Gianluca Ratta

Nejdříve dám dvě fotky, které jsem nafotil včera po poledni v Březové, a pak k nim napíši několik slov a přidám také video. Nejdříve fotky:

Tak, a teď řekněte, co byste si mysleli, pokud byste takového člověka s tímto psem potkali, oblečeného do kraťasů a trika s krátkým rukávem? Představte si, že vás třeba prosí o trochu jídla nebo přespání a vysvětluje angličtinou, italštinou a trošku i slovenštinou, že je vlastně takový světoběžník z Itálie, který chodí pěšky po světě a spoléhá na pomoc dobrých lidí. Otevřeli byste mu své dveře, nebo byste rychle dveře zavírali vystrašeni zprávami médií a policie, že každý neznámý člověk na vesnici je darebák? Moc bych byl zvědavý na vaše reakce.

I mně, přiznávám, včera chvilku trvalo, než jsem uvěřil tomu, že tento člověk na snímku není ani podvodník, ani blázen, ale nejspíše velmi zajímavý klučina, který si splnil svůj dětský sen. Sen o tom, že bude chodit světem, poznávat ho a zároveň i poznávat lidi, kteří v něm žijí. A tak po více jak čtyřiceti tisíci kilometrech včera dorazil také na naši Moravu, překročil hranice a ocitl se v Březové.

Když jsem o něm psal článek do dnešní zlínské přílohy MF DNES, fascinovalo mě snad nejvíc ze všeho to, jak se vlastně svět rychle mění, jak v něm vítězí vše moderní, ale zároveň všechno to moderní nebrání tomu, abychom třeba jen tak s jedním batohem vyrazili do světa - samozřejmě, pokud nemáme například rodinu, od které by člověk utíkal neměl.

Stejně jako kdykoliv v minulosti tedy existují světoběžníci, kteří třeba opravdu spoléhají jen a pouze na pomoc dobrých lidí. Zatímco ale v minulosti bychom takového světoběžníky považovali takřka za přízrak, dnes je posadíme do učebny plné počítačů, před nimiž sedí děti, které díky učení angličtiny jsou schopny takovému světoběžníkovi v lečems porozumět - jak se stalo včera v Březové.

Pokud vás zajímá příběh tohoto muže na snímku, můžete si vyklikat například jeho jméno na internetu, naskočí vám několik článků i například reportáž přímo z jeho chození po Itálii. Zároveň jsem natočil i toto krátké video, díky kterému se rovněž můžete s tímto mužem seznámit - jmenuje se Gianluca Ratta.

Když jsem článek do novin psal, nejvíce času mi zabíralo rozhodnutí, zda popsat na malém pprostoru především příběh tohoto muže, nebo naopak se víc soustředit na jeho přijetí v Březové. Nakonec jsem se rozhodl pro druhou variantu, protože to, jak ho Březovjané přijali, podle mě stálo rovněž za pozornost a napsání. Přijetí to bylo srdečné, což možná poznáte i z těchto fotek. Některé jsem ani dát nemohl, protože loučení to bylo pravé italské s mnoha polibky - že paní učitelky? :)

Pro děcka z březovské školy bylo takové setkání jistě velkým zážitkem, myslím, že některé z nich třeba bude v jejich života i inspirovat k nějakým rozhodnutím. Pokud se nemýlím, škola zareagovala tím nejlepším způsobem, tento svůj den prostě věnovala této návštěvě - nevím, jestli by to bylo na každé škole stejné jako tady, ale obávám se, že mnohde jinde by se drželi přesných osnov a plánovaného programu a moc času by si neudělali...

Takto možná potkáte Gianlucu také vy, na Moravě a v Čechách se zdrží několik dnů, postupně projde od Březové ke Zlínu, Olomouci, Pardubicím, Praze, Brnu a dál půjde do Rakouska. Nemusíte se ho bát, je to veselý a velmi příjemný společník. Snad jediné varování bych směřoval k ženám: bacha na jeho oči  a bezprostřednost, prostě Ital :) :)  

Tak, to je vše, čeká mě další novinářský den, demonstrace za záchranu aleje u Moravy a rozhodování Bojkovjanů, jaké náměstí si vyberou z řady studentských návrhů. Do Březové se tady vrátím ještě jednou, večer nebo zítra přidám videoukázku, která vám přiblíží samotné povídání našeho cestovatele s žáky. A pokud jste po tomto článečku dostali chuť někam vyrazit jen tak za lidmi a městy, tak už jsme přinejmenším dva :)

RB