Už v pátek jsem chtěl dát sem na stránky odkaz na výborný rozhovor s cimbalistkou Zuzanou Lapčíkovou. Nakonec jsem se  k tomu nedostal, a dnes mám už spíše  v hlavě režiséra Karla Vachka, jehož portrét i se dvěma filmy uváděla dnes Česká televize. O obou zmiňovaných osobnostech by šlo toho napsat velmi mnoho, vy, kteří režiséra Vachka znáte nebo jste se dnes dívali na ČT 2, tušíte, jak velký "nepřítel" folkloru to je. Myslím, že každý folklorista musí být po jeho slovech na mrtvicu :)

Kdysi jsem pana Vachka nesnášel. Nebo, možná kulatněji napsáno, nemohl jsem přijít na chuť jemu a jeho filmům. Jenže, postupně svůj názor měním. Začínám rozumět tomu, když nemá svým způsobem žádné slitování s folklorem posledních čtyřiceti let, když si do jisté míry dělá krutou srandu s "hodnotami", které jsou s folklorem spojovány - cit, dojetí, krása, pravda, láska. On samozřejmě nemá slitování i s řadou dalších věcí, jeho filmy jsou tak neúprostné, jdou po skutečné realitě a pravdě, až člověka bolí srdce.

Kdysi jsem ho neměl rád  právě pro tuto jeho neúprostnost a vlastně i chladnost, jakou projevuje k lidem, jenže, stále sám víc a víc vidím - není dobré mít iluze o lidech, o věcech kolem sebe a tak ani o folkloru. Krása, dojetí či cit jsou i tady poměrně často jen předstírány nebo uměle vyvolávány. Přesto jsem větší optimista než zmiňovaný režisér a jaksi stále věřím v to, čemu on se posmívá.

Tak. Hotovo. Myslím, že jsem spolehlivě odradil většinu čtenářů těchto stránek od tohoto textu, ale nevadí, teď se dostanu k paní Zuzaně Lapčíkové. Ona má svým způsobem s režisérem Karlem Vachkem něco společného. Také jsem nemohl jejímu "folkloru" přijít dlouho na chuť, jenže opět jsem až nějak s věkem začal poznávat, že právě folklor v jejím podání je nesmírně poctivý, žádný kalkul se slzami posluchačů, ale snaha o co nejpravdivější a nejvíce autentickou osobní výpověď. Přesvědčil jsem se o této její snaze i v rozhovoru, který v pátek otiskly Hospodářské noviny ve svém magazínu Víkend.

Rozhovor je prosím TADY, zkuste si jej přečíst...            

A kdo byste náhodou Zuzanu Lapčíkovou neviděli, natáčel jsem ji při hraní amatérsky před časem TADY prosím (vide bylo spuštěno už 890x)...

Tady jsou její velmi dobré internetové stránky... 

Tady zvukové nahrávky některých písniček...

Kdo máte k tomuto tématu blízko, udělejte si čas a rozhovor si projděte, myslím, že je velmi zajímavý. Mluví tam o lidech, které příznivci lidové muziky znají, zmiňuje se o našem rodném kraji, podrobně vypráví také o svém nejnovějším projektu, spojeném s Janem Amosem Komenským. Nesmírně se mi líbí, že jde například do takového projektu, divácky určitě náročnějšího, přestože by mohla třeba omílat dokolečka staré známé lidové písničky a pochopitelně na tom pěkně "rýžovat".  

Skutečnou hodnotu má ale "jen" snaha o co nejupřímnější osobní  zpověď, tedy snaha, kdy člověk umanutě přichází s něčím novým, riskantním, žádný kalkul. Ano, to je určitě vlastní Zuzaně Lapčíkové, Karlu Vachkovi a některým dalším lidem - jen a jen lidé s takovými "ambicemi" jsou nadějí pro budoucnost, protože se nikdy nespokojí s nějakým hlazením, konejšením, tleskáním davů.

A ještě několik málo slov k médiím. Mám velmi rád MF DNES, už jsem určitě někdy tady na stránkách psal, kolik skvělých kolegů jsem tam během svého čtrnáctiletého působení potkal. Bohužel, když ale vidím například Magazín MF DNES, jsem přesmutný, zatímco na titulní straně posledního čísla magazínu nějaký chlapík hledí na své přirození ve slipech, ve Víkendu Hospodářských novin je právě Zuzana Lapčíková. Ten rozdíl mezi oběma tématy je obrovský.

Samozřejmě, chápu, chápu, chápu, z obchodního hlediska je přirozeně přirození mnohem větší kasovní trhák než "nějaká" cimbalistka nebo někdo podobný. To bychom ovšem byli opět u tématu, jestli je lepší podbízet se davům, šaškovat před davem a dělat přesně to, co dav žádá, nebo naopak se vydat cestou, kde jde člověku o víc, než  jen o plné kapsy. To si ale musí každý člověk rozhodnout sám v sobě.

RB