Vánoce u

Je toho ještě hodně, co bych rád dal sem na stránky, ale myslím, že nyní je čas ustat v práci a myslet už jen na vánoční svátky a loučení s odcházejícím rokem 2011.

Nejdříve bych chtěl moc a moc poděkovat vám všem, kteří jste mi posílali vánoční i novoroční přání, stejně jako vám, kteří jste chodili na tyto stránky. Děkuju, děkuju, děkuju. Zároveň se velmi omlouvám, že jsem vám neodpověděl jednotlivě, ale bohužel předvánoční čas je pro novináře docela hektickým obdobím, takže jsem se zatím ani nedostal k vlastnímu "péefku".

Z celého srdce bych vám chtěl popřát klidné, šťastné a požehnané Vánoce mezi vašimi nejbližšími a do Nového roku 2012 hodně zdraví a lásky -  s nimi je všechno v životě lehčí. Snažme se být k sobě navzájem ohleduplní, nezapomeňme se usmívat a pokud někdo kolem nás potřebuje pomoc, neváhejme a ruku mu podejme.

Psát další osobní slova je těžké, protože internet je prostor, který "tichým" slovům spíš ubližuje. Přesto bych chtěl, abyste věděli vy, kterým jsem například něco slíbil a neposlal, nebo na jiné neměl čas, neodpověděl na psaní, nepřišel tam, kam jsem měl přijít nebo se dopustil jiných chyb, že mě tyto mé chyby velmi mrzí a trápí. Myslím, že člověk nemůže mít větší přání než je to, aby na sobě dál pracoval, byl k sobě co nejpřísnější a snažil se napodobit ty, kteří druhým život ulehčují.

Jsem šťastný, že i letos jsem potkal řadu dobrých, pracovitých a obětavých lidí. Setkání s nimi bylo pro mě vždy tím nejsilnějším poháněcím "motorem". Snažil jsem se alespoň některé z nich dávat sem na stránky a budu se o to snažit v mnohem větší míře i rok následující. Rád bych dal své práci ještě mnohem větší smysl a užitek.

Svá slova doplňuji dvěma ukázkami, které nejsou technicky moc kvalitní, ale věřím, že ten, kdo bude chtít, aby jej oslovily, tak jej osloví. Obě jsou z kostela, z ranních rorátů, na jednom uvidíte děti ve tmě, jak kráčejí s lucerničkami, druhá ukázka je zvuková. Syrový zpěv, který mi ale stále zní v uších. A přikládám také text, který mě v těchto dnech provází.  

Shodou náhod jsem si před těmito rorátami povídal se starší paní, která mluvila o tom, že se vždycky divila starším lidem, jak žili a co vyžadovali, a dnes je úplně stejná - protože zjistila, že ve všem měli pravdu. Musím na toto povídání myslet, protože cítím, jak moc má pravdu. Onen život v tradicích, boží bázni a rodinném kruhu byl něčím, co nám dnes nesmírně chybí a není jednoduché se k tomu navracet. Často pozoruji své dvě malé dcery a víc než kdykoliv jindy si uvědomuji, že není nic důležitějšího než právě výchova dětí.

Jak prosté, dávno předávno přece známé, ale stačí se dívat kolem sebe nebo poslouchat rozhlas, a člověk zjistí, že tato odvěká pravda se nám pořádně vzdálila. Zrovna včera jsem slyšel, kolik dospělých ubližuje psychicky či fyzicky svým dětem, kolik dětí nechává své rodiče a prarodiče bez povšimnutí v ústavech, kolik lidí bez zjevné příčiny útočí na jiné.  Ač jsme svobodní, děje se s námi něco divného a těžko lze vidět na konci takového "trendu" nějakou naději či optimismus pro budoucnost.

Podíváme-li se třeba v těchto svátečních dnech do jesliček, nebo třeba do kolébky či postýlky, uvidíme tam či jinde mnozí malého a bezbranného človíčka, odkázaného jen a jen na naši pomoc. Přistup ke mně člověče, ujmi se mě, obejmi mě, přitiskni mě na své srdce a dopřej mi co nejvíce lásky. Já tě budu doprovázet na každém tvém kroku. A každou tvou lásku ti oplatím tisíckrát. Já, nebohý a bezbranný jsem ten, kdo jediný můžu zachránit tento svět. Bez tvé lásky a soucitu to ale nikdy nedokážu.

RB

Ps. Na přiložené fotce můžete vidět jedno z mnoha zobrazení betlémů na velké výstavě ve Slováckém muzeu. Mně se líbilo nejvíce toto, autora jsem si bohužel nenapsal)

... a roráty

... a text z druhého videa, zvukového záznamu ...

Ve svatostánku zde přebýváš,

dítky své stále k sobě voláš,

pojďte ke mně blíž,

složte u mne kříž,

obejmu vás a ulehčím každou tíž,

pojďte ke mně blíž,

složte u mne kříž,

obejmu vás a ulehčím každou tíž.