Moje nová redakce

Už ke konci roku jsem avizoval, že po 11 letech existence těchto internetových stránek budu nucený udělat v jejich fungování změnu, která nastává právě teď.

Web bude sice existovat i nadále, všechny dřívější články, fotky a videa tady zůstanou, ale do budoucnosti budu psát a doplňovat jen jeden článek, který bude něčím ve stylu zápisníku - do něj budu jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní přehledně dávat novinky či zajímavosti ze Slovácka, plus občas něco z vlastního života.

Víc nebudu možné, protože od poloviny ledna nastupuji do nové práce, na kterou se budu muset co nejvíce soustředit, navíc tato práce nebude na Slovácku, ale v Praze. Vracím se zpět k profesionální novinařině, budu pracovat jako novinář v Hospodářských novinách a Aktuálně.cz, na starosti budu mít psaní o politice, tedy psaní o parlamentu, vládě, prezidentovi, politických stranách, volbách...

Vracím se tedy k něčemu, co už jsem v minulosti dělal v době, než jsem se vrátil na Slovácko. Jen už to nebude v MF DNES, kde jsem pracoval v letech 1994 až 2007 a 2013 až 2015.

Bylo to strašně těžké rozhodování, ani nevíte, jak moc jsem chtěl zůstat na Slovácku a věnovat se novinařině tady, ale nebylo to možné, bohužel, bohužel, bohužel. Nakonec jsem měl možnost jít buď do Prahy, nebo nastoupit do Českého rozhlasu Brno, kde jsem měl mít na starosti web a facebook - šlo ale jen o sedmiměsíční záskok za mateřskou dovolenou.

Kdo mě zná, ví, jak moc mám Český rozhlas Brno rád, už jsem promýšlel, co všechno by tam šlo o Moravě dělat, ale nakonec "zvítězila" Praha. Nebudu přitom zastírat, že důležité slovo měla manželka, která byla jednoznačně rozhodnutá pro Prahu - za ta léta, co jsem běhal po Slovácku za psaním, focením i točením, totiž logicky Slovácko moc nemusí :) Navíc, když jsme v roce 2007 odcházeli z Prahy na Slovácko, slíbil jsem jí, že to bude odchod jen na chvilku :) 

Nemusím ani nijak popisovat, že na Slovácko nezapomenu a nějakým způsobem se mu budu dál věnovat, ale teď se chci 100 % věnovat své nové práci. Pokud bych to neudělal, neměl bych šanci uspět, hodně si této šance vážím a velmi si vážím toho, že budu moci pracovat s řadou špičkových novinářů a výborných lidí. Novinařina vždycky byla můj život, a mám ji nesmírně rád i teď, kdy prožívá hodně těžké časy, v tomto oboru nemá nikdo jistotu a zpráva o konci pracovního místa může přijít kdykoliv.

Od roku 1990 ale píši prakticky denně, miluju tuto profesi a nechci se jí zatím vzdát, protože to je práce, která mě velmi baví, vidím v ní hluboký smysl, je to možná jediná práce, kdy je člověk placený za to, abych psal, říkal a vyhledával pravdu (realitu) - tak to je, byť někteří budete kroutit hlavou. Mimochodem, v zápisníku bych se chtěl věnovat i tomu, abych vám přiblížil, jak taková profesionální novinařina v centru dění této země vypadá.

Pokud jde o zaměření, vrátím se k psaní o vysoké politice, to znamená mít každý den pokud možno co nejlepší přehled o tom, co se v politice děje, co se děje ve vládě, na ministerstvech, v parlamentu, na Hradě, v politických stranách. Chtěl jsem se k tomuto vrátit i proto, že tato země i Evropa zažívá zřejmě naprosto zásadní období, navíc naši zem čekají letos veledůležité krajské volby, příští rok volby parlamentní a další prezidentské. Moc bych si přál, aby budoucnost naší země byla co nejlepší.

Do Prahy odcházíme celá rodina, tedy manželka i tři dcery, skoro jedenáctiletá Anička je už přihlášená na novou školu, pětiletá Johanka na stejnou školu přijde do první třídy od podzimu a pro tříletou Barunku ještě školku sháníme. Bylo to strašně těžké rozhodování, které bylo o to těžší, že v Ostrožské Lhotě a následně Hluku se nám líbilo, díky kantorům na základní škole, mateřské škole základní umělecké škole i v kroužcích tady měly děti úžasné zázemí.

Pro mě osobně to bylo nejšťastnější období, do Lhoty jsem se vrátil v roce 2007 po sedmnácti letech v Brně a Praze a měl jsem mnoho plánů, co bych chtěl stihnout. Velmi mě mrzí,že jsem mnohé nestihl, sice jsem sepsal spoustu věcí, nadělal fotek, natočil videoukázek, ale měl jsem toho udělat víc, měl jsem pracovat víc systematicky, měl jsem si různé projekty důkladněji promyslet. Snad se ještě k něčemu z toho někdy vrátím. 

Život ale strašně rychle utíká, znovu jsem si to uvědomil dnes, když jsem byl ve Lhotě u doktora. Ta jeho kancelář, čekárna, rozpadající se okna jsou furt stejná už mnoho let, ale lidi? Měníme se za pochodu, potkávám stále víc mladých lidí, které neznám, zatímco na hřbitově přibývá lidí, které jsem mnohokrát potkával a nedovedl si představit, že jednou zmizí - hrozně moc mě mrzí, že jsem se s nimi v minulosti víc nezastavil, nezachytil jejich životy, nepřiblížil jejich kouzlo.

Uvidíme, co přinese budoucnost, nikdy jsem nebyl moc velký optimista, samozřejmě bych chtěl být co nejlepší a rád bych také v budoucnosti udělal ještě nějaké slovácké projekty - nejvíce myslím na velké, interaktivní, internetové muzeum lidové kultury Slovácka - což je spíš sen. Stejně jako kniha či časopis o Slovácku... 

Snad alespoň něco z toho, co jsem tady na webu www.SlovackoDNES.cz kolem Slovácka dělal, mělo nějaký smysl a užitek, byly to tisíce a tisíce hodin, pokoušel jsem se ukázat, v čem tkví podstata Slovácka, podle mě nejcennější části naší země, proč má smysl lidová kultura, tradice, víra, pospolitost... Postupně se asi tento smysl ztrácel v až příliš velkém množství příspěvků, odkazů i rubrik, ale i proto bych chtěl napsat knihu, která by to všechno co nejzajímavějším a nejstručnějším způsobem zachytila. Snad mi k tomu ještě život poskytne nějaký čas...  

RB

Ps. Kdo mě bude chtít zastihnout, budu na mailech radekbartonicek@atlas.cz a radek.bartonicek@economia.cz a na mobilu 602 433 970 

Tady budu pracovat, jde o vydavatelství Economia, kde vznikají například Hospodářské noviny, Respekt, www.ihned.cz, www.aktualne.cz, nebo televize www.DVTV.cz s Martinem Veselovským a Danielou Drtinovou...