSSD. Chtěli jsme pomoct, ale straníci se bojí o posty, tvrdí x 

 

x Dostal jsem od života facku a poučil se, řekl Jurečka. Chce se stát předsedou lidovců x 

 

x S Babišem jsem na pivo nechodil. Kdybych byl brzda, skončím, tvrdí šéf Pirátů Bartoš x

 

x Drahoš podal trestní oznámení kvůli lži, že si vzal od dětské nadace milion korun x 

 

x Bartoš nadále vévodí pirátské straně. A zároveň vyjádřil sympatie ke STAN x 

 

x Piráti s Bartošem v čele jsou pořád ještě mladí a odlišní, ale "huliče" už odmítají x 

 

x Na velké popularitě Vondry nevidím nic divného, říká Fiala před kongresem ODS x 

 

x Předsedou ODS je znovu Fiala. Udženija neuspěla, místopředsedou je Stanjura x 

 

x V ODS vítězí "pardálové" jako Fiala, Stanjura či Vondra. Mládí si ale začíná stěžovat x 

 

x Kubera třicet let v politice jen vítězil. Respekt si dokázal získat i u svých odpůrců x 

 

x ODS šetří. Kandidáti do voleb mají sehnat na kampaň až 300 tisíc korun x 

 

x Lidovci volili předsedu. Zdechovský z boje odstoupil, nakonec zvítězil Jurečka x 

 

x Lidovce nově povede Marian Jurečka. Chce pro stranu tolik hlasů, jako měl Josef Lux x 

 

x Riskujte, buďte odvážní, překvapil Pithart lidovce a nevyloučil boj o Hrad x 

 

x TOP 09 se po rozkolu se starosty sbližuje s Teličkou, jednat chce i se Štětinou x 

 

Některé mé příspěvky na Twitteru (týden 6/1 - 12/1)

   

  

  

  

     

  

  

 

 Týden 13/1 - 19/1 na Twitteru