Přidržovaný prezident

Původně jsem si myslel, že to bude pro prezidenta Miloše Zemana docela pohodový den, po dvou dnech, kdy jezdil po středních Čechách od rána do večera, měl před sebou poslední město a poslední mítink - v Nymburku. Program byl tentokrát docela prostý, v jedenáct občané, ve dvanáct setkání s vedením města, zastupiteli a šéfy různých institucí, v jednu tiskovka pro nás novináře - první možnost oslovit jej  přímo, během dvou dnů, co jsme jezdili po kraji taková šance nebyla, ochranka i lidé z prezidentské kanceláře se ho vždy snaží docela dost držet od novinářských dotazů.

Tedy, myslel jsem, že vše bude v pořádku. Jenže, hned když prezident vystoupil z auta, bylo jasné, že vše v pořádku není. Těžce vystupoval, což se dalo ještě vysvětlit jeho známými problémy s nohami, cukrovkou apod. Ovšem, když si nemohl po vystoupení z auta zapnout ani knoflík na pršiplášti (ve městě totiž začalo docela pršet), zdálo se mi, že to nebude jen oněmi potížemi s nohami a pohybovým ústrojím. Ještě v horší chvíle ovšem nastaly na pódiu, bylo evidentní, že mu stání dělá problémy, po chvíle si proto za něj stoupl bodyguard, a stál za ním po celou domu, co mluvil k lidem. Ze sedmi mítinků, které prezident za tři dny měl, to bylo poprvé, poprvé také bylo setkání krátké, šéf protokolu brzy přišel k moderátorovi mítinku a ten vzápětí setkání ukončil. Prezidentovi museli pomáhat z pódia už dva bodyguardi, z nichž jeden ho občas podpíral i při krátké cestě po chodníku z náměstí na radnici.

Pozoroval jsem to a cítil jsem, jak se za svého prezidenta stydím. Nevolil jsem ho, ale přesto, pořád ho chápu tak nějak jako "svého" prezidenta, který reprezentuje zemi, kterou mám velmi rád. Styděl jsem se za něj možná hlavně kvůli tomu, že na něj přišlo mnoho lidí, mezi kterými byly také školní děti. Viděl jsem, jak některé k svému prezidentovi vzhlížejí, jak mají v jedné ruce památník a v druhé propisku... Prezident ale nebyl evidentně ve stavu, aby mohl dát více podpisů, nebo se mohl na delší čas zastavit s lidmi. Ochranka i šéf protokolu se ho snažili dostat mimo dosah očí, vešli jsme proto na radnici a přišli ke schodům, kde už nebylo možné prezidenta točit ani fotit - kameramani dostali od ochranky příkaz kamery vypnout, fotografové museli odejít.  

Původně jsem ani nechtěl fotky a video sem na stránky dávat. Proč také? Vždyť všichni víme, jakého prezidenta máme a také víme, k čemu má sklony. Víme to velmi dlouho, když si vzpomenu na své "zážitky" z parlamentu konce let devadesátých, kdy jsem děal parlamentního zpravodaje MF DNES, nebyl přece problém vidět Miloše Zeman se skleničkou a při pohybech, kdy měl problém být na nohou - a to mu ještě nohy sloužily. Přesto jsme si takového prezidenta zvolili, a jak často pozoruji ve svém okolí, je mezi námi nemálo těch, kteří ho zvolili právě proto, že je takový - "lid" je totiž rád, když má "lidového" prezidenta, který se "lidu" podobá - občas si vypije, občas se motá, občas někoho urazí a hlavně je s ním sranda. Proto si ani v nejmenším nemyslím, že by "historka" z Nymburku měla něco ve vztahu mezi "lidem" a jeho prezidentem změnit. Škoda jen, že už nežije výtečný spisovatel Bohumil Hrabal, ten by jistě dokázal moc hezky napsat o návštěvě prezidenta v "jeho" Nymburku...  

A pár slov k volbám, možná je nakonec dám jinde, než je text o prezidentovi 

Dávám sem svou čtvrteční vzpomínku s prezidentem Milošem Zemanem proto, protože právě po ní jsem v Nymburku možná ještě víc než jindy přemýšlel nad tím, jaká je krajina, kterou obýváme, jací jsou ti, kteří nám vládnou, a především, jací jsme my, kteří si své "vládce" volíme. Proč volíme, jak volíme, proč jsou nám blízcí politici, kteří nás ve skutečnosti posunují zpět a kteří nejsou při svém rozhodování ne vždy při smyslech. Proč tomu všemu tak je?

Nedokáži na to odpovědět, jen vím ještě více než kdy jindy, že nechci, aby nám vládli lidé tohoto typu, ani lidé, kteří mají blízko k takovému prezidentovi. Jistě, asi se to stane, pánem situace bude tento prezident, předvolební průzkumy mluví jasně - pro tuto zemi to ale bude katastrofa. Samozřejmě, naše zem to přežije, přežila mnohem větší katastrofy, jen my během toho období zase více zestárneme a naděje, že se dočkáme lepších časů, bude zase o něco tenčí. Lék proti tomu neexistuje, musíme si projít tímto vším, tedy prezidentem, za kterého se mnozí stydíme, předvolebními boji, v nichž je naše zem líčena v mnohem horším stavu, než ve skutečnosti je, novými a novými "spasiteli", kteří nám tuto naši zem zobrazují tak, aby právě oni dostali co nejvíce hlasů.

