Přehled fotografií

Konečně! Přiznám se, že Časopis Ostrožska a Horňácka s číslem 4 mi udělal na čele víc vrásek, než jsem si myslel, dělal jsem ho ve skluzu a se čtrnáctidenním zpožděním, ale teď jsem optimista - časopis sjel z rotačky, opouští tiskárnu a je připravený k prodeji! Teď zbývá vytisklých 2 500 kusů prodat... Věřím, že se to podaří, tentokrát jsme dokonce uvažovali o navýšení nákladu, ale dal jsem raději přednost většímu počtu stran časopisu....

Ze všeho nejvíce musím poděkovat vám všem, kteří jste reagovali na mou prosbu, zda byste mi pomohli vybrat titulní stranu. Tipů přišlo hodně, opravdu moc vám děkuju!!! Chtěl jsem každému z vás odpovědět, ale nepodařilo se, omlouvám se, věřte, že mě to mrzí, protože každý takový mail byl pro mě zároveň nenahraditelným povzbuzením, abych se věnoval jak časopisu, tak těmto stránkám. Ale bohužel na odpovědi se mi nedostává času.

O titulní fotce

Jak vidíte, na titul jsem nakonec vybral jezdce v detailu, který právě volá ze sedla vyvolávku na někoho kolem sebe. Autorem fotky je Martin Sekanina z Hluku, mně se tato fotka také líbila nejvíc, byť jsem měl v "konkurzu" na titul i své fotky. Vy, kteří jste dávali jiné tipy, nezlobte se, také další fotky byly výborné a já jim dám prostor - například v Hluckých novinách nebo na různých internetových stránkách.

Možná ani vybraná fotka na titulu nebude pro prodejnost čaospisu nejlepší tah, ale já jsem chtěl touto fotkou zvýraznit to, co považuji na nádherné tradici jízdy králů za absolutně nejdůležitější - a to je výraz jezdce, jeho osobní nasazení, charizma, schopnost třeba sedět v sedle, držet jednou rukou uzdu a druhou si pomáhat při vyvolání, ono gesto, které dává této tradici živočišnost, živost, atmosféru.

Mimochodem, jezdec z titulky se ukazoval jako jeden z nejodvážnějších už pří prvních zkouškách jezdění na koních, dovoloval si s koněm víc než mnozí jiní a myslím, že to se projevilo i v jeho jistotě a nezbytném sebevědomí při samotné jízdě králů.

Právě toto považuji za nejdůležitější, jsem přesvědčený, že právě tak kdysi dávno jízda králů vypadala, na koních seděli "živí" kluci, kteří uměli koně ovládat a sebejistě se na nich pohybovat...

Bojím se, aby jízda právě na toto nedoplatila, není ani tak problém posadit kluky na koně, ale hlavní kouzlo je v tom, aby tito kluci na koních co nejvíc "ožili", uměli se s koněm bez pomocníků pohybovat a uměli samozřejmě volat vyvolávky. Jak sedí na koních vesměs "spící panny" - už jsem takové jízdy viděl - je celá jízda králů prakticky o ničem.

Ale to platí také o mnoha jiných folklorních "akcích" - třeba o hodech, dodržování různých tradic nebo vystoupeních cimbálovek. Když vidím, jak někdy jejich aktéři málem usínají a jsou duchem pryč, jdu dál, přestává mě to zajímat...

O obsahu časopisu

Ještě pár slov k samotnému čtvrtému číslu časopisu. Když jsem ho dodělal, ptal jsem se sám sebe - má tento časopis nějaký aspoň trošku hlubší smysl? Může mít pro někoho význam? Dává něco lidem? Je v něčem originální, jiný než většina mediální "produkce"? Sám sebe jsem ujišťoval, že snad ano, že určitý smysl pro lidi má, tedy, zkusím ho dělat dál. Otázky, které jsem si položil, si ale budu pokládat dál, a ve chvíli, kdy si sám odpovím, že NEmá smysl, nebo takovou odpověď uslyším od jiných, tak od něj odejdu. Nechci dělat "běžné" čtení, nic mi neříká. Zároveň ale samozřejmě přemýšlím nad tím, jestli styl psaní časopisu není příliš naivní, idealistický, komický, osobní, otevřený. Možná ano, možná jdu slepou cestou, nechci se takto v textech otevírat, ale nemám recept jak JINAK časopis dělat. Samozřejmě vám budu vděčný za vaše názory a náměty!!!!

Takže k obsahu. Možná řeknete obyčejná klasika. Hlavní obal Jízda králů, druhá strana oblepena opět obrázky z jízdy králů a Dolňáckých slavností, poslední strana fotky z oslav Antonínka, předposlední fotky z kosení na Horňácku. To je asi nepřekvapivá klasika.

