Další výborná kniha Josefa Holcmana: tentokrát vypráví silný a smutný příběh Veličana Jožky Slováka... Tady jsou videoukázky a pár mých slov... Knížku moc doporučuju!
Od 29. června letošního roku myslím na následující knížku a spisovatele, který ji napsal. Původně jsem chtěl o něm a knize tady napsat delší, důkladnější text, ale po přečtení většiny knihy cítím, že potřebuji větší odstup a více času na delší psaní - každý den jsem tak zmínku o knize oddaloval, až jsem si dnes řekl, že se ještě před prázdninami tohoto mého webu musím o knize zmínit... Nebo spíše: CHCI se o ní zmínit!
Moc rád bych tedy alespoň upozornil na to, že vyšla další výborná kniha Josefa Holcmana, rodáka ze Skoronic, který žije a pracuje jako soudce ve Zlíně. Kniha má název Osobní poplach, a kdo chtěl, mohl o ní besedovat v červnu buď ve Zlíně nebo v Uherském Brodě v moc příjemné kulturní kavárně Ulité Kafé - právě tam jsem byl 29. června přítomen a pořídil jsem také dvě videoukázky.
Co napsat o nejnovější Holcmanově knize? Stejně jako u většiny jeho dalších knih, i tentokrát píše o našem Slovácku, životě na dědině, lidech, minulosti, víně, folkloru, tradicích, ale opět nejde o žádné poetické psaní a "kochání se", ale jeho psaní často bolí, proniká až do morku kostí a ukazuje člověka nejen v jeho rozletech a radostech, ale často při pádu, při dopadu, při bolesti. V tom je způsob Holcmanova vyprávění výjimečný, u každé stránky musím dát chvilku oči stranou, dívat se někde do dálky a přemýšlet nad životem člověka, o němž zrovna píše. Často přitom píše také sám o sobě a věcech, jak je vnímá on sám, v tom je Osobní poplach i jakýmsi ohlížením za životem samotného Josefa Holcmana, byť on má ještě na bilancování čas.
Hlavní příběh se ale týká jeho strýce, Veličana Jožky Slováka, který se přiženil do Skoronic, ale rodné Horňácko měl vždycky v sobě, však také o Horňácku jsou v knize některé vydařené pasáže. Slovák svým (polo) žitím (občas živořením?) Holcmana silně zasáhl, takže není divu, že knížka fakticky vznikala mnoho let, prakticky od okamžiku, kdy Slovák zemřel. Ten odstup let není na škodu, spíše naopak, nad Slovákem jako čtenáři občas máváme rukou a odháníme ho od sebe, častěji se ale nad jeho glosováním života usmíváme nebo jej pociťujeme jako píchání někde u srdce.
RB
Ps. Pokud si chcete knížku koupit, TADY si ji snadno objednáte a ještě si můžete přečíst úvod Břetislava Rychlíka - určitě klikněte!!!
V případě knih a spisovatelů je ošemetné dávat nějaké videoukázky, moc toho neprozradí a možná můžou víc ublížit nebo pomoci v orientaci a souvislostech. Přesto sem dvě ukázky dávám, na první jsem spíš pro zajímavost zachytil, jak Josef Hoclamn poskytuje rozhovor TV Slovácko, na druhé jsem nahrál začátek besedy a pak některé momenty z ní.
Lepší je asi poslechnout si sestřihanou, zvukovou verzi besedy, kterou vytvořil Vlastik Ondra z Nivnice, TADY onen audiozáznam najdete.....
"Proč jste se rozhodl napsat o Jožkovi Slovákovi z Velké?" zněla otázka redaktorky TV Slovácko Šárky Hánové...
A tady je ukázka z besedy v literární kavárně Ulité Kafé v Uherském Brodě...