Lhoťanka na

Jak víte, školám se věnuji tady na webu hodně, často po školách jezdím, každý týden si někde povídám s kantory nebo učiteli.  Proto jsem také pro pondělní MF DNES připravoval následující dva rozhovory.

Nejsou jen o učitelích, ale jsou také o tom, jaké jsou dnešní děti, jak moc či málo se chtějí učit, jakou mají motivaci nebo třeba rodiče. Jednu paní učitelku, tu mladší a z Ostrožské Lhoty, znám už dlouho, druhou jsem často potkával, ale k povídání jsem si s ní takto sedl poprvé. Oběma moc děkuju za vstřícnost a čas !

Bojím se, až budu starší a unavenější , říká začínající učitelka

Hluk - Mladá učitelka Zdeňka Hájková učí na hlucké škole druhý rok. Vede tady pěvecký sbor, učí hudební výchovu a také český jazyk. Když studovala vysokou školu, nebyla si jistá, jestli chce právě učit a také během studia o své budoucí profesi pochybovala. S postupem času je ale stále více přesvědčena, že si zvolila dobře.

„Je to hezká práce, líbí se mi, jak se děti pod mýma rukama mění," říká.

Chtěla jste být vždycky učitelkou?

To ani ne, upřímně řečeno, nebyla jsem si tím vůbec jistá. A nikdy jsem přesně ani nevěděla, co bych chtěla studovat. Nakonec jsem si ale vybrala hudebku, protože jsem chtěla dál studovat něco kolem hudby. Nakonec jsem si zvolila učitelství.

Je velký rozdíl mezi tím, co člověka učí na vysoké škole a potom samotná praxe mezi žáky ve škole?

Člověk si při studiu vůbec nedovede představit, co ho čeká ve škole. Vůbec. Realita je zcela jiná. Dokonce ve třetím ročníku školy jsem měla pocit, že absolutně nemůžu učit, že mně to nepůjde, že pro to nemám žádné vlohy. Až jsem ale byla na praxi, tak jsem se uklidnila a přesvědčila se, že jsem zvolila dobře.

V čem byl největší rozdíl?

Myslím, že nám na studiích dost mazali med kolem pusy a celou práci učitele idealizovali. Vše nám vysvětlovali tak, jako bychom měli učit třídy plné hodných a nadprůměrných dětí. Realita je ale jiná. V samotné třídě všechno nejde tak snadno a nejde všechno nalinkovat. Očekávala jsem ale, že realita bude jiná, a proto jsem nebyla zas tolik překvapená.

Co je pro začínajícího učitele nejtěžší?

Nejtěžší je asi zvyknout si na nekázeň dnešních dětí. Kázeň dětí se rapidně zhoršuje, bez rozdílu odkud děti jsou. Myslím, že to děcka na mě zpočátku zkoušela. Důležité ale je vytvořit nějaký systém výuky a toho se držet. Žáci si postupně zvykli a já cítím, že si dnes velmi dobře rozumíme.

Když říkáte, že to zkoušela, co to znamená?

Jde o to přesvědčit děcka, že když mluví učitel, tak oni mluvit nemůžou. Například, když jsme měli hudební výchovu, tak oni si mysleli, že si budou dělat, co chtějí. Postupně se mi ale podařilo přesvědčit je o tom, že to tak nejde, že hodina musí mít určitý řád, zároveň ale že můžeme mít zajímavou výuku, na které se můžou podílet také oni. Důležité je, aby člověk na ně nezanevřel, to nejde. Učitel musí v jednom kuse zapomínat a odpouštět. Každý den je nutné začínat s čistým listem.

Myslíte si, že mladého učitele může chování žáků zaskočit?

Určitě. Navíc začínající učitel může být zaskočený také chováním rodičů žáků. Babička mi vždycky povídala o tom, jak je profese učitele vážená, moji rodiče nikdy před námi dětmi nemluvili špatně o učitelích. Bohužel, dnes je na profesi učitele nahlíženo veřejností často velmi špatně. Dřív, co jsem slyšela, bylo možné děckám pohrozit, že to a to se řekne rodičům, nebo se jim to napíše. To jde dnes obtížně, učitelé dnes nemají respekt nejen u žáků, ale také u rodičů. A rodiče nemají často respekt u svých dětí. Neplatí to ale u všech rodičů. S některými rodiči je spolupráce výborná.

Dovedete si představit, že budete učitelku dělat i mnoho let?

Zatím si to dovedu představit. Sice připouštím možnost, že třeba svůj názor změním, ale zatím si nedovedu představit, že by mi tato práce přišla nezajímavá. Bojím se samozřejmě únavy, toho, že jednou budu stará a nebudu třeba toto povolání zvládat. Zatím mi pomáhá i to, že jsem věkově děckám blízko a můžu si s nimi o spoustě věcí povykládat, často máme mezi sebou pěkné vztahy. Ale největší obavu mám z toho, že se od věku žáků budu vzdalovat a nebudu si s nimi tolik rozumět. Uklidňuji se ale tím, že i na naší škole vidím, jak i starší učitelky jsou výborné a žáci je mají rádi.

Nelitujete někdy toho, že jste se na toto povolání dala?