Určitá zajímavá "chuť" časopisu by mohla být občas uvnitř. Hlavní téma oslavy na Antonínku. V hlavním textu se pozastavuji nad tím, že běžná média se oslavám moc nevěnovala, plus kratší zamyšlení nad tím, co řekl hlavní řečník, arcibiskup Graubner. Možná banality, mně to i to přišlo hodně důležité a chtěl jsem na to upozornit. Další dvě strany Antonínku jsou o lidech, kteří Antonínek navštvíili nebo s ním spojili své jméno. Také na tomto materiálu mi velmi záleželo, bohužel je trošku nedotažený, spěchal jsem, potřeboval jsem stránky rychle doplnit a tak se mi tam dostali i tuctovití návštěvníci. To jsem nechtěl, chtěl jsem jen lidi, kteří s Antonínkem doslova spojili své srdce. Ale jsem i tak rád, že jsem se touto cestou vydal. Chci se k tomuto tématu ještě vrátit - jako ostatně k dalším, které mám v hlavě s Antonínkem spojené.

V časopisu jsou ještě další dvě duchovní témata. Rozhovor s evangelickým farářem z Horňácka a moje reportáž z biřmování v Ostrožské Lhotě. Na textu o biřmování mi velmi záleželo, původně jsem ho psal jen pro tyto internetové stránky, ale nakonec jsem ho dal po menší úpravě i do časopisu. Chtěl jsem ho rozvinout na více místa, ale z různých důvodů jsem to nakonec neudělal. Pokud jde o kněze, psala ho Zuzka Lipárová z Blatnice, a myslím, že jeho vnitřní svět vypsala výborně.

Pokud jde o tradice, další důležitý smysl časopisu, stěžejní pro mě je možná text o tradici jízdy králů v Kunovicích. Tedy, text o tom, ne ani tak jak vypadala jízda v den, kdy přijdou davy lidí a televizní kamery, ale jindy, při přípravě, v situaci, kdy kamery nejsou a vy můžete sledovat reálný zájem o tradice u dnešních mladých. Z toho také vznikl text, který je snad opravdu originální a nepodobá se klasickým novinovým studeným a rychlým článkům.

O tradicích je vlastně také text o kosení na Horňácku. Snažím se v něm pozastavit u toho, jak v dnešní době lidi možná paradoxně láká kosení s obyčejnou kosou, cítím ale zároveń, že jsem toto téma měl zpracovat hlouběji než jsem učinil.

Bohužel jen do krátkých zpráv jsem dal další zmínku o tradici, kterou jsem měl ale rozepsat na celou stránku. Teď je mi to líto. Jde o tradici Královniček, které chodívaly v Blatničce. Tedy chodí dodnes, byl jsem tam, ale zájem děcek upadá. Tak jako upadá o jinou ojedinělou tradici, kterou tam mají, tradici Blažejáků... Ale řekněte mi - stane se něco, když tam tyto tradice zaniknout úplně? A stane se něco, když zanikne i mnoho jiných tradic? Zaniknout tedy myslím i to, když se přesunou jen na pódiové vystoupení nebo jako součást nějakého kulturního pořadu. Nebo do muzea na předvádění.

O tradici je také text o jízdě králů v Hluku. Psal jsem ho tak nějak se "srdcem na dlani", několikrát text přepisoval, před uzávěrkou si dokonce říkal, že ho úplně stáhnu, ale nakonec tam je, tak čtenáři uvidí...

Další texty? Třeba dvoustránková reportáž z Českého rozhlasu Brno. Záleželo mi na této reportáži, s vydavatelem časopisu jsem tak trochu bojoval o to, aby tento text mohl v čaospisu zůstat, jelikož vydavatel pochopitelně argumentoval, že text z Brna nemá v našem časopisu co dělat. Chtěl jsem ale vypíchnout důležitost a jedinečnost brněnské stanice, považuji ji skutečně za nenahraditelnou, a proto jsem přesvědčený, že do spíše kulturního časopisu patří. A navíc si myslím, že "své" čtenáře znám a vím, že si o tomto rozhlase rádi přečtou...

Další dvoustrana je o lázních v Ostrožské Nové Vsi. Možná je to trochu marketingový tah, návštěvníků lázní je hodně, časopis se tam bude dobře prodávat. Ale hlavní důvod byl ten, že ony lázně i jejich majitel mě zajímají a chci o nich psát...

Samozřejmě v časopisu je čtení více, možná moc převažuje kromě Hluku Ostrožská Nová Ves. Kromě lázní je to ještě reportáž z tamní kanoistiky a portrét tamního včelaře. Ale opět - na obou textech mi záleželo, považuji je za dležité do mozaiky časopisu, jaký chci dělat.

