Švadlenka Dana

Jak jen jsou ty novinářské cesty různorodé, říkal jsem si nad následující reportáží. Patří do kategorie těch pohodových a příjemných, na které se člověk těší a rád na ně vzpomíná. Nyní se tedy můžete podívat na video, které jsem při této reportáži natočil, můžete si přečíst také samotnou reportáž a podívat se na část článku ve středeční MF DNES.

Rád bych ještě poděkoval ředitewli místní školy panu Zimčíkovi, díky kterému jsem se o dílně dozvěděl a díky kterému také získávám k Březové bližší vztah. Poznávám, že celý tento region je velmi zajímavý a mnohé tady stojí za pozornost. Potěšilo mě také to, že místní švadleny mají práci, je to mnohem příjemnější pohled, než se dívat, jak mnohé podobné práce končí třeba v asijských dílnách. V Březové už sice nepracuje třicet žen jako v minulosti, ale i patnáct pracovních míst má svůj smysl a důležitost. Jen kdyby bylo víc těch peněz za tuto práci ...

RB 

... kromě krtečka jsem našel také sympatické místní švadleny ...  

V celé České republice je jen několik míst, kde šijí populární pohádkové postavičky krtečka známé z ­řady večerníčků. Jedním z nich je Březová na Uherskobrodsku, kde ho vyrábějí místní švadlenky.

BŘEZOVÁ - Vidět tu budovu zvenku, možná by se vám dovnitř ani nechtělo jít. Tuctový barák nahozený brizolitem nevypadá nijak vábně. Kdo by ale přišel dovnitř, zcela určitě by „pookřál".

Není divu. Když tady byly nedávno děti z místní mateřské školky, byly nadšené. „Jéééééé, krteček!" křičely spontánně a už se k němu hrnuly. Krteček, (ten veleznámý pohádkový) má totiž svůj „domov" v­ Březové, v kopcích Bílých Karpat a­malé vesničce u hranic se Slovenskem.

Právě tady, v nenápadné dílně, která patří družstvu umělecké výroby Moravská ústředna Brno, sedí patnáct švadlen, které krtečka i další pohádkové bytosti šijí.

Nebylo tomu ale tak vždycky. Když dílny v roce 1974 vznikly, šily místní švadleny především šedý mor. Mor? Ano, přesně tak totiž říkaly šedému stejnokroji pro české i slovenské pošťáky, kterých Březovjanky ušily za dlouhá léta velké množství. Populární pohádkové postavičky se dočkaly své velké chvíle po roce 2000.

„Tehdy jsme začaly s jejich výrobou a děláme je dodnes, tvoří většinu naší práce," říká vedoucí dílny Marie Kročilová, která tady začínala ještě jako švadlena pošťáckého „mundůru".

Pohled na dílnu prozrazuje, že krteček tady kraluje, a­to v různorodých podobách. Třeba jako batůžek, maňásek nebo jako oblíbená nášivka na dětském oblečení - krteček s deštníkem, krteček s květináči, krteček s­velkou bambulatou čepicí.

Není ale na dílně sám, má zdatné konkurenty. U jednoho ze šicích strojů se hromadí ježečci, u­dalšího krokodýli, ti se například výborně prodávají v USA. Březovská přehlídka by ale mohla pokračovat, už hotoví jsou tady Křemílek s Vochomůrkou či motýl Emanuel s makovou panenkou jako dětské oblečení na maškarní plesy. Náhodný návštěvník by si mohl možná myslet, že práce uprostřed tolika pohledných bytostí musí být radostná, jenže skutečnost až taková není.

„Myslím, že nikdo jednotlivé postavičky už ani moc nevnímá, všechny ženy se soustředí hlavně na to, aby svou práci udělaly co nejlépe," míní Kročilová a­hned upozorňuje, že jde o náročnou práci.

„Ženy zasednou ráno za stroje a­šijí, šijí a šijí. Pak mají přestávku na oběd, trošku si odpočinou a jedou zase." Švadleny jí dávají za pravdu, některým se stýská i po dřívější výrobě. „Někdy bychom chtěly raději dělat konfekci, v životě by mě nenapadlo, že v nynějším šití bude potřebná taková přesnost," podotkne jedna z nich.

Pustit krtečka a další jeho kamarády do světa není opravdu jednoduché, veškerému šití vládne kromě přesnosti i přísnost, vše prochází pečlivou kontrolou, všechny postavičky podléhají licenčním podmínkám, které v případě krtečka stanovil jeho autor, známý výtvarník Zdeněk Miler.

Švadlena Dana Šimková zrovna „cpe" do krtečka vatelin, tedy umělou vycpávku. „Dělám mu bříško, které nemůže být malé, ale ani veliké, ale tak akorát. Není to nic jednoduchého," vysvětluje. Její kolegyně Eva Machalová zase drží v rukou krtečkovy ruky a nohy. „Ručičky musím pěkně proštepovat, aby vypadaly co nejlépe," komentuje své počínání. Zapomenout nesmí ani na to nejdůležitější - přece na tři vlasy, které jsou pro krtečka společně s jeho úsměvem a bříškem tak typické.

Ačkoliv některé pracovnice s­úsměvem říkají, že krtečka mají rády, pokud si na něm můžou vydělat, ve skutečnosti je jejich vztah k němu také hodně srdečný. U vchodu do dílny mají například na nástěnce vyvěšený velký novinový rozhovor s výtvarníkem Milerem i krtečkem. A když letos v­květnu letěl do vesmíru americký raketoplán s astronautem Andrew Feustelem, který měl u sebe plyšového českého krtečka, švadleny z Březové si ho nenechaly ujít. „I­když byl let několikrát odložený, všichni lidé v závodě ho sledovali v televizi i­na internetu," připomínají.

Březovský krteček se znakem Moravské ústředny Brno ale dobývá i mnohá jiná místa. Ve svém pokojíčku ho mají děti v pětadvaceti zemích světa, a jak potvrzuje obchodní ředitel tohoto družstva Blahoslav Dobeš, je krteček suverénně nejpopulárnější naší pohádkovou postavou - ať má šest centimetrů nebo dva metry, ať je na polštáři nebo třeba jako přívěšek na klíče. Celkem má krteček 150 provedení!

Není proto divu, že například v­Japonsku ho nechtějí prodávat ani pod žádnými místními znaky. Chtějí, aby měl svůj pravý český název: Krtek.

Radek Bartoníček
s přispěním Petra Kadlece