Projel jsem si letos o fašanku celé rodné Ostrožsko a těžko se mně něco píše. Je toho příliš mnoho, co bych rád napsal, setkání, rozhovorů i pocitů bylo příliš mnoho, určitě se k nim budu vracet, jak ve svém psaní, tak třeba tady na webu.

To nejhlavnější, co bych chtěl ale povědět, je ve skutečnosti velmi prosté a velmi stručné: Klobouk dolů před všemi, kteří v našem regionu udržují ještě tradici fašanku! DÍKY!!!

Není jich mnoho, spíš hrstka a bojím se, že naše děcka už ani fašank a jiné tradice nepoznají. Dědina vymře, změní sa, ludé v ní sice budú žit dál, ale jinak, víc uzavřeně, víc v barákoch, u počítačů, nebo - v lepším případě na cyklostezkách, v horším případě, v supermarketoch. Proto ještě jednou: Klobouk dolů před vámi všemi, které jsem potkával, kteří jste i v té zimě vyšli ven, zpívali, hráli, bavila sa, bojovali proti tomu, aby sa dědina nestala pouhým nebožtíkem, kde je marné nahmatat jakýkoliv puls života, protože aj v hospodě je už většinú čut místo ludí onom televiza.

Jasně, možeme jezdit na výlet do Komně nebo Strání, nebo třeba do skanzenu ve Strážnici, všady tam jsem v minulosti byl, všady tam je to bezchybné a fantastické, ale náš domov je přece jinde a je škoda poztrácet postupně všechno jeho bohatství. Za chvilku dopadne jak na Horňácku, kde už bývá občas víc fotografů než fašankárů - to néjni nic proti Horňácku, nedám na něj dopustit a určitě mu budu věnovat prostor tady na stránkách i v antonínkovém časopisu.

K těmto mým slovům bych rád přidal i následující ukázku, která možná dobře doplňuje to, o čem se tady zmiňuji. Víťa Hrabal z Boršic u Blatnice mluví na videu o tom, jak je dnes těžké třeba sehnat na dědině jen pár muzikantů, kteří by se fašanku účastnili. Víťa měl už sice trošku těžší jazyk, ale myslím, že to nijak nevadí, o to upřímnější totiž jeho slova byla. 

Možná by stačilo toto předcházející video, myslím, že vystihuje současnost nejlépe. Myslím ale, že by to bylo líto těm, kteří přesto vyšli ven a já je zachytil. Proto je sem dávám - kvůli nim, ne kvůli vám, kteří jste zostali doma.

První ukázka je z Hluku, tady jsem v neděli večer fašank končil. K fašankářům jsem se připojil dost pozdě, protože jsem potřeboval hodně dělat na antonínkovém časopisu. Když jsem ale později odpoledne vyšel do hluckých ulic, byly pusté, prázdné, skoro nikde nikdo. Šél jsem těmi ulicemi, natahoval uši, díval se do dálky a dostával strach, jestli už Hluk neosiřel úplně. Pak jsem ale zaslechl první tóny, uviděl první kroje a byl šťastný z té možná dvacítky chlapíků, kteří to ještě nezabalili ani nevzdali. Baráků, u kterých se zastavují, ubývá, vymírají Hlučané, kteří na fašankáře čekali, těšili se na ně a vždycky měli připravené pohoštění. Ubývá jich, ale naštěstí jich ještě několik zbývá - to oni zaslouží stejné poděkování jako ti, kteří u jejich domů zpívají a hrají. Pozorovat jejich vztah k tradicím, Hluku i fašankářům bývá dojemné.

... tyto dvě ukázky jsou tedy z konce fašanku v Hluku, na památkových domcích bylo v závěru opět připraveno pečlivě občerstvení a zahřátí, jen tam tentokrát už nehráli muzikanti (kteří ale byli jako obvykle výborní!), proč, nevím, jen jsem si uvědomil, jak je to smutný pohled, když muzikant dává husle do futrálu a zadělává je dečků ...  

