Zatím poslední

Postupně se sem pokusím dát všech 35 čísel dosti oblíbeného regionálního časopisu regionů Ostrožska a Horňácka Krajem svatého Antonínka, včetně všech 35 titulních stran. Uvidím, kdy a jak se mi to podaří, rád bych to ale stihl co nejdříve a zároveň čtenářům časopisu sdělil, co a jak s ním dál bude, protože já jsem odchodem do Prahy jako šéfredaktor skončil a časopis má nového šéfa - s tím, že vydavatel, obce Mikroregionu Ostrožsko a Horňácko, zůstávají. 

Když teď dávám titulní stránky časopisu sem na web, cítím určitou nostalgii, jednotlivá čísla se mi vynořují z paměti a s nimi přichází také řada vzpomínek na ulynulých šest let. Šest let je poměrně dlouhá doba, já ji prožíval ve věku kolem čtyřicítky, což je jakýsi zlomový čas, duchem se člověk cítí stejně mladý jako ve dvaceti, ale ve vlasech objevuje první šediny, v těle se začínají ozývat první nemoci a z člověka je najednou "strýček", nad kterým krásné mládí mávne rukou a otočí se zády.  

Někdy se říká, že je to věk, kdy je člověk nejvýkonnější, kdy zkušenosti a síla se na chvíli potkávají, než se začnou vzdalovat. Já jsem tento čas věnoval následujícím stovkám a stovkám stran tohoho časopisu. Zdaleka jsem nebyl sám, všem velmi děkuju a na konci psaní je budu také jmenovat. Rád bych, aby někde zůstal zapsaný důvod, proč jsem tento časopis dělal a proč byl také jedním z hlavních důvodů, že jsem v roce 2007 opustil Prahu a MF DNES a vrátil se domů na Slovácko. Ten důvod byl jednoduchý a snad je z tohoto časopisu cítit. Moc bych si přál, aby ze stránek časopisu byla cítit láska k našemu rodnému kraji Slovácka, láska k lidem, kteří tady žijí, láska k předkům, kteří nám zanechali mnohé cenné tradice. Pokud se toto časooisu dařilo a snad bude dařit dálo, potom měl smysl, potom snad "nakazí" touto láskou i ty, kteří třeba ještě teď neumí číst nebo mnohem raději blikají do mobilů a internetu.    

Veřím tomu, nebo spíš doufám, že okouzlení supermoderní technikou jednou pomine a lidé se od blikajících obrazovek navrátí k sobě samým, najdou v sobě opět řeč a slova, kterou jim tato technika bere a sami na sobě poznají, jaká je to krása, když se lidé navzájem sejdou, zpívají si třeba písničky svého kraje a získaávají k sobě navzájem důvěru a pomoc v dalším žití.

Pokud je mi v souvislosti s časopisem něčeho líto, jsou to dvě věci. Velmi mě mrzí, že se mi nikdy nepodařilo dělat takový časopis na celém SLovácku, stále sním o co nejlepším časopisu Slovácka, který by zachytil všechnu krásu, aktivitu, ale také potíže tohoto kraje. Nikdy jsem ale nenašel peníze na vydávání takového časopisu a ani už nevěřím, že by někdo na něco takového přispěl, mecenáše na Slovácku nemáme a ještě dlouho mít nebudeme. Mít peníze, dal bych je právě do takového projektu, ale teď momentálně nemám ani na zaplacení ročního příspěvku správci těchto stránek.

Druhá věc, která mě mrzí? To je fakt, že tomuto antonínkovému časopisu nebyla dopřána svoboda, tedy možnost zcela nezávislého psaní. Tam, kde je vydavatelem obec, město, mikroregion, kraj, stát, a často i nějaký soukromník, tam svoboda dostává bohužel na frak. Můžeme to vidět ve stovkách různých publikací. Mít tuto svobodu, dával bych do časopisu řadu dalších témat, které lidi zajímají a kterými žijí. Snažil jsem se o to, ale nakonec jsem rezignoval, díky tomu ale paradoxně možná časopis dostal takto etnografickou podobu, jakou ji má a jak ji mají mnozí čtenáři rádi. Zároveň jsem šťastný, že se časopis nikdy nestal propagátorem nějakého komunálního politika či nějakého politického směru. 

Ona svoboda byla možná i hlavním důvodem, proč jsem se nakonec rozhodl vrátit do Prahy a do MF DNES. Sice ji brzy po mém návratu koupil podnikatel a politik Babiš, od kterého lze čekat cokoliv (asi cítíte, že nejsem jeho volič), zatím nás ale nechává na pokoji - snad mu to vydrží. Pokud ne, jistě v MF DNES nevydržím já ani mnozí jiní kolegové, pro které je svoboda psaní tím nejdůležitějším. Kdo nepoznal, nepochopí, jaká je to radost, když jediným majákem při psaní je snaha hledat pravdu bez ohledu na zájmy kohokoliv. Jistě, často se tato pravda hledá těžko, ale svobodná tvořivost v čemkoliv je pro její hledání první a nejdůležitější podmínkou. Velmi fandím těm, kteří o něco takového usilují a velmi dobře vím, jak je to v jednotlivých místech republiky velmi obtížné. Nesmírně moc potřebujeme svobodná média. Stejně tak ale potřebujeme svobodné lidi, kteří kupodivu často chybí víc, než jsem si myslel. Najít autory, kteří se nebojí napsat svůj názor a podepsat se pod něj, je mnohdy dosti těžké.

Zpět ale k časopisu Krajem svatého Antonínka. Jeho novým šéfredaktorem je od dalšího, lednového čísla 2014, Miloš Kozumplík, zkušený novinář, který působil na Primě, v České televizi, v časopisech Týden a Insinkt. Miloš se navrátil z Prahy domů do Veselí nad Moravou a momentálně pendluje mezi těmito dvěma městy, je totiž redaktorem jednoho pražského nakladatelství. Původně jsem věřil, že bych časopis mohl dělat i při svém každotýdenním cestování mezi Prahou a Slováckem, ale nakonec jsme se domluvili s vydavatelem časopisu takto, za Milošem stojím a byl jsem také první, kdo za ním přišel s otázkou, jestli by nechtěl časopis vést.

Co bude dál, uvidíme, ani já to netuším, měl bych psát do časopisu několik stránek, ale nejdůležitější bude, aby podle mého názoru zůstal zachován charakter časopisu a dál se zvyšovala jeho kvalita.  Těším se, a zároveň jsem zvědavý, jaký podíl sebe samého dá do časopisu nový šéfredaktor, já asi zůstanu u svůch článků u stejného stylu jako dosud, zrovna o vánočních svátcích mě čeká několik zatím bílých, nepopsaných stránek. Námětů a motivů mám mnoho, různých zápisků taktéž, co ale stihnu sepsat a co mi vydavatel otiskne, to nevím.

Tolik tedy zatím k časopisu, možná ještě připíši pár slov... A samozřejmě - přidám všechny titulní stránky, včetně těch, kdy časopis vedla Lenka Fojtíková.  I jí patří obrovské poděkování, je to výborná novinářka, taková, jakých má Slovácko málo.

RB 

Ps. Všechna čísla ke čtení v PDF najdete  úplně dole na této stránce, pěkně jsem vám je seřadil, od čísla jednav prosinci 2007 až po prosinec 2013, kdy vyšlo zatím poslední číslo 35. Kruh se uzavřel, v prosinci 2007 jsem se vrátil z Prahy na Slovácko a začal dělat časopis, v prosinci 213 jsem zpět v Praze a časopis přestávám vést - život je změna, život je nespravedlivý, protože všechno v životě jednou končí ...