Přehled fotografií

Tak tady jsem měl původně připravený dlouhý článek o jízdě králů, a především o tom, jak nekonečně rozdílná je realita a to, jak o tradici jízdy králů referují média. Nakonec jsem se rozhodl článek ještě pozdržet a "předkládám" vám klasickou pozvánku na první z docela výjimečné série tří jízd králů tří sousedních "vesnic" - Kunovic, Vlčnova a Hluku.

Teď o víkendu tedy začínají Kunovice, veškerý program najdete TADY. Za týden je na řadě Vlčnov, program se vám ukáže po kliknutí SEM. Hluk je na začátku července, o tom vám ještě určitě napíši.

Nevím, co psát v této chvíli o jízdě víc, letošní informování médií bylo docela mohutné, tak snad jen doporučení - zkuste se zajet osobně podívat. Já se vždycky velkých návštěv kdekoliv děsím, nejraději bych byl, kdyby kluci projeli svým rodným krajem na koních a s vyvolávkami jen tak sami pro sebe, ale to už je v naší době nemyslitelné. Takže budou u toho davy lidí, stovky foťáků a stovky videokamer, ale s tím se nedá nic dělat. Sám ještě nevím, jestli do Kunovic vyrazím, každopádně, pokud ano, budu se soustředit především na to, jak dnešní kluky tato starodávná tradice baví či nebaví, jestli vlastně ještě nějaký smysl má nebo už se dělá jenom opravdu kvůli oněm návštěvníkům a médiím.

Hodně s tím souvisí i psaní, které jsem tady původně měl a které jsem zatím pro čtení zablokoval. Z tohoto čtení jsem tady ponechal jen fotku, která je možná jiná než které vidíte v novinách. Je na ní hlavní kunovický tahoun jízdy králů Milan Stašek. Zklamaný, rozladěný, zamyšlený... tak jsem ho zastihl minulou sobotu i neděli... Upřímně - pokud by ho nebylo, nebyla by v Kunovicích ani jízda králů, na to dávám svůj krk. Zastihl jsem ho o minulém víkendu v jiné podobě, než ho ukazují média, a než bude určitě prezentovaný i teď během víkendu. Ale o tom více až příští týden...

Snad nyní jen jeden odstaveček: Skutečnou realitu řady tradic můžou televizní kamery, fotoaparáty nebo diáře píšících novinářů stěží zachytit. To, co se ukazuje v den D (a to co pak vidíte nebo čtete) je jen určitý předváděný obraz, divadelní představení. A když se k tomu přidává často jazyk, plný novinářských klišé, opakovaný rok co rok, je neštěstí (nebo-li vytvoření pseudoreality) hotovo.  Ale ono to vlastně neplatí jen o zobrazování tradic... A občas se tomu bohužel nevyhnu při psaní ani já sám...  

RB