Referendum skončilo,

Nedalo mi to. Blížila se sobotní osmá hodina večer, venku se pořádně rozpršelo, ale u mě přece jen zvítězila zvědavost, jít se přímo do centra dění přesvědčit, jak dopadlo referendum o odchodu Jarošova od Uherského Hradiště.

Když jsem přijel na místo, tedy k základní škole v Jarošově, kde byla volební místnost, mohl jsem se zrovna otočit. Minutu před osmou se totiž tady objevili dva strážníci městské policie, kteří měli jediný dotaz: chtěli vědět, jestli volila nadpoloviční většina Jarošovjáků, aby mohli tuto informaci zavést na radnici v Uherském Hradišti.

"Účast byla kolem 54 procent," uslyšeli jsme od členů volební komise, čímž bylo nepochybné, jak výsledky dopadly - protože pro odchod od Uherského Hradiště musela být minimálně polovina všech voličů, bylo nemyslitelné, že by z 54 procent, kteří přišlli, hlasovalo 50 procent pro odtržení. Strážníci vzali informaci zcela klidně, mnohem víc je rozrušili místní cyklisté, kteří jezdili ve tmě bez zapnutých světel. Tentokrát ale měli štěstí, strážníci spěchali na město a pokutové bločky nechali pro jiné večery.

Zatímco členové komise šli sčítat hlasy ke dvěma urnám, já zůstal ve tmě sám a divil se tomu, že po celém Jarošově je naprostý klid, nikde nikdo, tedy s výjimkou několika členů komise, pár hospodských hostů a ještě účastníků soukromé oslavy v přízemí základní školy. Zdálo se mi, že to bylo pro Jarošov typické, referendum málokdo prožíval, většina lidí je pod Uherským Hradištěm spokojena, nechtějí nic měnit a tedy je nezajímají ani výsledky referenda - bylo přece dopředu téměř jasné, jak dopadne, však jsem vsadil tisícovku :)

Po hodině končí první část komise sčítání hlasů těch Jarošovjáků, kteří bydlí především v panelákové části této místní části. Výsledek je očekávaný, z této části přišlo volit méně lidí a jasná většina byla proti odtržení. Sčítání hlasů v druhé volební urně se prodlužuje, u některých hlasů není úplně jasné, jak lidé hlasovali a tak o nich komise hlasuje. Kolem desáté je i tady konec, z "domkové" části Jarošova přišlo více lidí, ale ani oni ve většině nehlasují pro odtržení, celkem řekne nakonec ANO odtržení 445 občanů z 1 907, kteří mají volební právo.

Dávám se do řeči s lidmi, kteří byli pro odtržení, poslouchám jejich argumenty, využívám pozvání do místní hasičárny, abych se podíval na chabé vybavení i jejich výborné soutěžní výsledky, nakonec dělám i videorozhovor s členem přípravného výboru pro odtržení Oldřichem Šipkou. Můžete si ho tady poslechnout, působí vyrovnaně, sám nepočítal s tím, že by jim snaha o odtržení vyšla, celé několikaměsíční snahy přípravného výboru ale nelituje.

Jak by šlo tedy výsledek referenda přeložit? Způsobů je určitě několik, jeden jsem dal do titulku, není ale určitě přesný, slouží spíše k vyvolání názorů, mnozí namítnete, že Jarošov nad Hradištěm přece neprohrál a můžete mít pravdu. Můžete k tomu navíc dodat, že vyhrál rozum a logika a opět můžete mít pravdu.

