Starší stárci

Upřímně, bez vytáček a možná s trochou přehánění: Obecné novinářské psaní a focení jakýchkoliv hodů považuji za nejzbytečnější věc na světě. Jsem o tom stále více přesvědčený, navzdory tomu, nebo možná právě proto, že jsem o hodech často psával a také je často fotil. Včetně soboty v Kunovicích, kdy jsem chtěl navíc ještě vyrazit na hody ve Starém Městě, které jsem ale bohužel nestíhal.

Přesto ale trvám na svých prvních větách - psát a fotit hody je naprosto zbytečná činnost. Ostatně, kdyby to mí kolegové z jiných novin přiznali, o hodech píší a fotí je jen a pouze proto, že lidé o sobě rádi čtou a rádi se vidí v novinách, takže novináři mají zajištěný pohodový pondělní či středeční odběr novin. Samozřejmě - lidi se rádi vidí v novinách, jen když o nich píšete v superlativech, jinak běda přeběda ...

Jestliže tady takto lámu hůl nad novinářským pokrytím hodů, zároveň dodávám konstatování, které považuji na tomto článku za nejdůležitější z toho, co chci sdělit: Tedy, hody se mají prožívat, prozpívat, protančit, probavit, propít. Ale ne propsat nebo profotit !!!! Jo! :)

Pokud  člověk nic z předcházejících doporučení neudělá a začne nad nimi přemýšlet jako já, nemůže to dopadnout dobře. Potom totiž v člověku hlodá červík pochybností a přemítá nad tím, jaký že dnes mají hody smysl, když jejich podstata, vztah k víře, k tradicím, schopnost zazpívat si a spontánně se pobavit, mizí? 

Ale jistě. Nevšímej si člověče toho, že dědina je tam či onde nejvíc zvědavá na to, kdože jak ze stárkovské rodiny ty či ony uhostil, nevšímej si člověče toho, že už málokoho uvidíš se úplně přirozeně bavit, vykašli se na to, že dnešní člověk  ze všeho nejvíc utěká z různých akcí k autu a rychlo dóm, nebuď tak pesimistický a oceň, že je přece úžasné, jak se mladí ještě dokáží dát dohromady, dokáží se nechat obléci do kroje a dokáží se společně bavit. Raduj se člověče, bav se, tanči, zpívej, píj, ale prosím, už nelamentuj.

Nechci už lamentovat, ale nakonec potkám onu dívku, která miluje Francii a povídá mi, jaký je že to rozdíl, když se prochází po ulicích tady u nás a někde v té zemi, kterou tak miluje. Vypráví mi, jak se tam, ne tady, lidé usmívají, jak jsou na sebe vlídní, jak si nezávidí... Vypráví to a neví, že já budu s jejími slovy usínat a zas a znova budu přemýšlet nad sebou, svým rodným krajem, kvůli kterému jsem utekl z Prahy, nad lidmi, na které jsem se těšil. Budu nad tímto vším přemýšlet a vyčítat si, co když má ona ve všem pravdu, co když hody, poutě, fašanky, mše a další a další tradice nás nijak nepolepšují a nezklidňují, co když ona opravdu musí utíkat až někde do cizí země, aby se setkala s úsměvem, se vstřícností i potěšením ze života?

RB   

 Fotka ze sobotních Kunovic, vlevo Ondra Siman, primáš Lintavy, vpravo Julie Habartová, pro kterou to byly první hody.

A jak sa jmenujú tyto děvčice, nevím. Ale vím, že chtěly poslat fotku :) 

Tyto dětské oči  jsem si neodpustil sem dat. A všimněte si pěkně vyzdobeného kroje. 

Když sem pozorovál, jak si vykračovali tito mladí Kunovjané, cítil jsem v jejich chůzi jakési sympatické odhodlání a chuť vyrůst v kroji do dospělosti. 

... A samozřejmě, tady už nakračuje k verbuňku a k dospělosti chasa. 

Dost bylo psaní, pár vysvětlivek k videu. Tady jsem nahrál povídání se staršími stárky, Ondřej Siman a Julie Habartová, oba jsem také vyfotil, snímek vyjde v úterní zlínské příloze MF DNES. Bylo mi jen líto, že máme málo času, Ondřej a Julie by byli zajímaví partneři na povídání... Omlouvám se za prostředí, ale natáčeli jsme v rychlosti, oba spěchali ... Co říkali? Poslechněte si :) Julie mě nakonec velmi překvapila, to když řekla, že bude žít ve Francii.  

No a tady ukázka, která možná nejlépe ukazuje atmosféru hodové chasy. Ukázku bych opatřil titulkem Slovácko neno Varnsdorf. Proč? To už se musíte podívat... I když: Jak bychom se milí krajané vyrovnali s tím, kdyby tady žilo podstatně více Romů? Jací bychom byli? A jaký "vliv" by mělo na Romy prostředí našeho kraje? 

 A tady jde průvod k domě starší stárky. Po chvilce vstoupím do děje a snažím se alespoň něco dozvědět. A pak už uvidíte, jak si starší stárek "prosí" o starší stárku u jejího domu ...

 A když už jsem takto "bojoval" proti hodům, TADY jsou odkazy na Slovácké noviny, kde najdete tolik hodů, až se vám z toho bude točit hlava ...