Přehled fotografií

Čtenáře, kteří mají rádi nový časopis o Ostrožsku a Horňácku, snad můžu potěšit nejnovějšími informacemi. Časopis je téměř hotový, v pátek jsme vybírali titulní stránku, na kterou se nyní můžete tady na internetu podívat jako první.

Rolex Replica O této titulní straně přemýšlím u každého focení, s každou další fotkou mám pocit, že žádná fotka není tak dobrá, aby se dostala na titul.  Když jsem tentokrát donekonečna fotky procházel, zastavoval jsem se nejčastěji u té, kterou právě vidíte. Mám ji rád, cítím v ní určitou dojemnost a cit, fotil jsem ji tento měsíc na Mladém Horňácku ve Velké nad Veličkou. Děcka se chystají na vystoupení, a ještě než vejdou na pódium, zkoušejí si kluci naposledy zazpívat s mladým primášem Janem Minksem. Ostatní děti - jsou ze základní škole v Louce, kde mají ještě naštěstí pana učitele Mičku, který se jim velmi věnuje - je soustředěně poslouchají.

Někteří známí mě občas zrazují od toho, abych se v časopise tolik držel folkloru a krojovaných, ale nemůžu si pomoc, jiný asi nebudu. Titul druhého čísla navíc krojovaný nebyl, byl na něm lhotský koňák Jarin Šuránek - byť na voze mu seděla krojovaná holka :)

Pokud jde o samotný obsah třetího čísla, je hodně dlouhý a rozmanitý, z původních 24 stránek jsme "skočili" na padesát, trochu se mi z toho těžko dýchalo, ale myslím, že infarkt si na mě počíhá až do dalšího čísla nebo při jiných stresových situacích, které nám život přináší :)

Co je hlavní námět čísla těžko říci, pokud bych to vzal na počet stran, tak je to psaní o situaci ve Veselí nad Moravou, kde došlo po odvolání starosty k totální obměně vedení. S tímto textem ještě nejsem úplně hotový, rád bych ho "vyšperkoval" k dokonalosti - i když v souvislosti s čímkoliv se o dokonalosti nedá mluvit nikdy, sám cítím, že na každé stránce bych měl pracovat ještě dlouho, každá stránka by šla vylepšit.

Hodně místa také věnuji reportáži o jízdách králů (takže hlavně Hluk), tři stránky má rozhovor s módní návrhářkou Marií Zelenou, která se narodila v Ostrožské Nové Vsi. Rozhovor jsme dělali v místních lázních, ale nebyla tady na rehabilitaci, spíše jsem hledal nějaké klidnější místo. Ona sama je v obrovském pracovním tempu (které ji nezávidím), na konec května chystá opravdu velkou módní přehlídku ve svém rodišti. Ze setkání s ní jsem měl velmi dobrý pocit, budete překvapeni, mluvili jsme o věcech, které většinou s módou vůbec nesouvisely. O to raději jsem, že rozhovor vznikl a já se rozhodl do něj jít.

Byl jsem se také podívat za blatnickými vinaři, velmi rád jsem se setkal s lhotskými amatérskými archeology, byť slovo amatérskými používám nerad, jsou to neuvěřitelní nadšenci - více se dočtete v časopisu.

Samozřejmě nechybí ani Sv. Antonínek a několik "duchovních témat", třeba příběh paní učitelky, která kvůli své víře udělala taková životní rozhodnutí, jež jsou pro dnešní mladou generaci (a možná nejen pro ni) nepochopitelná. O to šťastnější jsem, že její příběh v časopisu je. A přidal jsem ještě z archívu reportáž z jednoho místa, kde jsem našel velmi zajímavého kněze. 

Nezapomínám ani na Horňácko, spíše naopak, o Horńácku je v časopisu několik textů, například rozhovor s jednaosmdesátiletým Antonínem Pšurným, reportáž o natáčení nového CD Horňáckého mužského sboru z Velké nebo povídání o divadelních ochotnících v Louce.

Pokud jde o sport, tentokrát ho bude míň, ale jeden fotbalový portrét by mohl čtenáře zaujmout, týká se 1 FC. Slovácko a Ostrožské Nové Vsi. Však uvidíte. 

Časopis by mohl tentokrát zajímat i ty, kterým jde "pouze" o získání nějakých dotací. Na náš Mikroregion Ostrožsko přijdou z Evropské unie pro miliony korun, nebo spíše desítky milionů, o jejich rozdělení napíši právě v časopisu. No, když se o přidělení peněz rozhodlo, byla to velká radost, nyní půjde jen a jen o to, kdo předloží nejlepší projekty na získání těchto peněz - jen věřím, že to bude rozdělování spravedlivé a každý v něm bude mít rovné podmínky.   

Datum vydání třetího čísla vidím někdy na začátek května, s grafikem musíme ještě některé věci dotáhnout, potom už bude na řadě tiskárna, která vždy potřebuje trošku času na zpracování tisku.

To je asi všechno, osobně jsem nesmírně rád, že potkávám nemálo lidí, kterým se časopis velmi líbí a například se už ptají na další číslo. Nevím, jak by ale reagovali, kdybychom zvedli cenu, ta dnešní - deset korun - je velmi nízká a samozřejmě nepokryje náklady.

Osobně jsem zklamaný z toho, jak těžko se shání inzerenti nebo sponzoři časopisu, škoda slov, nesmírně mě například zklamal přístup Kordárny a dalších doslova mohutných firem či podnikatelů, od nichž jsem čekal, že nekomerční projekt v podobě časopisu o "svém" kraji podpoří. Ale nedá se nic dělat - nebo přesně řečeno: Je třeba dělat co nejlépe, protože pak je šance, že se třeba časopis nějaké podpory dočká. Nemluvě o tom, že kolem nás existuje obrovské množství jiných, ještě potřebnějších věcí, které pomoc nesmírně potřebují.    

RB