Jmenuje se Tomáš Jeleček a mohli jste ho vidět na levé straně obrany v pondělním finále devatenáctek ma ME v Rumunsku. Zápas vysílala přímým přenosem Česká televize. Na trénink Slovácka přijel už ve středu, Tomáš byl samý úsměv a s nadšením vyprável o cestě naší mladé reprezentace do finále šampionátu. Tady je s ním rozhovor, který vyšel v pátečním Slováckém deníku. Vznikl po středečním tréninku na stadiónu v Uherském Hradišti.  

Exmistr Evropy Jeleček: Zklamání bylo po zápase, už odeznívá

Fotbalista 1. FC Slovácko Tomáš Jeleček vybojoval s reprezentací do 19 let stříbrnou medaili na evropském šampiónátu.

Uherské Hradiště - V Rumunsku si prožil v uplynulých dnech svou fotbalovou pohádku, do ráje mu chybělo pouhých pět minut. Obránce Slovácka a reprezentace do 19 let Tomáš Jeleček se vrátil z evropského šampionátu se stříbrnou medailí. V pondělním finálovém duelu proti favorizovaným Španělům, vedla Česká reprezentace ještě pět minut před koncem. Lvíčata nakonec prohrála ve strhující podívané až po prodloužení 2:3. Malý velký muž - Tomáš Jeleček - jak ho označil reprezentační trenér Jaroslav Hřebík, byl u všech zápasů. Na mistrovství Evropy nevynechal jedinou minutu. Devatenáctiletý odchovanec zbýšovského fotbalu se dva dny po finálovém duelu hlásil na tréninku v Uherském Hradišti u trenéra Soukupa. 

Tomáši, máte za sebou náročnou sérii pěti zápasů. Nežádal jste trenéra Soukupa o delší volno?

Ne. Já jsem se zařídil podle trenéra. Přiletěli jsme v úterý a ve středu byl dvoufázový trénink. Napsal jsem trenérovi, kdy mám přijít, on mě odepsal, že stačí až středu odpoledne. Takže volno jsem měl jenom den po zápase, to bylo takové cestovní volno.

Necítíte se unavený? Nechtěl jste přece jenom pár dní zadechnout?

Trochu únava tam určitě je, všechny zápasy byly hodně náročné, ale dá se to zvládnout.

Ve finále jste ještě pět minut před koncem vedli o jeden gól. Cítil jste, že byste zápas mohli vyhrát? 

Bavili jsme se o tom s klukama. Každý říkal, že už se viděl, jak drží pohár nad hlavou.

Smolný vyrovnávací gól Španělů nás položil. Na druhou stranu jsme se dostali znovu do vedení, ale nakonec to nevyšlo. Měli jsme štěstí i smůlu.

Převažuje u vás zklamání z prohraného finále, nebo s odstupem času spíš radost z druhého místa?

 Je pravda, že kdyby nám někdo před mistrovstvím řekl, že budeme hrát finále, moc bychom mu nevěřili. Myslím si, že jsme hráli dobrý fotbal. Dostat se tak daleko, je určitě velký úspěch. Obrovské zklamání bylo hned po zápase, měli jsme titul na dosah a nedokázali jsme to. Pomalu naše zklamání odeznívá, uvědomujeme si, že druhé místo je skvělé.

Co vám nejvíc pomohlo od zklamání? Jak reagoval po zápase trenér Hřebík?

 Trenér nám řekl jedinou věc. Že jsme udělali maximum a hráli super. Psychicky nám to pomohlo a zklamání odeznívá den ode dne víc.

Oslavovali jste nějak vaše druhé místo?

 Na hotel jsme přijeli o půl jedné v noci. Po finále nebyla večerka a kdo chtěl, mohl jít do města na pivo.

Vy jste šel?

Šel jsem s klukama, ale dlouho jsme se nezdrželi. Byli jsme hodní. (Směje se.) Trenér nám řekl, že po tak velké zátěži bychom neměli pít moc alkoholu. Říkal, že jedno dvě piva si můžeme dát, ale větší množství alkoholu tělu moc neprospěje.

Jaký je trenér Hřebík? Říká se o něm, že je jeden z nejpřísnějších u nás.

Ono spíš takto vypadá v televizi, že je ho dost slyšet. Já si myslím, že to trošku klame. Je super trenér a díky němu jsme se dostali až do finále. Je to jeho velká zásluha. V kabině je úplně v pohodě, naslouchá nám a především radí, abychom hráli hlavně kolektivně.

Měl jste na finálovém zápase někoho z rodiny? Fandil vám někdo přímo na stadiónu?

Taťka říkal, že pokud postoupíme do finále, že určitě přijede. Musím říct, že svůj slib splnil.

