Kopanice ....
Na začátku byl jen stručný mail, reakce jedné ze čtenářek mých internetových stránek na mou výzvu, aby lidé zaznamenávali vzpomínky své i lidí kolem sebe na „staré časy", na minulé století.
Tady je aktuální článek Slováckých novin z povolební Žítkové ...
„Jsem rodačka z obce Žítková, a když začnu svým vnukům vyprávět své zážitky z dětství, nevěří mi," zareagovala na výzvu letos v únoru na několika řádcích šestapadesátiletá paní Jiřina Pilátová.
Když jsem ji takřka obratem vyzval, aby se pokusila své zážitky z dětství popsat, netušil jsem, co bude následovat. „Budu vám asi své vzpomínky posílat po kousku, zatím to s počítačem moc neumím a tiskárnu nemám. Přihlásila jsem se ale do kurzu na počítače a potřebuji se zdokonalit v psaní," odpověděla mi o několik minut později.
A potom, nepravidelně, čas od času přicházely maily právě s jejími vzpomínkami. Někdy s omluvou, že se ozývá se zpožděním, protože vnuci a práce jí nedovolují psát častěji, jindy s prosbou, abych její vyprávění „posoudil". „Vážený pane, až budete mít volnou chvilku, prosila bych Vás o vyjádření k těm mým blábolům," stálo v jednom z nich.
Bláboly? Měl jsem paní Pilátové psát, jak se na každé její psaní těším? Jak od prvního vyprávění cítím, že její povídání je zajímavé a zaslouží si vytištění?
„I když mám v rodném listě jako místo narození Uherské Hradiště, srdcem i duší jsem „Žítkovčanka". A čím jsem starší, tím víc se jí cítím. Pro mne to je a zůstane ten nejkrásnější kousek naší země. Prostě domov," byla úplně první slova jejích vzpomínek.
Vyprávění z Kopanic I. - dovolte mi představit autorku vyprávění
Vyprávění z Kopanic II. - Když přicházelo jaro
Vyprávění z Kopanic III. - Když přišly velikonoce
Vyprávění z Kopanic IV. - Jak nás vychovávala babička s dědečkem