Časopis je hotový, tady je titulní strana a několik informací
Po několika dnech se opět ozývám, moc vás všechny zdravím, omlouvám se za mlčení na stránkách, ale veškerý čas jsem věnoval dokončení časopisu Krajem svatého Antonínka. V této chvíli je časopis téměř hotový, dodělávají se poslední detaily, o víkendu časopis pročte korektorka, v pondělí jej dostane grafik a do konce týdne bude časopis vytištěný.
Na titulní straně jsou "tetičky" z Hluku při draní peří. Co říkáte na takovou titulní stranu? Snad se bude většině lidí líbit, snad čtenáře "navede" i k tomu, aby si časopis koupili. Tetičky skutečně draly peří, jedna z nich chová totiž husy. Měl jsem pocit, že tato fotka dobře zapadá do celé série titulních stránek časopisu, navíc připomíná jednu tradici, která už z našeho života prakticky mizí.
Jako obvykle mi největší starost dělal přetlak materiálů, je toho hodně, co se mi do časopisu nevešlo. Snažil jsem se ještě včera vydavatele přesvědčovat, abychom přidali čtyři stránky, které bych zaplatil ze svého honoráře, ale nakonec jsem repektoval jeho rozhodnutí, že se stránky přidávat nebudou.
Obsah časopisu je hodně pestrý, opět převažují témata, která považuji za velmi důležitá pro náš region. Lidové tradice, muzika, víra, portréty zajímavých lidí, dobročinnost, výchova mládeže, sport. A i sport je zaměřený spíše na obdivuhodné lidi, pro které je sport součástí normálního života, žádný vrcholový sport - na sportovní stránce si přečtete portrét sedmdesátiletého pana Vlka z Ostrožské Nové Vsi, který dodnes hraje výborně stolní tenis a chystá se také na Mistrovství světa veteránů do Číny. Velmi jsem za tento článek vděčný autorovi Staňovi Dufkovi.
Věřím ale, že zajímavých článků je více, už dříve jsem vzpomínal článek o Otovi Konečném, "mrazivém muži", který jezdí do půl těla nahý na kole. Nechybí samozřejmě reportáž z fašanku, snažil jsem se ale, aby šlo spíše o minipříběhy lidí, kteří o fašanku chodili, než nějaký obecný text.
V časopisu je i tentokrát příloha Místní akční skupiny Horňácko - Ostrožsko, řada lidí už ví, že tato skupina vyhlašuje zajímavé granty. Je tomu tak i nyní, proto se z časopisu můžete dozvědět také praktické informace, které vám můžou pomoci v nějakém projektu.
Ani tentokrát nechybí dobročinnost, podrobně píšeme o projektu Voda pro Haiti, který se připravuje v Blatnici pod Svatým Antonínkem. Druhý článek o dobročinnosti bude velkým překvapením, jde o krásné psaní z jedné cesty, také za tento přípěvek jsem moc vděčný, víc neprozradím.
Pochopitelně jako vždy najdou čtenáři v časopisu několik "krojovaných stránek", vím, že některé čtenáře to odrazuje, ale je mnoho jiných, kteří něco takového naopak vítají. Osobně si myslím, že kroj patří k těm nejcennějším věcem, které nám naši předci věnovali a je důležité, abychom toto dědíctví opatrovali - včetně třeba článku v časopisu o tom, jak řada nově šitých krojů vůbec neodpovídá kráse krojů minulých.
Nerad bych zapomněl také na téma z Ostrožské Nové Vsi, týká se tamního kácení stromů a sázení nových. V časopisu je o tomto poměrně velký článek, věřím, že čtenáři v něm najdou nemálo podrobných informací. A k tomuto tématu se budu určitě ještě vracet.
Budu rád, vážení čtenáři, když si časopis koupíte, stojí pouho pouhých dvacet korun, což je v dnešní době "pakatel". Kupte si časopis, na Ostrožsku a Horňácku je minimálně v prodejnách Jednoty iv některých trafikách, mimo naše mikroregiony je nejlepším místem Informační centrum v Uherském Hradišti na Masarykově náměstí. Jsem šťastný, že časopis má řadu čtenářů a příznivců nejen v našem regionu, ale i jinde.
Skončím možná trošku pesimisticky. Snažím se, aby časopis vyzařoval určitou pozitivní energii, viděl svět z té lepší stránky, ukazoval v lidech i kolem nás to dobré. Každodenní život je samozřejmě jiný, mnohem složitější a komplikovanější, i tento týden jsem zažíval situace, ze kterých mi bylo hodně smutno. Ať už se týkaly některých lidí, tak věcí kolem nás, je mi hodně zle z toho, když slyším a vidím, jak mnohé mají "rozparcelované" jedinci, kteří se dobře znají, mají v rukou moc i peníze a podle toho vše ovládají - je strašné, kam se naše velmi nadějná demokracie po 20 letech dopstala. Přemýšlím nad tím, jestli se těmito jedinci (i když jsou to spíš větší skupinky) zabývat, psát o nich, nespat kvůli nim, nebo se na ně "vykašlat", smířit se s tím, že existovali a existovat budou a raději žít ve světě onoho "idealistického" časopisu, tedy, věnovat se tématům nadčasovým a možná důležitějším, jako jsou tradice, víra, lidová hudba, spolkový život, výchova mládeže, zajímaví lidé...
Přeji vám krásný víkend, nenechejte si ho ničím a nikým pokazit...
RB
