Následující příspěvek mně poslal Tonda Vrba, který v minulých dnech natáčel hned několik mužských sborů na setkání sborů ve Vacenovicích. Ten, o kterém vám nyní píše a dává také video, je z Lipova.

RB 

Seznamte se ... Mužský sbor z Lipova na Horňácku

Na vacenovském zpívání se představil i jediný pozvaný reprezentant horňáckého regionu, mužský sbor z Lipova.

Několik let zpívá při vystoupeních - od začátku písně do jejího konce - trojhlasně. Jeho nezvyklé podání patří k určité raritě a dá se říct, že nejen na Horňácku, ale i na Slovácku. Někomu se tento chorál připomínající Alexandrovce (nic ve zlém kamarádi z Lipova) může líbit, někomu zase ne. Určitě je to však „oživení" jinak většinou stereotypních podání ve sborovém mužském zpívání na Moravě.

Na webových stránkách sboru se píše:

U zrodu sboru v roce 1996 stáli především tehdejší starosta Lipova František Jagoš, Ladislav Jagoš-Jožíček, František Sedlář, ten se ujal vedení sboru a jeho zástupce Miroslav Jagoš. 

Výrok Františka Sedláře, dlouholetého klarinetisty cimbálové muziky Jarka Miškeříka a cimbálové muziky Martina Hrbáče: „Když zpívat, tak jedině trojhlasně a především horňácké písničky," který pronesl na jedné z prvních zkoušek, se daří úspěšně naplňovat.

Při harmonizování písní vychází Fr. Sedlář z původních melodií zapsaných F. Bartošem, J. Poláčkem a jinými sběrateli. Nedrží se však „jakýchsi vžitých pravidel" mužského zpívání na Horňácku, ale hledá nové způsoby interpretace lidové písně a pokud možno bez doprovodu muziky.

Doménou jsou táhlé písně převážně horňácké, které si členové sboru zamilovali pro obsahovou i melodickou jedinečnost, s níž vypovídají o citovém bohatství našich předků. Jejich vztah k přírodě, k rodnému kraji krystalizuje v těchto písních stejně jako touhy po čistém společenství a lásce, které se nemohly naplnit pod tíhou či přímo tragickými údery života. Kdo chce najít perly, musí se ponořit pod hladinu.

Při prvním pokusu možná ty nejkrásnější neobjevíte. Spatřit a vnímat jejich krásu vyžaduje soustředění posluchače, ony se totiž nijak přímo nevnucují. Myslím, že od Lipovjanů je to dostatečné vyznání ke „svému" zpívání.

Také je třeba napsat, že se scházívají pravidelně ke zkoušce jednou týdně v budově Obecního úřadu. Ve výborném kolektivu poctivě nacvičují a kvalita se potom odráží do éteru i při jejich vystoupeních na veřejnosti.

Tonda Vrba