Olomouckému obránci Ondřeji Kalvodovi jeho otec neradil.

Loňský nejlepší střelec fotbalistů Slovácka Aleš Chmelíček v minulém kole v Jihlavě odehrál jenom sedmnáct minut. Na domácím hřišti ho trenér Jurkemik poslal na trávník od první minuty a sedmadvacetiletý útočník se mu odvděčil tím nejlepším způsobem.

Už vlastně v prvním poločase rozhodl o tom, že tentokrát se body z Uherského Hradiště exportovat nebudou. Úvodní gól zápasu sice vstřelil z nějakých pěti metrů, ale rozhodně to nebylo tak jednoduché, jak to viděli diváci z tribuny. „Míč tečoval Míša Hrotek a balón poskakoval na malém vápně, musel jsem si ho sklepnout na prsa a hlavně přesně zamířit. Není nic zvláštního, že i z takové pozice se dá snadno přestřelit branka,“ dobře ví Aleš Chmelíček.

Nejkrásnější akce zápasu přišla po necelé půlhodince hry a na jejím konci byl znovu domácí kanonýr. Kapitán Pavel Němčický vyslal po pravé straně Ondru Čtvrtníčka, který přízemní střelou našel Chmelíčka a ten špičkou kopačky skóroval podruhé.

„Celý týden jsme na tréninku zkoušeli přesně takové situace, ze které padla naše druhá branka. Musel jsem jít sice do skluzu, ale musím přiznat, že jsem měl i štěstí, že se balón neodrazil od vrchní tyče ven,“ přiznal nejlepší střelec domácích fotbalistů.

Moc nechybělo a Aleš Chmelíček se mohl radovat z hattricku. Dvacet minut před koncem mu aktivní Michal Gonda přihrál do ideální brankové pozice, ale tentokrát byl gólman Olomouce Martin Doležal proti. „Já jsem rád i za ty dvě branky. I když podvědomě jsem trošku na tři góly myslel. Je jasné, že to byla gólová šance, ale je důležité, že jsme konečně vyhráli. Měli jsme ze tří zápasů jeden bod a před utkáním na nás ležela jakási deka, i když jsme jak v Opavě, tak i v Jihlavě nehráli špatný fotbal. Věřím, že toto vítězství nás nastartuje k lepším výsledkům,“ přeje si šťastný střelec.

Obránce olomouckých Ondřej Kalvoda byl ten, který měl Chmelíčkovi v gólech zabránit.

Přestože už asi půlhodinu po zápase seděl v autobuse, ochotně se s námi podělil o dojmy ze zápasu. Co mu poradil na cestu jeho otec Leoš, který ještě před pár měsíci na Slovácku trénoval? „Ježišmarija, on mně moc neradí (směje se obránce hostů), spíš se jedná o takové ty všeobecné informace před každým zápasem a v případě Slovácko to bylo stejné, nic speciálního,“ povídá Kalvoda junior a ohlíží se za utkáním. „Mně osobně se dneska hrálo velice dobře. Vyhovoval mně i mírný déšť, já mám rád takový terén. Na Slovácku je parádní atmosféra, ve které nehrajete každý den. Škoda, že jsme dostali poměrně rychlou branku. Druhý poločas jsme sice měli více ze hry, ale v útoku jsme se vůbec neprosadili. Chyběla tam finální přihrávka, nebo nějaký moment překvapení.“

Na druhé straně obrany si svoji úspěšnou premiéru v bílém dresu Slovácka užil Richard Hrotek. Jako posila zadních řad, který přišel v letním přestupním termínu z prvoligového Jablonce, měl ze soupeře obavy.

„Přece jenom máme nějaké ambice a jeden bod ze tří zápasů bylo žalostně málo. Všichni jsme cítili před utkáním jakýsi tlak na vítězství. Chtěli jsme prostě vyhrát, a to se podařilo. Druhou půlku jsme trošičku přestali hrát, ale soupeř si žádnou gólovou šanci nevypracoval. My jsme naopak přidali po hrubé chybě olomoucké obrany ještě lacinou branku a o zápase bylo vlastně rozhodnuto,“ říká ostřílený obránce, který má na stadiónu pravidelně své fanoušky. „Tak já bydlím taky kousek v Domaníně, odkud mám manželku a veškeré příbuzenstvo. Na každý zápas jezdí pár známých. Ale nejenom na mě, ale na celé Slovácko,“ upozorňuje Hrotek.

Stanislav Dufka

Kerbr zaspal sraz na zápas