Děvčátko z

Ať napíšu o skončeném folklorním festivalu ve Strážnici jakékoliv množství slov, nebude to tolik, kolik by si toto setkání zasloužilo. Když jsem kdysi dávno sledoval tento festival snad dokonce v přímém televizním přenosu, zdálo se mi, že o festivalu není co psát, byl to prostě sled pódiových vystoupení.

Ale když je člověk na místě, když si povídá s lidmi, ať "účinkujícími" nebo třeba návštěvníky, když ví o prezentovaných pořadech více informací nebo se seznámí s jednotlivými tradicemi či regiony, hned je jasné, že o všem kolem festivalu by šlo mluvit i psát dlouho. I samotný festival by mohl se mohl prezentovat mnohem více a podrobněji než činí. Ale to platí také o celkové prezentaci "folklóru".

Velmi moc bych si přál, aby tyto mé stránky, mé psaní či videoukázky, stejně jako práce Tondy Vrby a některých jiných přínesly v tomto zlom a zlepšení. Dnes jsou mnozí zvyklí dělat jen v případě, že dostanou nějaký grant či dotaci, ale myslím, že je nutné přicházet s projekty i bez těchto peněz - byť jsou pro práci důležité.

Postupně vás tady budu seznamovat s některými "tvářemi" letošního ročníku folklorní Strážnice, něco ukážu dnes, kdy mám dovolenou a tedy čas, něco příští týden... 

Nyní je tady jen několik fotek, které vám moc neřeknou, postupně vám ale "pustím" vyhlášení verbířské soutěže, vystoupení nejlepšího verbíře i rozhovor s ním. Dozvíte se také, který pořad byl ve Strážnici nejlepší, uvidíte ukázky z něho a budete si moci poslechnout rozhovor s autorem tohoto pořadu. Rád vám pustím také ukázky a další rozhovory. Samozřejmě, bude to jen kousek festivalu, ke zmapování celého jeho průběhu by to chtělo tým alespoň tří až pětí lidí ...

Dovolte mi na začátek ještě jeden postřeh. Když jsem jel na nedělní dopolední program, téměř jsem ho nestihl, protože po cestě jsem se setkal s tradicemi v terénu, tedy tradicemi, které žiji přímo mezi lidmi, obnovené hody s právem v Horním Němčí, Boží tělo v Hluku a Vnorovech. Po počátečním zklamání, že nedělní dopolední Strážnici nestihnu jsem pocítil obrovskou radost, jaké má naše Slovácko štěstí, že některé tradice ještě stále žijí přirozeně a nemusíme být jenom jejich diváky ve Strážnici. Snad to vydrží co nejdéle ...   

RB   

Ps. A samozřejmě, odkazuji vás také na videa Tondy Vrby, která točil ve Strážnici. Postupně k nim dám i vysvětlení ... A podívejte se TADY na stránky Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, který je pořadatelem festivalu a na webu má nejaktuálnější informace o něm ...

... tři nejlepší verbíři, uprostřed je vítěz Stanislav Popela, budoucí lékař. Vpravo je druhý Jakub Tomala, muzikant a tanečník, který má ve Strážnici vždy největší podporu, loni zvítězil, učitel. A vlevo je třetí Martin Kobzík. Vyfotil jsem je včera, kdy vystoupili společně při závěrečném vyhlašování oceněných na festivalu. i když jsou tři a na pomyslném stupni vítězů jsou tři stupínky, přesto tady jeden klučina chybí - třetí místo totiž porota udělila ve verbířské soutěži ještě Petru Kleinovi.  

Tady je, prosím, už samotné vyhlášení verbířské soutěže. Hlediště bylo opět naprosto zaplněné, což je snad stejně důležité jako to, že je dost kluků, kteří se verbuňku věnují. Snad nemusím ani připomínat, že tento tanec našeho rodného Slovácka se stal součástí nehmotného světového kulturního dědictví. Těžko popisovat, co jsem cítil, když jsem v Paříži před budovou UNESCO viděl obrovskou fotografii právě verbuňku. Kromě fotografií známého fotografa Koudelky jsem v Paříži žádnou českou "stopu" neviděl, byť jich jistě několik existuje.

