Abych vám vysvětlil následující videoukázku, musím vám nejdříve povědět, že miluju staré svatební fotografie - konkrétně především ty, na kterých jsou vyfoceni všichni svatebčané. Vždy si s velkým dojetím a radostí prohlížím jednotlivé svatební hosty, co nejvíce zblízka se jim dívám do tváře, prohlížím si oblečení, pozoruje novomanžele, jejich rodiče a všecky další lidi okolo... Já vím, ty staré fotografie jsou neopakovatelné, atmosféra, celkové "kulisy", počet svatebčanů, neuvěřitelné množství dětí, nádherné výrazy ve tvářích ...

Nic z toho nejde oživit ani vrátit, ale vždy jsem si nad těmi fotografie představoval, jak že to vypadalo těsně předtím, než fotografie vznikla. Co se odehrávalo v minulosti už bohužel nemůžu změnit, ale říkal jsem si, že bych takové svědectví mohl zanechat těm, kteří se budou dívat na současné fotografie třeba za deset, dvacet, padesát nebo sto let. A právě proto se snažím v poslední době točit videoukázky z okamžiků, kdy fotografové pobíhají, svolávají všechny k fotografování a nemají to přitom vůbec jednoduché. Vy se teď můžete podívat na jednu takovou ukázku, kterou jsem točil před několika dny na Antonínku.

Bylo to při jedné krásné svatbě, o které se chystám psát především do listopadového čísla časopisu Krajem svatého Antonínka. Článek už mám vlastně napsaný, včera v noci jsem psal jeho druhou verzi a zdá se mi, že už do ní nebudu zasahovat. Tato písemná podoba má i svou video podobu, natočil jsem totiž při této svatbě několik ukázek, včetně kázání kněze, ale to všechno dám na web zase jindy, protože to jsou videa zase na jiné téma, než je toto mé nynější kratičké zamyšlení nad společnými svatebními fotografiemi i časem, který nelze zastavit, ale jen zachytit.

Užívejme si proto každé chvíle, třeba zrovna té svatební, která je mnohdy ta nejšťastnější v celém životě...

RB 

Ps. A rád bych ještě poděkoval všem na videu za to, že jsem je mohl takto zachytit, mám toto video, a atmosféru na něm, moc rád...