MF DNES

Mnohokrát jsem chtěl tady na svých stránkách psát o zákulisí novinařiny, ale prakticky vždy jsem si to nakonec rozmyslel. Když jsem totiž viděl a slyšel, jak mají mnozí lidé naprosto zkreslené představy o práci novináře, ztratil jsem chuť a náladu cokoliv psát. V poslední době se navíc do sebe hodně drsně pouštějí na webech i sami novináři, takže nemám dvojnásob chuť cokoliv k tomuto tématu psát.

Nyní udělám malou výjimku, protože bych sem rád dal jednu anonci. Budu rád, když si v sobotu či v neděli případně koupíte MF DNES, vychází v ní totiž velký rozhovor s předsedou vlády a šéfem ČSSD Bohuslavem Sobotkou, který jsem dělal se svým kolegou Ondrou Leitnerem. Vše podstatné je samozřejmě v samotném rozhovoru a tedy v novinách, ale několik poznámek se pokusím napsat speciálně i sem na svůj web.

Upřímně řečeno - považuji tak trochu za zázrak, že k rozhovoru nakonec došlo, protože v redakci jsme ho už odpískali a ani jsme s ním nepočítali. Od první žádosti o velký rozhovor až po jeho uskutečnění uteklo pěkných pár týdnů, protože původně jsme chtěli rozhovor vydat před důležitým sjezdem ČSSD. Jenže, premiér tvrdil, že nemá čas, což zopakoval i po sjezdu. Nakonec jsme se domluvili na termínu minulý týden, ovšem, opět odklad. Jenže, co si budeme říkat, každé noviny stojí o rozhovor s předsedou vlády, takže, když se nakonec mluvčí vlády ozval s tím, že premiér by měl čas tento týden, kývli jsme, že jo. Den D - čtvrtek ve 13.15.  

Ovšem, pozor, nic není na světě jednoduché. Několik hodin před rozhovorem mluvčí vlády píše, že premiér chce v rozhovoru prezentovat především informace o tom, co všechno dobrého vláda dělá. Debatujeme s Ondrou, jak zareagovat, ale nakonec se shodneme, že je lepší nereagovat nijak, protože pokud má být rozhovor dobrý, je nutné, abychom měli v dotazech naprostou volnost. Jen je třeba spěchat, čas rozhovoru se posunuje na 13.00, doba hovoru maximálně půl hodiny, protože premiéra poté čekají interpelace poslanců ve Sněmovně. Času tedy minimum, začínám být skeptik ohledně toho, jak rozhovor dopadne.

Přesně ve 13.00 si podáváme s premiérem Sobotkou ruku, peripetie s odsouváním rozhovoru v minulých týdnech nevzpomínáme,  chceme začít příjemně a oddechově, k čemuž využíváme aktuální situaci, protože předseda vlády má za sebou nelehkou noc, zasedání vlády totiž skončilo až v půl druhé ráno, navíc ministři řešili zatím největší konflikt s prezidentem, který se rozhodl jako jediný státník "západního světa" účastnit vojenské přehlídky ruských vojáků v Moskvě. Na "přivítání" si tedy s premiérem povídáme o tom, jak se vyspal, jaké mívá spaní, jestli vůbec vidí děti a ženu, jestli dětem například čte. Atmosféra se zdá dobrá, takže konec úsměvům, jdeme na otázky, které považujeme za zásadní. Jistě, kdybychom měli tři hodiny času, využili bychom ho jistě beze zbytku, nakonec nám dává čas 40 minut, takže vyčerpáme malinkou část všech dotazů, které jsme chtěli položit. Když se loučíme, snažím se ho ještě zeptat na věc, kterou považuji za velmi důležitou - na budoucnost bývalé věznice v Uherském Hradišti, jejíž osud by jako šéf nejsilnější strany a předseda vlády mohl ovlivnit. Zjišťuji ale, že premiér o ní absolutně nic neví, trošku si povzdechnu, že ho mohli informovat alespoň poslanci ČSSD.