Kanoistice samozřejmě nerozumím, ale pro mě ta reportáž není vůbec o sportu ve stylu výsledků, tabulek a odborných termínů. Pro mě je to reportáž o dnešní době, době, kdy se děti odvracejí od pohybu a skutečné fyzické dřiny ke spíše sportům, které jsou zábavou. Proto jsem do reportáže o kanoistice šel a chtěl ji v časopisu mít. A včelař? To je moje velké poděkování člověku, který si to zaslouží. A mimochodem, i v kanoistice chci podat ruku těm, kterých si třeba jinak nikdo moc nevšímá. To se týká i materiálu Lenky Fojtíkové z Blatnice, která zašla za jedním zajímavým člověkem...

Nechybí ani seriál Příběhy zašlých fotografií, tentokrát dojemný příběh, který píše vnučka o svém dědečkovi. Jsem velmi rád, že jsem s tímto seriálem přišel, jen potřebuji, aby lidé posílali další příběhy, plus fotečky předků.

No, a udělal jsem také rozhovor se starostou Veselí. Ušetřil bych si spoustu nervů, kdybych ho raději nedělal, ale právě proto jsem ho chtěl dotáhnout do konce. A čím víc s ním bylo problémů, tím víc jsem si řekl,že ho udělám. Snad to ocení alespoň čtenáři ve Veselí, se starostou se rozhovory dělají těžko a žádný jsem s ním vlastně ještě ani nečetl. Možná se ke starostovi tady na stránkách ještě vrátím, zosobňuje všechno špatné a možná i dobré, co tady komunální politici představují a provádějí...

Nemůžu se nezmínit o deseti čistě úřednických stránkách, které v časopisu najdete. Tyto stránky tvoří zpravodaj místní akční skupiny Horňácko a Ostrožsko, což jsou vesměs starostové, kteří budou rozdělovat na projekty v regionu získané evropské peníze. Samozřejmě tyto úřední stránky časopisu na kráse nepřidají, ale není jiná možnost. Za tyto stránky dostane časopis na výrobu 50 000 korun. A ty jsou naprosto klíčové, bez nich by nemohl existovat.

Což je logické, prodejní cena deset korun je směšně nízká. Ale nemám o lidech iluzi - kdyby měli zaplatit už jen patnáct nebo dokonce dvacet korun, raději by nic nekoupili. Určitě jsem v životě naivní a občas až směšně idealistický, ale v tomto žádnými iluzemi netrpím. Musel bych dát jedině na titul nějaký kus nahého ženského masa nebo nějaký bulvárnější skandálek, ale to fakt neudělám :)

Co bude v dalším čísle?

Tolik k číslu čtyři, co pětka? Svým způsobem jsem na ní začal pracovat ještě před dokončením čísla čtyři, pokud chci dodržet datum vydání v prvním zářijovém týdnu, nemám času nazbyt. Čtyřicet prázdných stránek se na mě dívá a ptají se, co s nimi budu robiť. Nejraději bych byl, kdyby se našlo čtyřicet originálních autorů a každý mi po svém napsal text či udělal fotky. To by byla paráda!  Zatím to tak nevypadá, takže v bloku si už píši témata pod sebe, k některým připisuji další náměty, jiná škrtám, rád bych samozřejmě časopis posunul dál...

Určitě  začnu se seriálem o statečných lidech, kteří vzdorovali dvěma totalitám minulého století, toto téma mě samozřejmě zajímá léta, stažím se ho i poznávat a určitě nechci, aby v časopisu chybělo. Určitě nechci vynechat ani duchovní témata,  už dříve jsem dělal velký rozhovor s polským farářem v Boršicích u Blatnice, teď bych tento rozhovor rád publikoval... Samozřejmě nebudou chybět ani portréty zajímavých lidí, nějaká reportáž... Představím také novoveská ochotnické divadlo BLIC, byl jsem se podívat na dvou jejich zkouškách, postupně se snažím toto divadlo poznávat a myslím, že ho do pětky dám... Delší dobu myslím i na svým způsobem unikátní projekt tradic Slovácka, tedy šití krojů. V novinách vždy proběhne jednou za čas článek, jak mají tradice potíže, vím o nich možná víc než co je v novinách, ale pořád jsem měl pocit, že by chtělo toto téma uchopit nějak jinak. Možná se mi to v časopisu podaří...

A jé, vidím, že jsem se  moc rozepsal. Končím. Zkuste si prosím časopis koupit, pročíst a napsat mi připomínky. A pokud máte o něj zájem někteří z vás, kteří bydlíte mimo náš region, pošlete mi mejlík, já vám ho pošlu. Ju? 

RB