Jsem ten poslední, kdo by viděl naši zemi růžovými brýlemi, přesto ale každý den potkávám řadu zajímavých, schopných a slušných lidí, každý den se přesvědčuji, že nemálo věcí se v naší zemi daří a naštěstí je v ní také nemálo těch, kteří se ji snaží posunout dál bez zbytečných slov a upozorňování. Nepotřebujeme "spasitele", potřebujeme ze všeho nejvíce poctivého a odvážného "občana", který se zajímá o správu věcí veřejných v místě, kde žije, a snaží se tyto věci v rámci svých možností ovlivňovat a zlepšovat. Takový člověk nám chybí ze všeho nejvíce, bez něho bude tato zem skutečně ztracená.

Volte koho chcete, nabídka je obrovská, i já jsem přemýšlel hned nad několika možnostmi, nakonec jsem se ale rozhodl, že budu volit KDU-ČSL. Pro mě je to volba rozumem i srdcem, rozumem proto, že jako otec tří dětí logicky upřednostňuji strany, které myslí nejvíce na děti a rodiče, srdcem proto, že by mě velmi mrzelo, kdyby tato strana další volební období neměla zastoupení v Poslanecké sněmovně. Považoval bych to za strašlivou škodu, křesťanští demokraté by měli mít v parlamentu co největší zastoupení, křesťanství vždycky bylo a věřím, že bude tím základním, na čem bude možné stavět vše nové a modernější - pokud se ho vzdáme, potom nám není pomoci.

Moje volba mi přijde tak nějak přirozená, za domov křesťanských demokratů považuji přece jihovýchod naší Moravy, vůbec by neuškodilo, kdyby se z jiných částí naší země přijeli učit tomu, jak by měl vypadat - přes všechny problémy - život našich obcí a měst, jak by měl vypadat život spolkový, duchovní i rodinný, jak by se měli lidé starat o své okolí. Vždyť to byl i jeden z hlavních důvodů, proč jsem se kdysi vracel z Prahy na Slovácko a proč jsem doteď dělal i časopis krajem svatého Antonínka, vždy jsem chtěl s láskou ukazovat svůj rodný kraj s cílem co nejvíce ho přiblížit lidem odjinud.     

Když jsem tak po Slovácku jezdil, mnohokrát jsem viděl mladé i starší lidi, hlasící se ke křesťanství či přímo k této straně,  kolik toho dělají pro druhé, jak moc akcí či setkání připravují, jak se snaží bojovat proti dnešnímu trendu nezájmu, pasivity, rezignace a odcizení. Myslím, že žádný jiná strana nemá takové množství "včeliček", pokud některé strany mají třeba mladé členy, je jejich aktivita postavena především na politické ideologii a ne tolik na zájmu o konkrétního člověka. Moc bych si přál, aby mladší lidé dostávali v KDU-ČSL šanci, často mě mrzelo, když jsem viděl, jak v parlamentu reprezentují tuto stranu opakovaně spíše "staří harcovníci".  

Za velmi důležitou považuji také ochranu lidského života, a to od jeho zplození až po jeho úmrtí, tedy, myslím si, že jako společnost bychom měli ze všeho nejvíce mít na mysli jak ochranu dětí, tak těch, kteří leží třeba někde mimo naše zraky a potřebují naši pomoc. Kolem sebe, na rodném Slovácku, vidím mnoho lidí, kteří takto o životy jiných pečují a dělají nesmírně mnoho dobrých věcí - přestože jsou často málo vidět. A mnohdy jsou to opět lidé, kteří našli své kořeny v křesťanství. 

KDU-ČSL má navíc v našem kraji dobrého lídra, myslím si, že Ondřej Benešík, starosta Strání, bude dobrým zástupcem našeho Slovácka v Praze.Líbí se mi i jeho motto, které má na plakátě - a já ho dal i na svůj web: "Rozumná volba pro rozumné lidi." Stejně tak si ale myslím, že dobrého kandidáty postavili i některé další strany v našem kraji - ODS se například konečně zbavila náměstka Lukáše a dala přednost slušnému Janu Hrdému (měl by být ale mnohem výraznější), TOP 09 má lídrem Petra Gazdíka, který bude také našim kvalitním zástupcem ve Sněmovně, ČSSD vsadila na Antonína Šeďu, což rovněž není špatná volba. Všichni jsou navíc z našeho okresu - skvělá zpráva! Původně jsem se chtěl o předvolebním boji v našem kraji, a o tom, jak se zmiňovaní pánové museli probojovat do čela přes jiné konkurenty ve své straně, napsat velký článek, ale nevyšel mi na to čas.  