Odcházíme, Bohuslavu Sobotkovi ještě přinášejí oběd, protože do jídelny by to už před interpelacemi nestihl, my s Ondrou sedáme v zákulisí Sněmovny a přemítáme, co jsme se dozvěděli či nedozvěděli. Hodně času v rozhovoru nám vzalo téma návštěvy prezidenta v Moskvě a postoj vlády k tomu, toto téma chceme  napsat hned druhý den do pátečníku, zatímco rozhovor půjde do sobotníku. Jdeme rychle do redakce, rychlá porada s šéfem reportérského oddělení a editorem, co dáme aktuálně do novin, rozhodujeme se, že to bude otvírák novin a celá strana tři. Bohužel, nemáme ještě dost informací o tom, co se přesně v noci dělo na vládě, takže zatímco Ondra píše, já sedám do tramvaje a spěchám zpět do Sněmovny, abych se pokusil sehnat co nejvíce ministrů.

Na potvoru jsou čtyři odpoledne, na Malé Straně totální zácpa, srdce buší jak o život, protože do uzávěrky v sedm, osm, musíme mít informace a zároveň i napsané články. Nakonec mám štěstí, několik ministrů je ve Sněmovně a v kuloárech se přece jen od nich něco o zapeklité věci jednání vlády a prezidenta dozvídám. Mimochodem, kuloáry Sněmovny jsou pro politického zpravodaje jedno z naprosto zásadních míst v jeho práci, v nich je možné se dozvědět od politiků z očí do očí mnoho a mnoho důležitých zpráv i pikantností. Takže, rychle zpět do redakce, rychle psát a v osm jsou noviny plné. Poměrně častá novinářská pracovní doba pro ty, kteří dělají zpravodajství, je opět naplněna, kolem osmé v redakci, odchod v sedm, osm, přes den hodně stresu, protože každý den se začíná od začátku.

Do toho telefon manželky, že má vysoké horečky, je třeba se postarat o všechny tři dcery, takže místo odchodu z redakce domů na přechodný byt v Praze přepisuji část rozhovoru s premiérem do sobotníku, v jedenáct končím, po půlnoci padám do postele a ve čtyři ráno vstávám, abych po páté stihl první vlak (Hradčany) směr Uherské Hradiště. Po deváté v Hradišti, než pojede autobus domů, jdu si pro novou občanku, protože tu původní mi v Praze ukradli i s veškerými jinými doklady, penězi a bankokartou, na úřadě je ale tolik lidí, že čekání vzdávám a raději chci stihnout začátek miniveletrhu cestovního ruchu na Redutě. Když v deset přiběhnu a začnu nahrávat právě hrající dětskou cimbálovou muziku ZUŠ v Uherském Hradišti, cítím obrovskou únavu, ale zároveň i radost z nádherné muziky, která mi přichází do uší - v očích mám slzy, takže honem brýle, aby se člověk před okolím nestyděl.

Zkouším se ještě zastavit u všech, kteří se na minivetrhu prezentují (dám později na web samostatný článek i s videem) a vybíhám na autobus, který mě konečně dostane domů. Manželka je totálně grogy, snad jsem ji tak ještě nikdy neviděl, konečně mám šanci jí jednou pomoci také já, postupně se ujímám jedné, druhé i třetí dcery, úklid, jídlo, školka, folklorní soubor Nivnička, děti sólově zpívají a já žasnu, jak se dokáží během chvilky zlepšovat, když je učitel Vlastik Ondra vede a dává jim rady. Vracíme se až večer, s manželkou to nevypadá nijak lépe, holky pomáhají s úklidem, berou do ruky knížku, povídáme si a já možná víc než kdykoliv dříve mám možnost poznat, že jakékoliv dítě každého z rodičů bylo či je někde uvnitř andílkem, s nimž je zážitek povídat si a sdílet společné chvíle. Máte-li možnost mít děti, určitě nemějte jenom jedno, pokud má dítě sestřičky či bratříčky, je opravdu nevyslovitelně překrásné pozorovat jejich dětský svět a být jeho součástí. 

Usínám s tím, že všechno má jistě v životě svůj smysl, myslím na mnohé z toho, co zažívám v Praze či na Slovácku, v paměti se mi vracejí příběhy lidí, s kterými si povídám nebo o nich slyším - budu tady na webu o nich psát. Čím končit? Třeba krajinou. Sedněte si brzy ráno do vlaku jako jsem si sedl já a dívejte se z okna vlaku. Jsme obklopeni nádhernou, fantastickou krajinou, všude kolem nás je toho tolik, co si zaslouží obdiv, teď je jenom na nás, abychom se pokusili o jednu veledůležitou věc - o kultivaci "krajiny", která je v nás samotných a která je tak důležitá pro ty, které potkáváme.   