... tady jsme v ulicích Hluku, nevím, jestli mám sem plést politiku, ale tady jsem to schytal od jednoho z místních krojovaných za všechny články o Schwarzenbergrovi :) "Jak si ho mohl podporovat, dyť by nám sem dotahl zpátky sudeťáky, je stejný, jak ten Havel, který dostával bóny, aby nakonec rozdělíl republiku a zaprodál ju Američanom. Řada Hlučanů se na tebe velice zlobí a nezapomenú ti to, měli ťa rádi, ale týmto si jich velice zklamál," pravil ten dobrý muž a já mu nahlas odpověděl, ať necháme politiku stranou, a v duchu si myslel, že mnozí Hlučané, kterým komunisté sebrali v padesátých letech majetek a mstili se celým rodinám, se musí obracet v hrobě z toho, jak v Hluku vyhráli v krajských volbách komunisté. Tož, aj taková je ta naše milovaná slovácké dědina ty jeden poeto Františku Kožíku, kdo napíše o tom, jaká tady byla stalinistická padesátá a normalizační, sedmdesátá léta? Politiku sme nechali nakonec bokem a také s týmto dobrým člověkem si zazpívali, povykládali o folklóru, dali si přátelsky po štamprli a sudeťáky s Američany nechali alespoň pro tuto chvíli za hranicama Hluku :)  Místo politiky si ale všimněte hlavně toho, jak na videu muzikanti stojí pěkně v kruhu a kolem nich "skakúni"  tančí zbojnický tanec  ...

... ještě jednou Hluk, poslední zastavení před koncem na památkových domcích, takto pěkně nás čekala a hostila rodina Rybnikářová  

... po Hluku se vrátíme do Boršic u Blatnice, do soboty, kdy vesnicí procházel mužský sbor s muzikanty - kteří sice nebyli většnou domácí, ale hráli možná s větší chutí  než kdyby byli na jejich místě Boršičané 

... a vedle Boršic u Blatnice je Blatnička, také tady drtivá většina lidí seděla doma, naštěstí byli přítomni kluci z CM Falešnica ... 

... vedle Blatničky je Blatnice pod Svatým Antonínkem, tu doplním v pondělí - v Blatnici měli hlavní slovo hasiči za vydatné pomoci dalších...... Tady už je doplněná Blatnica, tady si udělali fašank po svém, rozhodli se být v kulturáku, kam prý přišlo kolem 400 lidí, hlavní slovo měli pořadatelé hasiči, kteří připravili zabíjačku a další dobroty, hrála muzika, promítal se archivní film Pouť ke sv. Antonínku z roku 1941... Natočil sem muzikanty, jak fúkli do nástrojů a na parkete sa začalo vytáčat - mám rád tento starý kulturák, pořád v něm cítím jakéhosi ducha předků, až bude po rekonstrukci, dopadne jak všecky moderní budovy všude možně, všecko naleštěné, ale duch, atmosféra, nikde  ... 

A po Blatnici následuje Antonínek a Ostrožská Lhota. Takže jsme ve Lhotě, fašankářů tady bylo podle mě méně než loni, ale drželi se statečně, potkal jsem je na kopci nad Lhotů a zima se tady dostávala nepříjemně pod kabáty - fašank tady drží především folkloristé z Háječka, málokdo jiný je bohužel podpořil ...

... Po Lhotě je Ostrožská Nová Ves, také tady se mi zdál jaksi menší počet, ale zaplať Pán Bůh za to, vesela tam bylo i letos ... 

Moc bych chtěl ještě doporučit odkaz na stránky souboru Nivnička z Nivnice, TADY prosím, právě tam ukazují, jak by možná šlo tradice, zpěv, muziku a veselí na vesnicích zachovat, můžete se podívat, jak se tam věnují dětem a jak tam poprvé s nimi pochovávali i basu ...

No, a to je všecko, fotky budu mít čas vybrat až někdy v týdnu. V týdnu samozřejmě přidám i fašank na Horňácku - a příští rok už tady nenajdete o fašanku nic, bylo to naposledy, co jsem si k němu vzal foťák i kamerku.

RB