Já bych ještě připsal, že prohrála spíše ta aktivnější část místních lidí, kteří se snaží pro Jarošov dělat mnoho dobrého a záleží jim na jeho budoucnosti. Tito lidé byli v menšině oproti těm, kteří většinou pro Jarošov toho moc nedělají, žijí především své vlastní životy a spoléhají na to, že se o Jarošov postará někdo jiný. Řekl bych, že to je trend dnešní supermoderní doby, Iveta Bartošová nebo Agáta Hanychová dnešního člověka zajímají mnohem víc, než to, co se děje v jejich bezprostředním okolí. Najít dnes lidi, kteří by chtěli spravovat svou obec a chtěli jí pomáhat, je stále těžší a těžší. Shánění kandidátů do voleb, prázdné sály při zasedání zastupitelstev a obtížné hledání dobrovolníků pro jakoukoliv činnost jsou toho nejlepším a nejsmutnějším důkazem.

Bude velmi zajímavé sledovat, jak se centrální radnice v Hradišti bude stavit k Jarošovu a dalším místním částem v příštích měsících, zda sem bude investovat podstatně více peněz, zda se bude snažit více naslouchat místním lidem a podle toho také sestaví místní komise. Jarošovjané dosud neměli o práci v těchto komisích valný zájem, moc ani nesledovali jednání městského zastupitelstva a navíc v něm ani neměli dostatečné zastoupení.

Končím optimisticky konstatováním, že veškeré dění kolem Jarošova probíhalo docela kultivovaně a tak nějak klidně po "slovácku", nebylo to zbytečné dění a těm, kteří se snažili dostat Jarošovjáky z určité letargie, patří poděkování. Snad Hradiště bude místní části podporovat více než dosud, snad pomůže podstatně více například jarošovským sportovcům i jarošovským hasičům, kteří dosahují řady úspěchů, snad bude více naslouchat požadavkům místní komise a snad také mnohem více zlepší komunikaci s lidmi v Jarošově.  Práce je pro každého zájemce habaděj - bez ohledu na to, jak referendum dopadlo.

Nakonec samozřejmě oficiální výsledky referenda, najdete je TADY ... 

... pan Šipka z výboru pro odtržení v sobotu v deset večer

... pan Prchlík, městský zastupitel, který byl proti odtržení

Následující video je rovněž ze soboty, a to z události, která je ještě podstatně důležitější než referendum v Jarošově.  Uherské Hradiště začalo osidlovat výjimečný, ojedinělý, nesmírně zajímavý prostor nad městem, který je známý jako Rochus. Právě v sobotu tady byla "předvedena" první stavba, historická stodola z Břestku - na videu jsem zachytil právě tuto událost.

Stodola je prvním bodem v projektu za stovky milionů korun, jehož postupným výsledkem by měl být skanzen slovácké dědiny z desítkami budov a zázemím.  Projekt má na starosti obecně prospěšná společnost Park Rochus, ve které je město a společnosti podnikatele Ivo Valenty, který je motorem celého projektu. Valenta má totiž nedaleko tohoto místa několik svých nemovitostí ve Vinohradské ulici, do které investuje zdánlivě velké peníze.

Pro celý projekt bude nyní důležité získání evropských dotací, v první fázi jde o částku před 50. milionů korun. I když společnost peníze ještě nezískala, je nepochybné, že je získá,  Valentovy aktivity ukazují, že má dlouhodobě zásadní podporu kraje a tak se evropských peněz dočkalo už několik jeho podnikatelských záměrů - mimochodem rozdělování evropských peněz v našem regionu by stálo za samotné zkoumání.

Rád bych se ještě zmínil o sobotním odpoledni na Rochusu, představení stodoly bylo součástí programu, který považuji za velmi zdařilý. Zejména děti si tady užily několika radostí, mohly se například projet s koňmi, uplácat si hliněné cihly, modelovat, kreslit, ochutnat brambory přímo z ohniště. I dospělí si ale užívali, a to jak krásného prostředí, tak třeba zpěvu neúnavných žen ze Suché Lozi, nebo třeba burčáku či jehněčího guláše. Ocenil jsem, že celý program byl šetrný k přírodě, kromě několika málo aut, tady žádná velká technika ani ruch nebyly.

