Průvodce Slováckem - Slovácko na vlastní srdce

Jak pochovávali basu senioři v Hluku... A vyhrávání místních muzikantů s dlouholetým zpěvákem DH Šarovec Josefem Bachanem

V úterním večeru nepochovávali basu jen ve Strání, jak se můžete podívat tady na stránkách, ale také v Hluku na místní tvrzi. Jak pravidelní čtenáři mých stránek vědí, právě na tvrzi se vždy jednou měsíčně scházejí hlučtí senioři, kteří dokáží vytvořit velmi pěknou atmosféru. Vy nyní můžete tuto atmosféru "okusit" alespoň přes obrazovku počítače.

První dvě videoukázky jsou ze začátku úterního setkání, kdy vyhrávali místní muizikanti. Jako zpěvák poprvé vystoupil pan Josef Bachan, který řadu let zpíval v populární dechové hudbě Šarovec. Po první písničce uslyšíte, jak ho mezi seniory srdečně vítá paní Šuránková. V té chvíli jsem neměl kameru připravenou, ale chtěl jsem její slova zaznamenat, takže se nezlobte za "rozkmitaný" obraz. S panem Bachanem jsem si chvíli povídal, společně se starostou Janem Šimčíkem (ten, co hraje na trumpetu) například vzpomínali, kolik zajímavého toho společně zažili se Šarovcem na mnohých cestách nejen po vlastech českých. Až jsem si říkal, že by vzpomínky a historii Šarovce mohl někdo sepsat.

Další videa jsou už z pochovávání basy, natočil je Štěpán Mitáček (TADY se podívejte na jeho web), já se vrátil zpět do Strání, kde jsem odpoledne a večer mapoval tamní fašank. Mezi hluckými senioři bylo příjemně,  mimo jiné proto, že jejich setkání bývají jedním z posledních míst, kde člověk může slyšet klasické populární lidovky. Další setkání bude v březnu a vy z něj opět tady najdete ukázky.

RB

Ps. Rád bych zároveň i takto přes internet poděkoval hluckým seniorům za dárkový koš a slova, která jsem od nich slyšel. Moc jim děkuji, velmi si vážím jejich slov, více než dárku, protože slova jsou důležitější. Zároveň jsem si ale velmi dobře vědom, že v životě je všechno nesmírně relativní a dočasné, radost i bolest, poděkování i zloba, stejně jako závist nebo naopak přání všeho dobrého. V Hluku je navíc mnoho lidí, kteří by si zasloužili uslyšet poděkování za to, co dělají, mnohem více než já.