Jak jsem si zašel na příjemnou vernisáž do veselské kavárny + video
Nemyslím si, že bych byl zrovna typ kavárenského povaleče, ale přesto se přiznám, že kavárny mám rád a ještě raději v nich vysedávám - pokud je samozřejmě čas a zejména vhodné místo. Tady na Slovácku mám pocit, a už jsem se o něm někdy zmiňoval, že příjemná kavárničky s atmosférou prostě chybí. Až na úplné výjimky. A stejně tak chybí menší vernisáže právě v kavárnách, na kterých hraje "piánko" muzika, lidé klábosí jeden přes druhého a nijak moc se jim nechce do tmy ani domů.
Na jednu takovou vernisáž jsem minulý týden narazil absolutní náhodou, byl jsem ve Veselí na otevření výstavy fotek z Číny, když mi redaktorka televize Slovácko oznamovala, že jde ještě na dvě akce - přednášku o odpuštění a na zmiňovanou vernisáž. Chvilku jsem si tedy popovídal kostrbatější češtinou s paní z čínské ambasády (raději jsme se bavili o obyčejných věcech, například jsem se jí ptal, co má jako ženská ráda v české televizi - Deset podob lásky, odpověděla mi s úsmvěvem) a po skončení zamířil do kavárny. No, stavil jsem se i na odpuštění, ale o to jaksi nebyl zájem, odpouštění není v módě, v místnosti byly jen dvě ženy, z nichž jedna měla mít přednášku. Cestě do kavárny nic nestálo.
A až na místě jsem zjistil, že v kavárně má vernisáž "starý známý" František Pavlica, který vystavuje "staré známé" obrazy Rok na Slovácku. Pan Pavlica žije v Hroznové Lhotě, ale známý je opravdu v širokém okruhu, mohl bych o něm tady psát, ale nejlepší, když si o něm přečtete detailní článek z Dobrého dne s kurýrem, TADY článek je.
Jak vidíte, v Hroznové Lhotě žijí zajímaví lidé, vůbec celá vesnice stojí za zastavení a občasnou návštěvu, hodně mě štve, že náš časopis Krajem svatého Antonínka vychází těsně mimo Hroznovou Lhotu, protože ta je už součástí jiného mikroregionu - Mikroregionu Strážnicko. Jak rád bych o Hroznové Lhotě, stejně jako o dalších místech na Slovácku, do časopisu psal!
Místo rozčilování je ale lepší pěkně se v kavárně usadit, poslouchat muziku i okolní hosty, občas něco říci nebo si zapsat námět pro psaní. Takto jsem tedy seděl a naslouchal například ženám z Kozojídek, které jsem naposledy viděl na skvělém hodovém večeru (psal jsem o něm TADY) právě v jejich vesnici - i ta bohužel patří už pod Strážnicko.
Nakonec jsem si řekl, že vám ještě nabídnu možnost poslechnout si "Čerešně" přímo od Hany Hegerové, klikněte prosím TADY. (Skvělé stránky!)
Jak já jen tuto ženskou zbožňuju, kdysi ve dvaceti jsem si koupil první její desku a od té doby zůstává mojí nej nej nej favoritkou.
"....Neverte mládencom, keď sa Vám zapáčia
vyjedia vám všetky čerešne z koláča.
Chlapci neublížia kým hľadia zo stromu
keď zoskočia dolu, čakajte pohromu...."
Jo jo, je to tak...
RB