Jsem za to rád. Je můj největší fanoušek, moc to nedává najevo, ale je.  Přidali se i další moji fanoušci, takže od nás ze Zbýšova, přijeli na zápas dvě auta.

Viděl jste je v průběhu utkání? Měl jste možnost jím třeba zamávat?

Jo, to nebyl velký stadión, takže v pohodě. Když jsme hráli, tak všichni diváci většinou fandili Španělům a my jsme měli v hledišti jenom hrstky fanoušků.

Přišlo vám po finálovém zápase hodně gratulací?

Nejvíc po prvním zápase, ve kterém jsme porazili domácí Rumunsku, ale chodily po každém zápase. Hlavně od kamarádů.

A od přítelkyně…

Ne, přítelkyně zatím není

Na turnaji jste dal dva góly a oba z pokutových kopů. Byl jste na penalty určený?

Právě že nebyl. Bylo jenom určeno, kdo bude kopat rohy a zahrávat standartky. Na penalty se pořadí neurčovalo, trenér to nechal na nás – kdo si nejvíc věřil. Já jsem si věřil.

Byl finálový zápas vašim životním fotbalovým zážitkem?

Přesně na to, se mě ptal reportér z webu evropské federace. Říkal jsem, že finále Mistrovství Evropy se nehraje každý den, takže určitě. 

Mimochodem, sledoval jste sobotní zápas Slovácka proti Příbrami?

Živě ne, ale výsledek jsem věděl těsně po zápase. Smůla, slyšel jsem na zápas dobré ohlasy. Fotbal byl údajně dobrý se spoustou šancí.

Už se vám po mistrovství ozval nějaká klub, který by projevil o zájem o vaše služby.

Ne, nikdo se neozval. (Smích.)

Pro vás bude asi největší výzva zabydlet se v kádru Slovácka. Je to tak?

Určitě. Moje priorita je dostat se do kádru áčka, fotbalově růst a postupně se zlepšovat. Přechod z dorostu k mužům je velký skok, ale já si myslím, že zkušenosti budu nabírat zápas od zápasu. Věřím, že do roku bych se mohl do sestavy probojovat.

Myslíte si, že zápasy na mistrovství Evropy vám pomůžou do sestavy Slovácka?

Věřím, že všechny zápasy na mistrovství mně pomůžou v další kariéře. Mohl jsem se konfrontovat s hráči celé Evropy, byla to velká zkušenost zápas od zápasu.

Vy jste vyučený truhlář, pokud byste ve fotbale neupěl, máte v záloze řemeslo, které vás určitě uživí… 

Je to tak. Ze začátku jsem šel na maturitní obor, ale po dvou letech to nedopadlo, takže mám výuční list. Musím se přiznat, že když jsme hráli v Břeclavi kvalifikaci, slíbil jsem trenéru Hřebíkovi, že pokud v Rumunsku postoupíme ze skupiny, udělám si nástavbu. Povedlo se nám to a já musím studovat ještě další dva roky

Pohledem trenéra Slovácka Miroslava Soukupa:

Tomáš se s námi připravuje více jak rok. Bylo na něm vidět, že hlavně přes zimní přestávku udělal obrovský výkonnostní pokrok. Začal si víc věřit a po psychické stránce šel daleko víc dopředu. Viděli jsme, že v jeho hře jsou určité nedostatky, ale on to vynahrazuje neúnavnou prací po lajně. To je u obránce velmi cenné. Věřím, že nebude dlouho trvat a svou šanci dostane i v áčku. Já jsem rád, že se vrátil zdravý a bez zranění. V příštím týdnu nás čeká pohár a on svoji šanci určitě dostane. Jede s námi v neděli i do Boleslavi. Dveře má otevřené a my budeme chtít, aby vytvořil konkurenci na hráče, kteří hrají na jeho postu. Je to všechno na něm.

Tomáš Jeleček 25. 2. 1992

Začínal s fotbalem v Baníku Zbýšov. Do fotbalové akademie Slovácka přišel ve svých třinácti letech jako útočník. Postupně se přesunul na levou stranu obrany nebo zálohy. Na soupisce prvního mužstva Slovácka se objevil v listopadu 2009. Prvního a zatím posledního ligového startu se dočkal v posledním kole uplynulého ročníku. Na teplických Stínadlech odehrál 21 minut. Za mládežnické reprezentace Česka odehrál 37 zápasů a vstřelil 3 branky. Debutoval v roce 2007 na podzim v dresu U16 proti Slovensku.

Text a foto: std 

 Tady je TOMÁŠ JELEČEK, přejme mu úspěšnou fotbalovou kariéru