Když člověk vidí život z úplně jiného pohledu - setkání s pacienty dialyzačního oddělení Uherskohradišťské nemocnice
Jedna z mých novinářských cest vedla minulý týden do Uherskohradišťské nemocnice. Tamní dialyzační oddělení existuje přesně dvacet let, a tak vedení zorganizovalo setkání s primářem oddělení a dvěma pacienty, panem Kopeckým a panem Vávrou. Bylo to setkání a povídání velmi zajímavé, které člověku opět umožnilo uvědomit si, co je v životě skutečně důležité, a co jsou jen hlouposti, kterými mnohdy zaplňujeme svůj život i své myšlení. Reportáž z tohoto oddělení vychází v dnešní zlínské příloze MF DNES, sem na stránky dávám dvě videoukázky, které jsem natočil. Přidám ještě třetí, na které uvidíte a uslyšíte primáře pana Lubomíra Strnadela.
Toto je Jiří Kopecký z Boršic. Je mu čtyřicet devět let, před deseti lety náhle zkolaboval, z ničeho nic mu selhaly ledviny. Zatímco do té doby byl zvyklý jezdit s kamionem po celé Evropět, od okamžku nemoci tráví většinu času na dialyzačním oddělení Uherskohradišťské nemocnice. Velmi příjemný člověk, povídal mi o svém synovi, který vyhrává školní soutěže ve znalostech historie, a zároveň popisoval, jak moc těžké to má člověk, který vážně onemocní. Třeba, jak obtížně se musí vyrovnávat s dalšími nemocnicemi, které selhání ledvin přináší, jak si rodina musela zvyknout na rapidní pokles příjmů, nebo jak je nemožné sehnat práci alespoň na několik hodin týdně.
A toto je pan Josef Vávra, rovněž dlouholetý pacient dialyzačního oddělení. A stejně jako pan Kopecký vstřícný a příjemný muž. Pan Vávra má podruhé transplantovanou ledvinu, první vypověděla službu po čtyřech letech. Kromě jiného je rovněž předsedou uherskohradišťské pobočky Společnosti dialyzovaných a transplantovaných. Do místní nemocnice chodí na dialýzu 52 lidí, kteří se můžou spolehnout na špičkovou péči. Stejně jako v mnoha jiných lékařských oborech i tady udělala medicína velký pokrok a nemocní lidé mají šanci žít svůj život více let jak dříve. Bohužel, i medicína má své limity.
... a pan primář Strnadel