Druhý nedělní zážitek: Dušan Holý a Martin Hrbáč při vernisáži výstavy Hudci ve Veselí nad Moravou... A první zážitek? Svaté přijímání hluckých dětí
Jak asi mnozí víte, profesor Dušan Holý už zpívá spíše výjimečně. Když jsem se ale dozvěděl, že zazpívá v neděli odpoledne při vernisáži výstavy ve Veselí nad Moravou, a navíc při vernisáži výstavy s názvem Hudci, samozřejmě jsem do Veselí vyrazil. Odvezl jsem si několik zážitků a řadu nových informací, takže k výstavě a všem souvislostem se ještě vrátím. Nyní bych se rád podělil o zážitek největší - o zpívání Dušana Holého, kterého doprovázel s dalšími muzikanty Martin Hrbáč...
Jestliže jsem dal do titulku, že vystoupení pana Holého bylo mým druhým nedělním zážitkem, měl bych se zmínit alespoň velestručně o prvním zážitku - tím bylo dopolední svaté přijímání hluckých dětí, mezi kterými byla i naše Anička. Dávám několik foteček, rád bych ale především napsal také pár řádků. Pokusím se o ně někdy v týdnu, ale nevím, jestli se mi to podaří. Moc rád bych dal i video z tohoto přijímání, bohužel v kostele točil jen oficiální "kameraman", takže tentokrát nemůžu krásnou atmosféru hluckého dopoledne s krásným zpěvem tady ukázat.
Možná bych alespoň dopsal, že jak zpívání pana profesora Holého, tak svaté přijímání je něco, co k našemu Slovácku patří, proto to také sem na stránky o Slovácku dávám, lidová kultura, víra, kroje, zpívání, muzika. Jsem stále přesvědčený, možná ještě více než kdykoliv dříve, že právě takové věci a hodnoty mají v našem super rychlém a přemoderním světě své místo.
Samozřejmě je přitom důležité, aby to vnější, to co je vidět na povrchu, odráželo to, co se skrývá uvnitř, tedy to, co je mnohem důležitější, než venkovní krása. Na panu Holém můžeme cítit jeho lásku k muzice a písničkám i přesto, že už nemá tolik sil a musí se opírat o čagánek - ale jen se podívejte na tu vnitřní sílu, když zpívá. A děti? Neexistuje nic krásnějšího než jsou děti, tolik dobrého (ale bohužel i špatného) toho můžou v životě vykonat, je jenom na nás (a také na okolí), jak moc či málo je dokážeme obdarovat. Držme si v tom vzájemně palce a snažme se pomáhat jim i sami sobě navzájem. V rodině i ve společenství, kterým je například naše městečko Hluk. Každý z nás v tom může hodně udělat...
RB