Ukážu vám také video, jak letos ve Strážnici děkovali panu doktoru Pavlištíkovi, muži, který se velmi zasloužil o to, aby verbuňk nevymizel, ale naopak před 26 lety měl ve Strážníci svou soutěž, z níž vyrostla dnešní nádhera... Sledovat ve Strážnici celou soutěž, pohybovat se v zákulisí, povídat si s klukama, to vše je nesmírně zajímavé. Tanečníci verbuňku jsou většinou borci, osobnosti, kluci s velkým vztahem ke svému kraji i tradicím, navíc vesměs výborní zpěváci a tanečníci, žádní suchaři a hlupáci.

Tady už je verbuňk celkového vítěze, k němuž se přidají i další verbíři ...

 ... a toto video se také týká verbířů. Ve Strážnici se ukázal nejlepší dětský verbíř Radovan Siman. A tady jsem si o něm povídal s jeho maminkou ...

... a toto je také vítěz, Tomáš Gross, autor pořadu Valašsko moje, zdrávo buď. Krásný pořad, který získal hlavní cenu strážnického festivalu. Podle poroty za "tematické naplnění a působivou prezentaci národopisného regionu Valašska." Sluší se jmenovat celý autorský tým, ve kterém byly kromě Tomáše ještě Helena Dobrovolná, Barbora Goláňová a Lucie Kapustková. Rád bych vám je také ukázal na fotce, ale sám jsem je neviděl :)

... a tady už Tomáš Gross povídá ...

 ... snímek ze samotného valašského pořadu, vystupující odchází a strážnický stadion dlouze tleská. Velmi jsem se těšil právě na tento pořad, protože cítím, že v poznávání Valašska, tohoto krásného sousedního kraje a regionu, jsem stále na začátku. Mimochodem, při pořadu zazněla také následující slova:

"Na chlumu kopce zrána stoje,

přehlížím dálné pásmo hor.

Naslouchám jak tam z lesní chvoje,

tajemný vane rozhovor." 

... a tady jsem natočil ukázku z tohoho krásného pořadu ...

... teď bych vás chtěl zavést na chvilku na další pořad, který měl prostor ve stodele skanzenu a jmenoval se Šlo děvčátko k zpovídání. Těšil jsem se, jak na hrající muziku Miroslava Minkse, tak na povídání, které slibovalo "hledání křesťanské duše Slovácka". Hostem byl kněz Vladimír Teťhal, který velmi zajímavě mluvil o Antonínku i vlivech, které utvářely naše Slovácko. K tomuto povídání i hraní se ještě vrátím, teď bych chtěl pustit samotnou muziku. Zpívat bude Janek Minsk, kterého snad tady na webu ještě nemám. Zpíval parádně, určitě z něho roste výborný muzikant a zpěvák, který už jde ve stopách svého otce, který muzice primuje. Další členkou muziky je známá zpěvačka Jiřinka Miklošková, její hlas je krásný, což nemusím ani připomínat. Také ji tady později "pustím".  

... toto je ukázka z dalšího strážnického pořadu o Antonínku. Tentokrát pořadu výpravného, pestrého, košatého a dlouhého. Jmenoval se A ty svatý Antonínku, a někteří jste si možná všimli, že jsem na něj v týdnu zval. Tady jsou první ukázky z něj, bohužel jsem si stoupl úplně špatně, takže se omlouvám za kvalitu. Všude byla spousta fotografů, kteří kazili dojem z celkového vyznění smysli pořadu, což je škoda. Byť bez ohledu na fotky, videa nebo diskuse o tomto pořadu je zdaleka nejdůležitější, že Antonínek stále žije, žije i víra, jen krojů na něm rapidně ubývá... Není krásnějšího místa pro nás, kteří u něj žijeme...

