HS

Nedělní rána po Horňáckých bývají těžké, já jsem šel domů po půlnoci, ale jak jsem slyšel, nemálo lidí probdělo a prozpívalo po páteční noci také celou sobotní až takřka do rozednění. Sobotní informace z Horňáckých tak berte tady na stránkách jako poněkud omezené, protože z noci mám tady jen jednu videoukázku.

Pokud jde o sobotní program během dne, dopoledne probíhá jarmak, který i letos přilákal velké množství lidí. Bývá jich každoročně opravdu mnoho a letošek určitě nebyl výjimkou. Jarmak mám svou příjemnou atmosféru, která nejde na videu zachytit, ale přál bych vám ji zažít - však myslím, že mnozí na Horňácké i na jarmak jezdíte.    

Samotný program měl především tři části. Na odpoledne si připravili program o zabijačkách Tonda Vrba a Martin Kuchyňka. Když zpětně nad tímto pořadem přemýšlím, myslím, že se vydařil, byť byl poměrně dlouhý, na což už jsme ale u této dvojice zvyklý - nijak to ale nevadilo. Když jsem se poprvé dozvěděl o tématu jejich pořadu, byl jsem poněkud pesimista, ale ukázalo se, že lze na toto téma udělat program - dokonce bych řekl, že toto téma ani tak úplně nevyčerpali. To podstatné ale o zabijačkách řečeno bylo, včetně jejich domácké a přátelské atmosféry, která nám dnes chybí a mnohým se po ní i stýská.

Postupně sem budu dávat videoukázky z tohoto pořadu, něco dám možná ještě dnes či zítra, další ukázky budou až v budoucnosti.

Podvečerní program, už na Strážné hůrce, patřil tradičně v tento sobotní čas dětem. I z něho mám několik ukázek, ale bude jich minimum, na karty jsem totiž nahrál většinu odpoledního programu a zbyte místa si nechával na poslední sobotní pořad - proto jsem děti natáčel málo, využil jsem to ale k dělání fotek. Rozhodně se chci ale dětem tady na webu věnovat, rád bych je i takto povzbudil, aby se lidové kultuře věnovaly co nejdéle.

Poslední sobotní program byl věnovaný výročí Veličky a vzpomínce na muzikanta i učitele Jarka Miškeříka. Těžko k tomuto pořadu říci jednu, dvě věty, potřebuji větší odstup. Pořad se mi ale moc líbil, zdálo se mně, že Velká se konečně ukázala ve velkém, tedy místní folkloristé předvedli velmi pestrý a bohatý program. Několik ukázek z něho mám, ale je mi líto, že jich nemám víc, bohužel, na kartách jsem měl málo místa, něco jsem smazal z odpoledního programu, ale i tak jsem většinu posledního pořadu na kameru nedostal. To ale není tak podstatné, důležité je to, co dokázali vytvořit muzikanti, tanečníci a zpěváci na pódiu, a to myslím, že bylo dílo velmi zdařilé. Uvidíte například, kolik muzikantů se v tento večer sešlo na jednom místě - také je uslyšíte.

První ukázkou vás možná překvapím, pro mě to byl ale jeden z nejhezčích (a také podstatných) okamžiků Horňáckých. Jeden z muzikantů ze slovenské Brezové povídá o tom, jak moc udělal primáš Jarek Miškeřík pro muziku v jejich regionu, když sem přijel ve chvíli, kdy tam byla na úbytě. Zároveň mluví také o tom, co ho napadalo, když si přečetl knížku o práci tohoto primáše pro Horňácko. Jeho povídání jsem zachytil až v druhé části, ale i tak má snad tato ukázka smysl. Pokračuje potom začátkem vystoupení právě Brezovjanů, na Horňáckých se dočkali u diváků vřelého přijetí a já si opět říkal: Takto nějak má vypadat toto naše slovensko - české sbližování. Byť nevím, jestli použít slovo české, možná spíše moravské, přeshraniční, to bude asi přesnější, myslím, že vztahy mezi lidmi kolem našich hranic jsou často velmi srdečné a je radost je pozorovat. Snad to vydrží ještě mnoho let. Podívejte se tedy na Folklórný súbor Brezová (TADY se o něm dozvíte více)

... a tady je ukázka z nočního, popůlnoční hraní, skupinek s muzikanty bylo několik, tady je Jožka Staša se svými muzikanty

... a první fotka, zachytil jsem primáše Martina Hrbáče v "civilu", jen tak náhodně si zazpíval s Kubíkama, v ruce držel skleničku vína, působil velmi uvolněně a zpěv mu šel tak, jakoby ještě ani neslavil sedmdesátku - pustím vám někdy z těchto okamžiků i videoukázku

.. ještě jednou známý primáš, který hrál a zpíval ještě pozdě večer na Strážné hůrce - skoro žádný rok jsem neměl čas dát na web fotky z Horňáckých, tož letos by se to mohlo snad během července či srpna podařit,  mám jich stovky a stovky - musím jich někam dát, protože až mě klepne, tak to všecko hodí žena do koše :)