Edna Gomez

Bylo to krásné setkání a já bych se chtěl tady  o něm alespoň velestručně zmínit. Na začátku byl klasický novinářský úkol zajet někam za někým a napsat o tom článek. Tím "někým" byla "nějaká" Mexičanka, která chtěla navštívit pamětníky lidické tragédie. Nic víc jsem nevěděl, nikde nic jsem o této ženě nenašel. Tak jsem do Lidic minulý týden vyjel - a potom už jenom hleděl :) 

"Hleděl" jsem na velmi temperamentní dámu, která se velmi srdečně zdravila s pamětníky a potom se k nim nádherným způsobem chovala. Zpočátku jsem měl pocit, že přijela především proto, aby obohatila o toto setkání sama sebe, jenže postupně mi docházelo, že ona obohacuje hlavně ony pamětníky. Tím, jak hezky se k nim chová, tím, jak si s nimi povídá, hostí je, ukazuje jim fotečky, zpívání si s nimi. Jistě, zásluhu na tom měla i typická jihoamerická povaha, ale i tak - dokázal by to někdo z nás?

Edna Gomez Ruiz, ano, tak se jmenuje, získala vztah k Lidicím už v roce 1984, kdy začala učit hudbu ve škole, která stojí v hlavním městě ve čtvrti, která je pojmenovaná po Lidicích - mimochodem, už od srpna 1942! Tam učila děti, tam se účastnila vzpomínek na české Lidice, tam začala také děti učit zpívat české a moravské lidovky. Při setkání ukázala video se zpívajícími dětmi: "Ach synku, synku, doma-li jsi, tatíček se ptá, oral-li jsi, tatíček se ptá, oral-li jsi," zpívaly děti a a s nimi jakoby na dálku zpívali také pamětníci.

Paní Edna mluvila o tom, jak nesmírně moc jí dává takovéto setkání s pamětníky, jak se celý rok na setkání těší, a já si nebyl jistý, jestli jsme ji schopni dostatečně pochopit. Jestli jsme schopni pochopit, jak moc důležité je pro ni vidět se z očí do očí s lidmi, kteří zažili strašlivou tragédii Lidic a jako jedni z mála přežili. I oni byli šťastní, že návštěvnici z Mexika můžou potkat. Málokdy jich totiž na nějaká setkání přijde tolik jako přišlo na setkání, o kterém vám píši. Pamětníků už moc nežije, Lidické ženy jsou poslední tři, Lidických děti, které nacisté odvedli na převýchovu do Německa, už také není mnoho. O to vzácnější bylo povídání s temperamentní Maxičankou.

Dodnes na něj myslím a ještě dlouho myslet budu. Mimo jiné jsem se přesvědčil, jak velký smysl může mít také lidová písnička. Písnička, která zní tak daleko od našeho doma... 

RB   

 ... tady jsem natočil kousek atmosféry z lidického setkání

Zleva stojící: manžel paní Skleničkové - Čeněk Sklenička, Veronika Rýmonová (roz. Hanfová, LD), Pavel Horešovský (LD), Jana Hanzlíková (roz. Müllerová, LD), Marie Šupíková (roz. Doležalová, LD), Edna, Václav Zelenka (LD) Sedící zleva: Jaroslava Skleničková (roz. Suchánková, LŽ), Miloslava Kalibová (roz. Suchánková, LŽ), Milada Cábová (roz. Říhová, LŽ), Věra Čepelová (roz. Vokatá, LD), Libuše Součková (roz. Müllerová, LD)

LD - Lidické dítě

LŽ - Lidická žena

... a můj článek, který vyšel v MF DNES