Kdo že to vydal po 20 letech veleznámou knížku Slovácko sa súdí od Zdeňka Galušky? Jedna dobrá duša z Uherského Brodu i Kopanic, TADY se s ní seznamte... A TADY si i knížku kupte...
Jéééééé, není nad to, když zažijeme setkání, které nás nabije dobrou náladou, a my žasneme nad člověkem, se kterým jsme setkali.
Přesně to se mi stalo v úterý odpoledne, když jsem zamířil za ženou, která vydala legendární (pro nás na Slovácku určitě) knížku Zdeňka Galušky s názvem Slovácko sa súdí aj nesúdí. Knížka tak vyšla v reedici po dlouhých 20 letech (!), a když jsem dal o této události zprávu na fb, sám jsem podle obrovského zájmu poznal, že jde o něco, co skutečně zajímá spoustu lidí.
I to byl důvod k tomu, abych si řekl, že by nebylo špatné zjistit okolností vydání této knížky a zároveň se potkat s člověkem, který ji vydal. Kde ho hledat? Nic složitého, přímo na náměstí v Uherském Brodě, hned pod radnicí je knihkupectví s názvem Špalíček. Toto knihkupectví patří paní Marcele Mošťkové, dámě, která v reedici knížku vydala a která mě nevědomky nabila spoustou pozitivní energie.
Nejdříve jsem trošku bloudil. Byl jsem totiž z minulosti zvyklý, že "nějaké" knihkupectví" v těchto místech je, ale vchází se do něj přímo z náměstí. Ovšem, teď jsem zjistil, že když člověk z náměstí otevře dveře, zjeví se před ním pěkně udělaná chodba, tou musí projít, je to pár kroků a pak už je, hurá hurá, přímo ve Špalíčku! Paráda, musel jsem vzdychnoutr, protože jde sice o malé knihkupectví, ale je moc hezky upravené, naaranžované, je v něm řada regionálních knížek a spousta různých "drobností", které dodávají těmto místům skutečný půvab.
Brzy jsem také pochopil, proč si paní Marcela Mošťková říká také Marcela Kopaničjarska, v knikupectví je několik moc krásných věcí z Kopanic, nádherné fotky, knížky, kalendáře... A kdo se s ní spojí na fb, může se dozvědět také o řadě tamních akcí a dalších zajímavostech.
"Proč takový zájem o Kopanice?" zeptal jsem se paní Mošťkové a ona mi vyprávěla, jak se svým manželem před patnácti lety objevili na Kopanicích takřka chatrč a jak si ji, oni, obyvatelé sídliště v Uherském Brodě, celou opravili a ke Kopanicím získali velmi blízký a láskyplný vztah.
Samozřejmě jsem se zajímal také o to, jak došlo k nynějšímu vydání knížky Zdeňka Galušky, na což jsem pro změnu slyšel vyprávění o dlouhodobém snu knížku vydat, o opakovaných jednáních s dědici autorských práv až nakonec vše skončilo šťastně vydáním knihy.
Věřte mi, že když jsem paní Mošťkovou poslouchal, stejně jako když jsem ji pozoroval při práci, v každém okamžiku na ní bylo vidět, jak svou práci doslova miluje, jak jí žije, jak se dává do řeči prakticky s každým zákazníkem. Také o tomto jejím vztahu k práci by šlo dlouho povídat, paní Mošťková je totiž vyučená knihovnice, celý život se knížkám věnuje, v minulosti například pomáhala panu Janouškovi, veleznámému knihkupci z Portálu v Uherském Hradišti, který už bohužel zemřel, s rozjezdem tamního knihkupectví.
Byla to pro mě skutečně velká uherskobrodská radost, o několika dobrých duších z tohoto města vím už dlouho, však také proto mám toto město rád. Jsem ale šťastný, že teď se ta moje soukromá uherskobrodská mapa obohatila o další místo a další duši, u které je možné nabrat síly do dalšího žití - zejména v tomto období to potřebuji víc, než kdykoliv dříve.
Podporujme takové lidi, fanděme jim, pokud můžeme, pomozme jim třeba tím, že si u nich něco koupíme. Dobře vím o naší zvláštní lidské povaze, která občas sklouzne k tomu, že při pohledu na šťastného člověka se dostaví závist či nepřejícnost, často o tom slyším i na našem Slovácku. Je to jakási chorobná vlastnost, s kterou musíme sami v sobě bojovat. Pokud se budeme radovat z toho, že potkáváme pozitivní lidi, potom je naděje, že kus tohoto pozitivního kouzla se přenese na nás - tak jako mě se to stalo ve Špalíčku.
RB
Tak tady jsem vyfotil paní Marcelu Mošťkovou - Kopaničjarsku před Špalíčkem ... Pro zajímavost, v jedné ruce drží vydání staré dvacet let, v druhé vydání letošní, ještě čerstvé a horké, o které je hodně velký zájem... Šak myslím, že o samotném obsahu není třeba psát, na knížce jsme vyrůstali skoro všeci ze Slovácka! A seznamte s knížkou i své děti a vnuky, mimo jiné jim může pomoci v tom, aby se seznámili s našim krásným slováckým nářečím, které je na úhynu...
A ještě jedna fotečka, když totiž otevřete z náměstí dveře do knihkupectví poprvé, budete překvapeni, že za dveřmi je chodba... Je třeba do ní vejít, udělat pár kroků a pak už vejdete do samotného obchodu, který je moc hezký!
A obal knížky, i v reedici je stejný jako při původním vydání...
A takto vypadá zadní stránka ...