Jelikož ale máme k dispozici i možnost kroužkování na volebních lístcích, jistě takovou možnost využiji a využijte ji také. Je to velké právo, které nebývalo automatické, umožňuje nám, abychom dali hlas tomu, koho skutečně známe, komu důvěřujeme, koho jsme už třeba zažili v různých situacích a on nás nezklamal. Abyste viděli, že nejsem zahleděný jen do jedné strany, dávám odkaz na jednoho blatnického kandidáta z úplně jiné strany, kterého trošku znám a jehož volbu vám dávám ke zvážení - TADY je. Zároveň bych rád dal ale odkaz na oficiální webové stránky KDU-ČSL, najdete je TADY, mimochodem se na ně dostanete i tehdy, když kliknete na banner zlínského lídra strany, který mám na hlavní stránce vpravo nahoře.

K tomu všemu, co jsem napsal, bych rád dodal, že ze všeho nejvíce zůstávám stále novinářem, pokud by třeba ze Strání zavolali, že třeba tam má nějaký průšvih jejich starosta Benešík, jistě bych k tomu přistupoval nezávisle a napsal článek ve stylu "pani komu padni". Stejně tak, pokud bych se dozvěděl, že člen nějaké strany, která mi není blízká, dělá něco užitečného, rád bych o jeho aktivitě napsal. 

Zkusme být těsně před volbami optimisty, měňme všechno špatné, ale snažme se vidět i mnohé pozitivní. Já si myslím, že tato zem potřebuje především lidi, kteří mají energii, sílu a pozitivní víru pracovat na vylepšení poměrů, lidi, kteří staví na schopnosti jedince, na takovém jedinci, který bere odpovědnost na sebe a zároveň myslí na ty, kteří si už sami nemůžou pomoci - třeba z důvodu nemoci, nepříznivých životních okolností nebo věku. 

Držme si tedy navzájem palce, abychom to tentokrát "nezvorali", jak zní i slogan jedné politické strany. Stačí, když jsme to "zvorali" s tím našim "srandovním" prezidentem.

 RB

Ps. A TADY jeden odkaz ke KDU-ČSL z mého oblíbeného Respektu 

A TADY ještě jeden odkaz, který jsem našel až dávno po napsání svého článku - autorem je Karel Janeček, známý bojovník proti korupci

Tak, a teď už pojďme k tomu našemu "srandovnímu" prezidentovi ... 

 ... prezident právě přijel do Nymburku, je čtvrtek po jedenácté dopoledne, čeká jej mítink, na který přišlo minimálně třista lidí, potom má jít na radnici na setkání s osobnostmi města - zatím má ale problém zapnout si knoflík, nakonec to za něj udělá bodyguard

... ze sedmi mítinků, které měl prezident ve středních Čechách, se jenom tady, v Numburku, postavil za něj bodyguard, obava, že by mohl prezident upadnout, byla evidentní 

... mítink brzy skončil, šéf hradního protokolu Forejt zašel za moderátorem mítinku a ten vzápětí dal možnost poslední otázky 

... nevěřím, že to bylo pouze nemocnými nohami a schody 

... toto už je video, které navazuje bezprostředně na fotky, šéfovi protokolu Forejtovi a bodyguardům jsem nezáviděl, museli to být pro ně hodně horké chvilky, když už rychle dostali prezidenta z pódia, snažil se šéf protokolu upozorňovat prezidenta na to, že jsou v Nymburku, protože prezident byl skutečně trošku "mimo", na videu uvidíte, jak byl také přidržovaný - později to vysvětloval tím, že ho prý manželka pozdě vzbudila a on musel rychle spěchat právě do Nymburku. 

A ještě jedno video, toto jsem natočil ve firmě Philip Morris v Kutné Hoře, jako jediní máte možnost se podívat na celou tiskovou konferenci, na které prezident Miloš Zeman pronesl výrok, který vzbudil u mnohých odborníků pohoršení - podle prezidenta lze totiž od 27 let kouřit, protože organismus už je natolik vyvinutý, že umí odolávat rizikům kouření. Jako jindy i tentokrát si nemyslím, že by prezident ztratil tímto výrokem popularitu, "lid" přece hulí, "lid" chlasá, a "lid" se zasměje, když je jeho prezident tak originální. Že bychom třeba měli prezidenta, který by podporoval zdravý životní styl a tělesný pohyb? Ale, proboha, proč, k čemu takového prezidenta?! Tento je mnohem a mnohem zábavnější, "lid" ho miluje!

"Dovolte, abych vašim dětem doporučil obdodobný postup, to jest počkat do 27 let, a poté kouřit zcela bezrizikově," pravil náš pan prezident v čase 6.15. Šílené... Když jsem se ho na tiskovce zeptal, jestli tímto výrokem nepřestřelil, odvětil mi, že prý do byl bonmot... Řekněte to, prosím, svým dětem, vysvětlete jim, že máme takového zvláštního pana prezidenta...