Říká se, že nic člověka tak nepotěší, jako cizí neštěstí. Abych vám tedy vylepšil náladu, a také se trošku podíval na ten náš svět s ironií, napíši tady pár řádek o svém zážitku s exekutory.

Pokud nevíte, exekutoři jsou novodobí loupežníci, dávejte si na ně bacha. Nenosí bambitku, nepáchne jim z pusy, ani na vás nečekají někde uprostřed lesa. O to více škody vám ale můžou napáchat. A jste proti nim absolutně bezbranní, tito loupežníci totiž uměli a umí být dobře s mocnými, a tak vás drží pořádně pevně pod krkem v duchu "nejlepších" tradic české spravedlnosti.

Proč že se na ně tak zlobím? Přišlo mi totiž minulý týden psaní (I. výzva ke splnění povinnosti stanovené exekučním titulem, se to takřka vědecky jmenuje), ve kterém mi oznamovali, že jim mám co nejrychleji zaplatit osm papírových tisícikorun. Odvolání proti tomu prakticky žádné, pokud nezaplatím, oznamovali mi tito dobráci, začnou s exekucí, která může jít až do výšky několika milionů korun.

Samozřejmě jsem si říkal, čím strašným jsem se provinil. Četl jsem, četl, a pak jsem se dozvěděl, že jsem nezaplatil v roce 2005 (!) celých 200 (!) korun českých Městské policii v Praze. Což o to, v tomto jsem se opravdu dopustil těžkého zločinu, když mi přišel bloček, asi opravdu jsem celou věc podcenil. Od té doby byl klid - a já pochopitelně zapomněl.

Žádné připomínky, upomínky, upozornění, žádný třeba telefon, kterým by šlo vše vyřešit obratem, nikde nic, ani exekutorská obsílka se o upozorněních nezmiňuje. Dokonce proběhl v Uherském Hradišti i soud o oněch 200 korun, plus "drobný" příplatek. Jenže - podle "zákona" vám nikdo nemusí takové soudní jednání oznamovat, nikdo ze soudu vám nesdělí ani rozsudek, vše v duchu - hlavně klid po pěšince, aby částka rychle narostla.

Až pak, jednou, vám moderní loupežníci s exkluzivní hodinovou mzdou za svou "práci", pošlou poukázku i s oním soudním rozsudkem. Lapáte po dechu, chce se vám hrozně kříčet a protestovat, ale nakonec si uvědomíte tu nejhorší možnou pravdu - že jste bezmocní jako statisíce jiných bezejmenných lidí, kterým někdo mocnější někde svírá hrdlo. A nepustí ho, dokud nedosáhne svého...

RB