Jak už jsem psal dříve, generální ředitel Národní galerie v Praze Milan Knížák podepisoval v pátek na Slovácku smlouvu s nadací Moravské Slovácko. Nadace totiž vlastní řadu obrazů Joži Uprky a Národní galerie je bude v roce 2011 v Praze vystavovat.

K celé věci se brzy vrátím rozsáhlejším materiálem, fotkami, videem a několika poznámkami - snažil jsem se položit Milanu Knížákovi i zástupci nadace, velkopodnikateli a mecenáši Zemkovi řadu otázek, takže informací mám dost a dost. Nyní jen stručně, o jednom "detailu" - o Milanu Knížákovi.

Je to zvláštní člověk, to asi mnozí víte, kdo trochu čtete nebo se díváte na televizi. Člověk kontroverzní, kterého mnozí nemusí a jiní ho naopak obdivují. Když jsem ještě pracoval v MF DNES, dělal jsem s ním velký rozhovor, to už byl ředitel Národní galerie. Pamatuji si, že jsem měl z tohoto setkání dobrý pocit, protože jsem potkal člověka, se kterým jsem v lečems nesouhlasil, ale líbilo se mi, že říkal naprosto jasné názory - bez ohledu na to, jestli se někomu líbily nebo ne.

I proto jsem byl zvědavý, jaký bude na Slovácku, konkrétně v Kněždubu, kde je rodný dům Uprky, a kde celá "sláva" s panem Zemkem proběhla. Nebude psaní protahovat, stručně napíši, že se mně osobně Milan Knížák docela líbil. Proč?

Třeba proto, že zajímavě mluvil o lidové kultuře, tradicích. Nemusel, každý ví, že jeho "šálkem čaje" je moderní umění, vzdálené miliony mil od Uprky, přesto Milan Knížák pronesl prakticky z patra zajímavý pohled na lidovou kulturu, lepší a zajímavější, než často slyším od těch, kteří žijí tady na Slovácku.       

Nešlo ale jen o toto. Za léta novinařiny jsem zažil nemálo oficiálních akcí, kde "VIP" osoby se usmívaly a mlely nezáživné věty, což nebyl případ Knížáka. Snažil jsem se být co nejblíž k němu a velmi se mi líbilo, jak po celou dobu v Kněždubu se zajímal o řadu věcí a také na ně říkal svůj názor. Začalo to rodným domem Uprky, pokračovalo u jeho hrobu a končilo něčím ve stylu tiskové konference pro novináře.

Třeba rodný dům Uprky. Mají v něm jeho sádrovou posmrtnou masku. Chtějí ji odlít do bronzu, což Milu Knížákovi říkali. A on jim zajímavě vysvětloval, ať to zváží, protože sádrový odlitek zachytí mnohé detaily, kteří bronz poté zničí.

Nebo v Uprkově rodném domě mají křížovou cestu - jen na obrázcích na stěně. Mimochodem, originál této cesty je na Slovensku. Milan Knížák se hodně zajímal o tuto cestu, proč visí na obrazech zrovna u Uprky, jaký je její osud, zda by ji šlo opravit, protože je v dost špatném stavu. A nabádal starostu, aby se o takovou opravu pokusili, že je to možné, byť starosta říkal, že by to šlo stěží opravit.   

A zajímavá debata pokračovala i při cestě na hřbitov. Knížáka zajímalo, proč  má tolik domů  v Kněždubu i jinde v našem regionu nehezkou pestrou omítku nebo proč tyto domy mají architekturu, které se k nám nehodí. Když slyšel odpověď, že to stavebním úřadům nevadí, opět se zajímal dál a dál, jestli by s tím obec například mohla něco dělat. 

Nevím, možná jsou to pro vás maličkosti, ale já mám rád lidi, kteří jsou zvědaví, kteří říkají své názory, kteří se ptají. A kteří vás třeba i naštvou.To všechno pěkně z příma do očí, žádné pomlouvání nebo kritizování někde za rožkem.

Když jsem tedy na tiskovce položil asi už desátou otázku a zeptal se pana Zemka, jestli obrazy Uprky neprodá, až po výstavě v Praze půjde cena obrazů nahoru, vůbec mi nevadilo, že Milan Knížák nad touto otázkou pozvedl obočí a prohlásil, že si pan Zemek může obrazy prodávat, jak chce, a nemusí mi to ani říkat.

Pro mě bylo velmi osvěžující potkat na Slovácku někoho, kdo je vzdělaný, osobitý, otevřený, kontroverzní, kdo prostě říká, co si myslí a co cítí. Takové lidi na Slovácku moc potřebujeme.

Best Replica Watches  

RB 

Ps. Fotky, další informace a video bude později... A děkuju moc Kněždubjanům, byl jsem mezi nimi popré a rád...

  Milan Knížák v rodném domě Joži Uprky.