Rád bych se ještě vrátil k dožínkám v Horním Němčí. Vždycky, když někdo něco začíná, obnovuje se, nebo bohužel končí, tak právě to mě zajímá ze všeho nejvíce. Každá taková událost by si ale vyžádala mnohem podrobnější zkoumání, než jsou má rychlá zastavení a videa, přesto můžou být třeba podkladem pro příští práci etnografů nebo historiků.

Tady jsme tedy v Horním Němčí, kde 42 letech obnovili tradici dožínek. Slovo "obnovili" není možná přesné, příští roky ukáží, zda tyto dožínky byly zase na dlouhou dobu nebo navždy poslední, nebo zda jde o pokračování tradice.

Z atmosféry v Horním Němčí jsem měl velmi dobrý pocit, zdálo se mi, že si lidé připomínali tuto tradici rádi, že se rádi takto setkali a pobavili se. To je možná ta největší hodnota dnešního udržování tradic na Slovácku, tedy chuť lidí se scházet, více se poznávat a tak vlastně i vylepšovat vztahy na vesnici. Myslím, že právě toto je jeden z prvků občanské společnosti, která je pro každý stát tak nesmírně důležitá.

Při různých cestách po Slovácku si však často dávám následující otázku: Je možné udržovat tradice v prostředí, kde stále více lidí ztrácí vztah k víře a k přirozenému koloběhu života v přírodě? Jak potom vlastně na člověka působí takové dožínky nebo třeba nedělní dožínková děkovná pouť na Antonínku? Do jaké míry člověk věří tomu, co dělá, do jaké míry myslí skutečně své děkování za úrodu a za mnohé další věci upřímně a skutečně?

Přemýšlel jsem nad tím v Horním Němčí i na Antonínku, přemýšlel jsem nad tím i ve chvíli, kdy jsem si povídal s touto 92 letou pamětnicí v Horním Němčí Františkou Milošovou. U ní a její generace není pochyb o tom, že jejich život byl naplněný vírou a těžkou prací, často spojenou s přírodou a úsilím uživit se zemědělstvím. Jestliže tedy děkovali Bohu a jestliže mnohdy byli šťastní či zklamaní z toho, co se jim urodilo s pomocí jejich tvrdé práce na polích, nešlo o nic hraného a falešného, šlo o skutečný cit a přesvědčení těchto lidí.

Dnes jsme mnohdy jinde, společnost prochází obrovskými změnami, mění se i naše Slovácko, mění se samozřejmě i život na vesnici. Tam, kde jsem ještě před několika lety viděl například ženy na polích s rukama od hlíny, vidím dnes ženy v kavárně u kávy, kdy mají pečlivě udržované ruce s nehty, na kterých jsou namalovány roztodivné náměty. Všechno kolem nás se prostě mění a měníme se i my sami - jen budoucnost ukáže, co tyto změny udělají s námi, našimi životy i tímto světem.

RB             

... 92 letá Františka Milošová, velmi rád se setkávám s pamětníky, rád je poslouchám i nahrávám

... a tady hlavní organizátorka dožínek v Horním Němčí. Moje první otázka: jaký má smysl dnes připomínat tradice?

... a tady je začátek zastavení u hospodáře v Horním Němčí. Samozřejmě  vše jelo podle scénáře, přesto jsem byl rád, že některé věci byly svým způsobem reálné. Například onen hospodář je skutečně zemědělec. A musím ještě jednou dodat: Nálada tady byla srdečná a bezprostřední, dnešní hodnota tradic tedy podle mě spočívá především v tom, že dává lidi dohromady ...