Nikdy jsem toho nelitovala, učím ráda, líbí se mi, jak je tato práce velmi pestrá. Mám velmi ráda český jazyk, a snažím se děcka nadchnout pro to, jak je čeština krásná. A strašně mám ráda hudbu a jsem moc ráda, když mě děcka ze svého pohledu a zkušeností obohatí a seznámí s něčím novým. Zejména u těch mladších je to úžasné. Baví mě například pozorovat děcka, jak nad řadou věcí žasnou, jak všechno prožívají, jak rády se dozvídají nové věci. Jak se mně mění pod rukama. Je to hezké práce.

Radek Bartoníček

Na horní fotce je Zdeňka Hájková, která učí druhým rokem na Základní škole v Hluku. Vede tady pěvecký sbor a učí český jazyk s hudební výchovou.

Na dolním snímku je paní Vladislava Botková. Oblíbená třídní učitelka deváťáků, která je na škole výchovnou poradkyní a učí matematiku s pracovní výchovou. Fotka je právě ze školních dílen, kde paní Botková dělala s dětmi ze dřeva malé stoličky a krmítka pro ptáky.

Neumím si představit, že odejdu, říká učitelka před důchodem

Hluk - Vladislava Botková říká, že je to její předpolední rok co učí na Základní škole v Hluku, příští rok chce jít do důchodu. Zároveň ale přiznává, že učí děti velmi ráda a bojí se toho, že se jí doma bude po žácích velmi stýskat.

„Práce učitele je stále náročnější. Ale zatím si nedovedu představit, že jednou zavřu dveře třídy a k žákům už se nevrátím," přiznává tato žena, která je třídní deváté třídy, učí matematiku a pracovní výchovu, a na škole je rovněž výchovnou poradkyní.

Je práce učitele opravdu stále náročnější?

Myslím, že ano, určitě. Mně se zdá, že například mladší učitelé jsou dnes unavenější víc, než jsme bývali my. Když si vzpomenu, jak jsem na školu přišla, byla jsem nejmladší. My jsme ještě dělali spoustu aktivit, chodili jsme hodně sportovat, hráli volejbal. Teď na to většinou učitelé nemají ani chuť ani čas. Aspoň se mi to tak zdá.

Proč je dnes učitelství náročnější?

Důvody je určitě víc, učitelé toho musí dnes na školách dělat velmi mnoho.Ne že by toho dřív dělali o moc méně, to ne, ale dnes se učitelé věnují například řadě projektů, které přímo s učením nesouvisejí. Vliv na únavu má také to, že dnes děcka téměř nic netlačí k tomu, aby se učily. Dřív věděly, že když chtějí jít na střední školu, tak se musí pořádně připravovat. Teď ví, že je všude vezmou, snad s výjimkou gymnázia v Uherském Hradišti. To je špatné, to podrývá naši práci. A když se nedostanou na školu, kterou chtěly, tak je vezmou na jinou školu. Jim se proto nechce tolik učit, nemají v sobě takový hnací motor.

A co jejich rodiče? Mění se v průběhu let jejich náročnost?

Myslím, že rodiče také nejsou tak nároční jako dříve. Samozřejmě ne všichni. Někdy jsou rodiče míň kritičtí a také méně přísní. Ale jak říkám, někteří. Samozřejmě jsou i rodiče, kteří tlačí na děti a chtějí, aby měly co nejlepší výsledky. Bohužel je ale vidět, že rodiče mnohdy nemají na děti dostatek času.

Přesto ale učíte ráda?

Velmi ráda, mě to baví. Vždycky říkám, že bez ohledu na to, co se děje venku a jaká je doba, tak já zavřu dveře třídy a jsem mezi svými žáky ráda. Ať jsou, jací jsou.

Co je pro nejdůležitější, aby se mu při výuce dětí dařilo?

Já se snažím s děckama vždycky rozumně domluvit. Bavím se s nimi úplně normálně, to znamená, že se k nim nechovám nijak povýšeně a nedělám na ně bu bu bu. Zároveň ale po nich chci, aby mě respektovali. Říkám jim, že se vždycky můžeme rozumně domluvit, ale nemůžou si na mě otvírat  pusu. Oni si dovolí jen to, co jim dovolíme my učitelé.

Všiml jsem si, že vaši žáci oceňují také váš humor a klid, s jakým s nimi jednáte.

Humor je důležitý, stejně jako klid. Když už třeba ve vyučování hodně zlobí, tak já počkám, jsem ticho, a oni už se dívají jeden po druhém, kvůli komu čekám na klid. Zvyšovat hlas nemá smysl, kosa na kámen nemůže přinést nic dobrého. Takže v pohodě. Ale také bývám samozřejmě nazlobená, když třeba vidím, že neudělají úkoly.

Co je podle vás nekrásnější na povolání učitele?

Nejkrásnější je, když se děcka chtějí učit a mají snahu se něco dozvědět. Jak jsem už ale řekla, ta snaha děcek klesá.

Co byste poradila začínajícím učitelům?

No, já myslím, že ti mladí jsou často šikovnější než my. Mám pocit, že jsou takoví nápaditější, většinou si vedou dobře.

Vy můžete jít příští rok do důchodu, těšíte se už, chcete odejít?

Myslím si, že skončím, ale nevím. Kolikrát už jsem si říkala, že bych šla hned a věnovala se vnukům.

A nebude se vám po škole stýskat?

Když jsem unavená, tak už se těším, jak do důchodu odejdu. Ale na druhou stranu si to nedovedu představit. Po tolika letech ve škole je to těžké rozhodování. Na jednu stranu můžu říci, že za celou dobu jsem už unavená, je toho dost. Ale opravdu, nevím.

Radek Bartoníček