RB

Ps. Do rozhovoru se nakonec nedostala jedna, podle mě důležitá pasáž, což mě docela mrzí, ale dobře vím, že je vždycky  těžké rozhodnout se při krácení, co do rozhovorů dát a co už se tam nevejde. Takže jako čtenáři mého webu máte jako jediní možnost si přečíst jednu malou část, která nikde jinde není. Mimochodem, je to pasáž, která následovala poté, co jsme se od otázek kolem střetu zájmů Andreje Babiše dostali k tomu, jak chce pan Sobotka porazit pana Babiše a ANO ve volbách. On odpovídá poněkud nudně, že ČSSD bude důsledně naplňovat program. V novinách už následuje pasáž o daních, jenže ve skutečnosti jsem mu dával následující otázky:

Jenže bude vám toto plnění programu stačit k oslovení mnohem různorodější skupiny voličů? A bude k tomu stačit váš styl, který není nijak razantní, emotivnější, ráznější?

S blížícími se krajskými volbami se budeme více programově profilovat, chci, abychom fungovali jako otevřená politická strana a chceme hledat i nové lidi.

Ale co vy sám? Myslíte si, že nemusíte ve svém stylu nic měnit? Říkáte si, mě, Bohuslava Sobotku, chtějí voliči takového jako jsem dosud, nebo bych měl na sobě něco změnit?

Jako každý mám určitě i řadu nedostatků, prostě nejsem žádný dokonalý marketingový produkt. Chci pokračovat v důsledné, ale klidné politice.

Takže myslíte, že to bude stačit na volební vítězství ČSSD...

Důležité je, abych dodržel to, co jsem slíbil voličům, abych prosadil program vlády, o kterém jsem přesvědčený, že pomůže lidem, pomůže konkurenceschopnosti Česka a pomůže i naší bezpečnosti. Prostě chci jít touto cestou a uvidíme, jestli i naši partneři budou mít pro takové pokračování dostatečné pochopení. Doufám, že se vládě bude dařit stejně jako dosud.

Snad ještě dodám, že já mám premiéra Sobotku docela rád, je to sice hrozný "suchoň" a také jeho velkorysý styl rozhazování peněz se mi moc nelíbí, ale musím ocenit jeho slušnost a vstřícnost. Zažil jsem jako novinář Zemana, Klause, Paroubka, Topolánka i Nečase, a z tohoto pohledu je u Bohuslava Sobotky jeho určitá vstřícnost a slušnost poněkud jinde než u zmiňovaných politiků - hodně jinde. Do určité míry je v tomto podobný Vladimíru Špidlovi, který je nyní šéfem jeho poradců. Když jsme s panem Sobotkou dělali rozhovor a on mluvil o tom, jak se od pana Špidly "naučil" brzy vstávat a pracovat, vzpomněl jsem historku s panem Špidlou, když byl předseda vlády a já s ním byl v Portugalsku. Tehdy vstával snad někdy v pět ráno, v půl šesté šel běhat, a já jako "horlivý" novinář jsem měl možnost běžet s ním - rád na to vzpomínám. A rád vzpomínám na Portugalsko, nesmírně zajímavá a přitažlivá země!!!  

Pokud jde ještě o politiku, jsem strašně moc zvědavý, jak dopadnou krajské volby 2016 a parlamentní volby 2017. Osobně tipuji, že ANO a Andrej Babiš budou ztrácet, lidé pochopí, že s nimi nepřišel do politiky žádný zázračný lék na nemoci této země, navíc pan Babiš bude pod stále mohutnějším tlakem a kritikou. Začne ztrácet nervy, což je jedna z jeho velkých slabostí. Sice má charisma, na které spoustu voličů získal, ale také je může na to velmi rychle ztratit. V obrovské veřejné atmosféře proti ANo bude navíc toto huntí velmi složitě získávat kandidáty do krajských a parlamentních voleb. ČSSD má v tomto velkou výhodu a nakonec volby vyhraje. I když - takřka u každých voleb bych mohl ukázat na to, že dopadly jinak, než bylo očekávání většiny lidí. Proto je možné, že všechno skončí zcela odlišně, než tipuji.  Jedna věc se ale nezmění - pan Sobotka zůstane nadále oním "sucharem", nepřitaživým chlapem, jak podotkla moje žena, když dnes otevřela noviny. Inu, voliči jsou ale velmi, velmi rozliční, a je možné, že typ voliče mé ženy, bude nakonec v menšině. Byť pozor, platí, že ženský pohled může volby často i rozhodnout :) 

.