O čem se šuškalo v závěru uplynulé sezony, to se stalo pouhé čtyři dny po posledním zápase 
v druhé lize skutečností. Do světa se rozletěla zpráva, že po dvou letech budou diváci 
v Uherském Hradišti znovu chodit na prvoligový fotbal. Slovácko se dohodlo s druhým týmem druhé ligy Čáslaví na převodu práv na nejvyšší soutěž. Kluby se domluvily, že částku, za kterou se celá transakce uskutečnila, nebudou zveřejňovat.

Odkoupení prvoligové licence a přechod Slovácka do ligy byla parketa sportovního ředitele klubu Vladimíra Krejčího. Ten celou transakci považuje s odstupem času za jeden ze svých největších funkcionářských úspěchů.

„Podařilo se mně zhodnotit všechny nabyté zkušenosti, kontakty a vztahy. Tehdejší doba nebyla jednoduchá. Paralyzovaný výkonný výbor Českomoravského fotbalového svazu, ostré osobní antipatie ve vedení, to nenasvědčovalo ideálním podmínkám pro převod do ligy. Jsem velmi rád, že se to nakonec podařilo, ušetřili jsme si dlouhou cestu, kde by výsledek nebyl předem zaručen," vzpomíná šéf klubu.

Přes velkou euforii, která vznikla mezi fanoušky, byl sportovní ředitel jedním z mála, kteří si uvědomovali, jak obrovské riziko klub podstupuje. „Kádrově jsme vstupovali do ligy na úrovni průměrného druholigového mužstva. Pro moji osobu vznikla velká odpovědnost zajistit, aby vložená investice nebyla za rok případným sestupem ztracena. Obrovský zájem veřejnosti o ligu převážil všechna negativa. Zájem a hlad po první lize byl obrovský, vzpomínám si na euforii při nákupu permanentek. Bylo to doslova úžasné. Příznivci klubu se stali ozdobou ligové scény a jsou jí dodnes. S odstupem času si uvědomuji, že celá operace 
s odkupem nejvyšší soutěže bylo velké dobrodružství se šťastným koncem," otevřeně přiznává Krejčí.

Doslova přes noc se druholigoví fotbalisté Slovácka vyšvihli mezi českou fotbalovou elitu. Vedení klubu ale dobře vědělo, že pokud chce hrát 
v nejvyšší soutěži důstojnou roli, musí nutně přivést zkušené hráče. Pár hodin po odkoupení prvoligové licence následovala nová vlna jednání – klub bylo potřeba posílit.

Do hry znovu vstupuje sportovní ředitel Vladimír Krejčí. „Byli jsme si vědomi, že musíme přivést posily. Podařil se mi husarský kousek, když jsem využil osobního vztahu a na Žižkově odepsaného Petra Švancaru přivedl jako hlavní postavu nově tvořeného týmu. Po dobu dvou let se stal tento fotbalista hlavní tváří klubu. V krátké letní pauze museli přijít další noví hráči," popisoval tehdejší situaci Krejčí. Mimo Švancaru zamířili na Slovácko další ostřílení fotbalisté. Z těch nejznámějších můžeme jmenovat Aleše Urbánka, Víta Valentu, Tomáše Abraháma 
a Lukáše Fujeríka.

Na tiskové konferenci před začátkem prvoligové sezony se nezvykle objevil i majitel klubu Zdeněk Zemek. Zdůraznil, že se podařilo smazat sedmdesátimilionový dluh, který mělo Slovácko, když klub přebíral. Po šestadvaceti měsících tak mohli diváci 
z Uherského Hradiště a okolí znovu zamířit do ulice Stonky na prvoligový fotbal.

Poslední červnovou sobotu přivítalo v obnovené ligové premiéře Slovácko Viktorku Plzeň. Západočeši už tehdy patřili k absolutní ligové špičce, mnozí fanoušci mají ještě dnes v paměti parádní ofenzivní představení, ve kterém padlo pět branek. I přes prohru Slovácka 2:3 odcházelo 6 250 diváků spokojených a věřilo, že mužstvo bude hrát v klidném středu tabulky. Úvod soutěže tomu nasvědčoval. Po pěti kolech měli svěřenci trenéra Mazury šest bodů a v tabulce jim patřila jedenáctá příčka. Petr Švancara byl dokonce 
s pěti góly na čele tabulky ligových střelců.

Jenže po zápase proti střížkovským Bohemians se solidně rozjíždějící mašina začala zadrhávat. Za incident 
s obráncem Bohemky dostal Petr Švancara šestizápasový trest a bez něho bylo Slovácko sotva poloviční. Na konci září přišla do klubu bývalá opora pražské Sparty Lukáš Zelenka. V dalších pěti zápasech ale získali svěřenci kouče Mazury jediný bod a nebezpečně zabředli do sestupových vod. Konečné účtování po podzimu znělo: čtrnácté místo se stejným počtem bodů. Cíl pro jaro byl tedy jasný – záchrana nováčka v první lize.

