Přehled fotografií

Následující fotky jsem nafotil v neděli v Hluku. Byl jsem se podívat za místními kluky, kteří pojedou v červenci jízdu králů a v neděli začali s tréninkem. Byl jsem samozřejmě zvědavý, tradice jízdy králů mě zajímá, a ještě více mě zajímá přístup dnešních kluků k ní. To většinou může člověk pozorovat při takových přípravách, protože samotná jízda je už spíše určena pro oči návštěvníků.

Měl jsem z nedělní návštěvy dobrý pocit, myslím, že Hlučané mají šanci předvést výbornou jízdu králů, ale nechvalme den před večerem. Na fotkách jsou i holky, které klukům s jízdou pomáhaly a samy jezdí, nechybí ani otec krále Radek Šimčík, který má na hluckém družstvu pronajatý pozemek i některé stáje.

Než jsem začal psát na přelomu letošního roku o Hluku, znal jsem řadu lidí spíše od vidění, do sedmi let jsem tam žil a pak tam také často jezdil. Teprve nyní ale místní poznávám víc, a právě mezi lidmi od koní (třeba zmiňovaný Radek) se cítím možná nejlépe, i v neděli to mě pro byl ze všeho nejvíce oddych.

Šimčíkům se navíc v noci narodil malý koník, takže atmosféra na místě byla o to příjemnější, nikdo jsme nikam moc nespěchali, počasí se také vydařilo, tak snad je to možná cítit i na fotkách.     

Tady je ještě text, který jsem napsal  pro Hlučany na jejich stránky a do zpravodaje:

Takřka každý, kdo se "točí" kolem jízdy králů, vám určitě řekne toto: Základem jízdy králů jsou vždy jezdci a jejich koně, to, jak jezdci umí s koněm jezdit, jaký je jejich vzájemný soulad, právě to nakonec vytváří celkový dojem z této starodávné tradice.

Několikrát jsem zažil, že návštěvníci různých jízd králů (nemyslím nyní Hluku) se usmívali nad jezdci, kteří se sotva drželi na koni, a nebýt pomocníků, kteří museli držet ještě koně, nastala by zřejmě pro jezdce hodně horká situace.

Aby se tak nestalo, přichází na řadu už dlouho před jízdou králů trénink, při kterém se kluci mají naučit na koních jezdit. No, jezdit, občas jde spíš o to, aby se kluci naučili na koni alespoň sedět.

Právě v tomto je ale nesmírně důležitý přístup jednotlivých kluků. Ten rozhodne o tom, jak se naučí jezdit a jak potom tyto dovednosti zúročí při samotné jízdě králů.

Pokud jde o toto, mám pro Hlučany dobrou zprávu - přístup kluků byl při prvním tréninku velmi dobrý, přišli ještě s předstihem a na koních jezdili s chutí. Někteří si dokonce počínali už poprvé hodně sebevědomě, nebáli se dát svého koně ani do mírnějšího poklusu.

Samozřejmě ale nebyla nouze ani o vážnější okamžiky. Třeba, když se kůň s jedním z kluků rozběhl proti zdi, ale kluk stačil ještě z koně vyskočit - a samotný kůň se samozřejmě zdi vyhnul.

Jinak to ale byla v nedělním dopoledni pohoda. Spokojeni byli všichni, včetně pánů Pospíšků, kteří přísným okem na všechno dohlíželi. K pohodě určitě přispěl i otec krále Radek Šimčík, na jehož koních kluci trénovali.

Vše zvládal s úsměvem, a to měl přitom za sebou probdělou noc, protože po půlnoci se mu ve stájích narodilo hříbě. Když mi Radek říkal, jak rád sem, za Hluk, mezi své zvířectvo chodí, velmi jsem mu rozumněl. 

Na koni se objevil i samotný "král" Lukáš, bylo vidět, že by mu jízda neměla dělat problémy, vždyť je tady jako doma. Říkal jsem si ale, jaká je škoda, že nemůžou jezdit i holky, protože skutečnou královnou (na fotce v černém roláku) by mohla být jeho sestra - její jízda i její vztah ke koním je přesně tím, čemu se říká srdeční záležitost. Nebyla přitom jediná, i další dvě holky, které na koních jezdily, by chlapské družině velmi slušely.

Po tomto seznamovacím tréninku už čekají kluky ostré tréninky, někteří zůstanou v Hluku, další budou jezdit mimo Hluk, například do Veselí, kde je čeká skvělý koňák pan Konečný. Doufejme, že budoucí družina neudělá Hluku ostudu a bude brát další tréninky stejně zodpovědně jako ten první - však uvidíme na začátku července.