Takto tedy pořad začal, tady vychází procesí ze Suchova a Nové Lhoty. Ani nevím, před kolika mnoha lety takové procesí z těchto horňáckých dědin v "reálném životě" šlo ... 

... takto vyšli Vrbčané ...

... nyní poprvé sáhnu k videu Tondy Vrby, byť mně vadí, že není sestřihané a upravené. Na začátku ale zpívá Sboreček žen z Lipova a poté (5.34) Magdalena Múčková. Zpívá nádhernou písničku, navíc  v zajímavém prostředí. Byl to skvělý režisérský nápad, mezi tolika lidmi, z nichž se někteří motali mezi krojovanými, a na tak velkém prostoru, ale nemohl úplně vyniknou. Škoda. Ale díky za něj. Bohužel, i Tonda si během zpěvu povídal s účinkujícími, ach jo, Tonda :)

Trošku kacířská myšlenka: Nešlo by, prosím, toto vystoupení ukázat ještě jednou a naposledy přímo na Antonínku? S klidem v menší variantě, která by nebyla tak organizačně náročná? Tuším, že asi ne, moc plánování, moc starostí, moc komplikací, moc peněz, málo zastánců takového námětu ...  

DOPLNÍM: Tady přidám ještě video rozhovor s paní Olgou Floriánovou, která byla autorkou pořadu. Zatím dávám její fotku. Povídali jsme si asi tři hodiny před začátkem pořadu, začínalo pršet a já na ní viděl, jaký stres a obavy prožívá. Myslím, že se pořad nakonec vydařil, byť jsem slyšel různé názory. Snad mohlo být méně vystoupení souborů, aby celá pouť a vše, co ji doprovázelo, ještě více bylo vidět a cítit. Určitě je ale velmi dobře, že takový pořad vznikl.  

... a tady už je povídání s paní Floriánovou ...

A SAMOTNÉ FOTKY: 

... takže první několik fotek, které jsem udělal zejména včera v zákulisí, kde se připravovaly zahraniční soubory.

Na fotkách je především ruský soubor Arfan ze Severní Osetie. Pro zajímavost, tyto holky a kluci cvičí pětkrát  týdně, každý den 3,5 hodiny, jejich vystoupení bylo skutečně precizní. Od jednoho z členů vedení festivalu jsem ale slyšel určité zklamání, říkal mi, že chtěli z Ruska spíše nějaký vesnický zajímavý soubor, místo toho ale přijeli takřka profíci... Ze fotkami ruských tanečníků jsou dívky ze slovenského souboru Marína, do kterého chodí mládež ze Zvolena a okolí. TADY jsou stránky souboru, najdete tam i krásnou báseň Andreje Sládkoviče...

Tak, a to je všechno, ještě se do Strážnice někdy brzy vrátím dalšími videoukázkami a fotkami. Jako vždy doufám, že toto vše, co na webu vidíte, mělo snad pro někoho nějaký smysl. Dalo by se udělat mnohem více práce, ale člověk by musel mít čas. O penězích nemluvím, v tomto člověk nemůže počítat ani s korunou.

Pokud jsem něco popletl, omlouvám se, vím dobře, že zejména profesionálové takovou amatérskou prací pohrdají, ale víc v současnosti nedokážu. Na učení je už pozdě, v tomto věku raději pracuji, byť bych se rád učil vše, počínaje etnografickou prací a konče třeba profesionálním natáčením - na techniku bych ale stejně neměl peníze :)  

A poslední prosba: Těsně před odchodem ze Strážnice mi zmizel stativ. Kdyby náhodou někdo něco tušil, budu rád za informaci. Bylo to úplně nakonec festivalu, točil jsem závěrečné vyhlášení cen, vyběhl jsem od hlediště do zákulisí vyfotit všechny tři verbíře, chvíli se s nimi zdržel a když jsem se vrátil, lidé odcházeli z hlediště a stativ zmizel. Někdo si mohl moná myslet, že tam stativ někdo zapomněl. Tak se omlouvám, že nakonec zmiňuji takto "přízemní" věc. Díky moc!

RB