Jedno osobní oznámení: podal jsem výpověď v MF DNES a od 1. května se vracím z Prahy zřejmě natrvalo na Slovácko - tady budu užitečnější
Ani nevím, jestli mám k tomuto oznámení přidávat další slova či vysvětlení, někoho svým oznámením možná potěším, někoho naštvu, určitě si různí lidé budou různě interpretovat mé rozhodnutí. Faktem ale je, že po velmi dlouhém přemýšlení jsem už posledního února podal v MF DNES výpověď, takže od 1. května už nebudu v těchto novinách pracovat.
Upřímně řečeno, ze všeho nejvíce cítím lítost, protože od první chvíle, co jsem začal v roce 1990 psát, bylo mým snem psát v MF DNES dnes. Tento sen se mi splnil v roce 1994, kdy jsem dostal od vedení MF DNES nabídku do brněnské redakce, z které jsem v roce 1997 odešel do Prahy a začal jsem pracovat jako parlamentní zpravodaj MF DNES. V průběhu let jsem pracoval jako redaktor, editor, vedl jsem i středočeskou redakci MF DNES, až v roce 2008 jsem se rozhodl odejít z Prahy na Slovácko - stejně jsem jezdil na Slovácku víkend co víkend a nesmírně rád se tady věnoval psaní i focení. Na Slovácku jsem tedy v roce 2008 zakotvil a spoluzakládal tady časopis Krajem svatého Antonínka, který si získal oblibu mezi mnoha lidmi... Vždycky jsem se ale chtěl do Prahy a MF DNES jednou vrátit.
Podařilo se mi to v roce 2013, i když už to byla jiná MF DNES než ta, kterou jsem znal v minulosti. Německé majitele vystřídal Andrej Babiš, změnili se šéfredaktoři i celé vedení, odešlo i nemálo redaktorů - mnohé tyto lidí jsem znal a měl k nim blízko. Cítil jsem, že už jsem v poněkud jiných novinách, přesto jsem zůstával, protože v reportérském oddělení jsem pracoval a pracuji s lidmi, které mám rád, jejich práce si vážím a budu na ně vzpomínat vždycky v dobrém.
Oni sami ale nejlépe ví, že jsem vždycky vnitřně bojoval s tím, jestli je správné pracovat v novinách, jejichž majitel je zároveň vysoce postaveným politikem. Přes všechny možné spekulace v médiích jsem vždycky mohl psát zcela svobodně a nikdy mi nikdo do článků z pohledu nezávislosti nemluvil. Přesto nemůžu souhlasit s tím, aby majitelem MF DNES, která má kontrolovat co nejvíce politiky, byl jeden z těchto politiků. Je to naprosto špatná situace, která nemůže přinést nic dobrého. Věřím stále, že tento politik si to možná uvědomí a nakonec noviny prodá, i když tomu věřím stále méně.
Jelikož mám v MF DNES na starosti psaní o politice, byla tato situace pro mě o to složitější a nepříjemnější. Bylo vyčerpávající prakticky každý den někoho přesvědčovat, že píší zcela nezávisle a ne na nějakou zakázku, stejně jako bylo nepříjemné číst na toto téma neustálé spekulace na internetu. Člověk mohl říkat, že píše svobodně, mohl mluvit o tom, že ANO nikdy nevolil, ale vše bylo marné.
K těmto pracovním důvodům se nakonec přidaly osobní, protože jsem poznal, že není možné dlouhodobě pracovat mimo rodinu, zvláště, když máte manželku a tři děti, z nichž dvě jsou ještě hodně malé. Na manželce jsem viděl, že je stále více vyčerpaná, navíc od jara začala chodit po devítileté mateřské do práce a na výchovu dětí měla méně času. Navíc, co si budeme říkat, není absolutně nic krásnějšího, než mít děti a věnovat se jim - z Prahy to opravdu nebylo možné. Do toho přišly navíc ještě vážné zdravotní problémy mého otce, který mi v životě obrovským způsobem pomohl a já mu toho strašně moc dlužím. Další zásadní důvod k návratu.
Za této situace jsem přesvědčený, že doma na Slovácku u rodiny budu mnohem a mnohem užitečnější než v Praze, byť mám Prahu strašně moc rád, potkal jsem v ní spoustu skvělých lidí a našel jsem tam vždycky tolik inspirace, že jsem takřka každý den prožíval úžas nad nějakým setkáním nebo situací. Slovácko jsem měl ale vždycky v srdci nejvíc, i teď o velikonočním víkendu jsem si uvědomil, jak nesmírně rád se tady s řadou lidí setkávám a jak moc mi tato setkání dávají. Nemusíte mi to věřit, ale například tento týden mám dělat rozhovor s předsedou vlády Sobotkou, ale už teď vím, že setkání s nějakou tetičkou či strýčkem na Slovácku je pro mě víc než s jakýmkoliv premiérem. Když si totiž povídám takto s lidmi, vždycky cítím život v jeho největší hloubce, zatímco politika je logicky "jen" politika se spoustou slov, byť mě velmi baví. Skutečný život je ale někde úplně jinde - právě u lidí, s nimiž se snažím zastavovat při psaní a focení.
Co bude od 1. května nevím, určitě budu v květnu dodělávat jedno číslo časopisu pro jednu ekologickou organizaci, na tuto práci se moc těším a věřím, že vznikne parádní časopis. Kromě toho se ale samozřejmě dívám po trvalé práci a nevylučuji, že definitivně opustím novinařinu. Zatím si to nedovedu představit, protože jsem byl vždycky přesvědčený, že nic jiného v životě dělat nebudu, ale možná by mi změna prospěla. Vždycky jsem byl v novinařině zvyklý pracovat od osmi ráno minimálně do šesti, sedmi večer, takže nějaká změna pracovní doby by mi i prospěla. Uvidíme, zatím se dívám, co kde je, samozřejmě situace na Slovácku je v tomto směru složitá, což poznávám v těchto dnech více, než dříve - takže nakonec není ani vyloučeno to, že zůstanu nakonec kvůli práci v Praze.
Každopádně odchod z MF DNES by mi měl přinést více času na tyto mé stránky SlovackoDNES.cz, mám spoustu nápadů, co a jak by šlo s těmito stránkami dělat, co a jak by šlo psát o Slovácku, ale pokud neseženu nějakého donátora, tak zůstane spíš jen u plánů. Rád bych se i vrátil k různým projektům, které jsem tady na Slovácku kdysi rozjížděl, například nahrávání pamětníků, natáčení videoukázek, mapování lidí. možná psaní do nějakých "tiskovin"... Rozhodně bych se chtěl ale více věnovat zásadním tématům jako je vzdělávání, zdravotnictví, samospráva apod., košty všeho možného, stejně jako jiné oddechové akce jsou zajímavé, ale na nich budoucnost Slovácka až tak nestojí.
Toť vše, už i tak jsem toho tady napsal moc, pokud máte nápady na zajímavé a smysluplné projekty, s kterými bych vám mohl pomoci a mohl být užitečný, s klidem se ozvěte na mé číslo 602 433 970.
RB