Jarní start ale příliš nevyšel. Slovácko prohrálo v Olomouci, doma s Brnem a poprvé se radovalo až na hřišti střížkovských Bohemians, kde uhrálo remízu. Prakticky celou jarní část ligy mělo vedení klubu těžké spaní. Mužstvo balancovalo těsně nad sestupovou propastí. Pět kol před koncem ligy Slovácko doma jenom remizovalo s průměrnými Bohemians 1905, což se stalo osudným pro trenéra Josefa Mazuru, který byl den po utkání odvolán. Náhradu řešilo vedení z vlastních řad – mužstvo převzal sportovní ředitel Miroslav Soukup.

Změna přinesla svoje ovoce. Z pěti závěrečných zápasů získalo Slovácko pod novým trenérem sedm bodů a obsadilo první nesestupovou čtrnáctou příčku tabulky.

Ředitel klubu Vladimír Krejčí se stavěl k práci trenéra Josefa Mazury jednoznačně pozitivně. „Pro mě nebylo vůbec jednoduché ho odvolat. Nedalo se mu téměř nic vytknout. Rval se do poslední chvíle. V určitém momentu je potřeba z mé pozice rozhodovat, i když někdy nespravedlivě, ale vždy 
s ohledem na zájem klubu," vzpomíná na poslední Mazurovy chvíle ve Slovácku Krejčí. „Rozhodnutí určitě nebylo z těch, kdy bych vyhodnotil práci trenéra jako špatnou. Ale okolnosti jsou někdy velmi tvrdé. Přivedl mužstvo do finále poháru a zasloužil se o jeden 
z největších úspěchů Slovácka v historii. Myslím, že jeho role u nás nebyla dodnes doceněna," tvrdí Krejčí.

V zimní ligové přestávce angažovalo Slovácko na pozici sportovního ředitele Miroslava Soukupa, který do té doby sklízel úspěchy zejména u mládežnických reprezentací. Na mistrovství světa hráčů do 20 let v Kanadě dosáhl 
v roce 2007 zatím svého největšího úspěchu, když dovedl české reprezentanty k titulu vicemistrů světa. Od léta 2008 byl trenérem reprezentace Egypta do 20 let, kterou na světovém šampionátu v roce 2009 dostal do osmifinále. Domácí tým ztroskotal na Kostarice 
a Soukup musel balit kufry.

„Můj osud měl být spojený s výsledkem po šampionátu, jenže arabský svět je takový, že názory se mění z týdne na týden. Egypťané vyhodnotili, že nepostup přes Kostariku byl neúspěch, a tak naše další jednání skončila velmi rychle. Ozvalo se mi Slovácko, co zamýšlím po návratu domů. Vůbec jsem netušil, co bych mohl dělat. Chtěl jsem trénovat, ale musím po pravdě říct, že žádná nabídka nebyla taková, že okamžitě povedu nějaké mužstvo," vzpomínal současný kouč Slovácka, který se k mužstvu připojil na lednovém soustředění v Jeseníkách.

„Bude formovat odbornou stránku sportovní přípravy na všech věkových úrovních. Koordinovat kádrovou politiku klubu a spolupracovat s trenérem áčka," vysvětloval hlavní úkoly nového sportovního ředitele Vladimír Krejčí. Nový muž v klubu jeho slova v podstatě potvrzoval. „Ta nabídka byla taková, že Slovácko chce klub stabilizovat a zlepšit sportovní úsek ve všech směrech. To měla být moje hlavní náplň práce, byl to můj kariérní posun do oblasti, kterou jsem ještě nedělal," uvedl Soukup.

Snažil jsem se s Pepou spolupracovat natolik, aby se vytvořily podmínky 
a požadavky, které si přál. Včetně doplnění hráčského kádru. Všichni jsme měli společný cíl – záchranu Slovácka v lize.

Bylo to pro mě velmi složité období. Měl jsem v té době konkrétní nabídku 
z Bahrajnu a mluvil jsem 
o tom s Láďou Krejčím, že mám možnost jít dělat nároďák do zahraničí. V tu dobu přišlo další těžké rozhodování.

Pepa Mazura měl velkou důvěru. Jak ze strany naší, tak ze strany majitele klubu. Ale dostalo se to do bodu, kdy už jsme nevěděli, jak dál. Nakonec jsem se rozhodl po dlouhém přemýšlení mužstvo převzít.

Pokud by se záchrana nepovedla, tak to mohlo znamenat můj konec. Nicméně i kdybych zůstal na pozici sportovního ředitele, moje pozice by asi 
nebyla diametrálně jiná. Áčko je výkladní skříní klubu, a pokud by se záchrana nepovedla, dopad 
by byl stejný nebo podobný na mě i na trenéra Mazuru. Nezříkal jsem se spoluzodpovědnosti. Sportovní ředitel a trenér musí být na stejné lodi.

Autor: Stanislav Dufka