Když jsem se celým prostorem procházel a díval se z vrchu na Hradiště, znovu jsem si uvědomoval, jak fantastické místo to je, zdá se mi, že stále je to svým způsobem neobjevený a nedoceněný kus půdy, která se tady jistě v příštích letech změní k nepoznání. Velmi bych přál Rochusu co nejvíce lidí, kteří budou vedeni jen a jen citem k tomuto vzácnému prostoru, považuji za velkou škou, že sem zatím moc lidí cestu nenašlo.

Jestliže u Rochusu jde o desítky milionů korun, v případě dalšího videa jde o stovky milionů korun, které ale také souvisejí s Uherským Hradištěm. Tato videa jsem také zatím nedával na web, točil jsem je v červenci v Uherskohradišťské nemocnici, kde řada "mocných" tohoto kraje poklepávala na základní kámen nové budoucnosti této nemocnice - šlo totiž o základní kámen nového centrálního pavilonu, který zcela změní podobu nemocnice.

O celém projektu by šlo mluvit velmi dlouho, projekt má své příznivce a odpůrce, rozhodující je ovšem to, že má  podporu nejvlivnějšího muže našeho kraje - bývalého hejtmana a nynějšího náměstka hejtmana Libora Lukáše. Zatímco on i ředitel nemocnice Antonín Karásek mluví o naprosté nezbytnosti postavení tohoto pavilonu, jejich kritici je obviňují, že jim jde jen o "odklon" peněz do těch správných kapes.

Pokud byste chtěli být v této věci "rozhodčími" měli byste to nesmírně těžké, sledovat tok veřejných peněz v tomto i mnoha a mnoha jiných případech je téměř nemožné, v naší zemi existuje spousta překážek na cestě ke zjištění, komu a jakými cestami chodí peníze a jak jsou tyto peníze efektivně  utráceny - navíc případ Davida Ratha ukazuje, že ani velký mediální zájem nezaručuje čistotu, až zásah policie odkryl korupci.  

Každopádně dění v Uherskohradišťské nemocnici je nesmírně důlležité a stojí za mapování, zejména, když celé financování je na nemocnici, která tvrdí, že si na vše vydělá - bez toho, aniž by úsporami trpěli pacienti, jak tvrdí na videorozhovoru ředitel Karásek. 

A ještě přidávám jedno video, které jsem netočil tentokrát já, ale TV Slovácko. Jde o další velevýznamný projekt v Hradišti, opět za desítky milionů korun, rekontrukci bývalých Jezuitských kolejí. Na tomto videu se můžete podívat na slavnostní zahájení.

Rovněž o tomto projektu by šlo dlouho diskutovat, zejména pokud jde o využití kolejí. Nakonec zvítězil v zastupitelstvu názor, že největší část bude patřit Galerii Joži Uprky, tedy konkrétně, že město pronajme jedno patro Nadaci Moravské Slovácko, za kterou je především majitel místnoho fotbalového klubu Zdeněk Zeměk. Jaké jsou přesně podmínky pronájmu nevím, radnice v Hradišti bohužel smlouvy nezveřejňuje...

Myslím, že Uherské Hradiště nyní čeká klidnější období a pomalá příprava na zimu. Humbuk kolem Jarošova končí, velké investice byly dokončeny, peníze přeposlány, městská pokladna je téměř prázdná. Zatímco radní si budou lámat hlavu nad tím, jak jen sestavit co nejlepší rozpočet a jak udržet finance nad vodou, lidé si budou moci užívat dalších a dalších atrakcí - otázka, jak dlouho a za kolik peněz. Tak jako v celé zemi, tak také v Hradišti bude muset někdo takový "rozlet" zaplatit.

RB 

Ps. Pokud není můj text k dění v Hradišti dostatečně nadšený, omlouvám se, ale jako člověk, který v není součástí žádných hradišťských "struktur", jsem příznivcem raději tohoto střízlivého novinářského tónu ...

... referendem o Jarošovu jsem začal, referendem končím, tady se můžete podívat na oficiální zápis o výsledku referenda