Pozvánka na

Nemáme to my Češi a Moravané prý ve zvyku, žádné bravo, bravo, nikde moc nezní, když tak potlesk nebo třeba poklepání na záda. Spíše se o nás říká, že úspěch druhým nepřejeme, že se úspěch neodpouští, že se neumíme z úspěchu radovat, nebo také, že jsme hnidopoši, kteří na všem hledají nějaké chyby.

Tedy, nebudu  asi v této chvíli ani typický Moravák, ani typický Čech, protože volám několikrát: Bravo, bravo, bravo, bravo všem vám, kteří jste se podíleli na nejnovějším pořadu Folklorního souboru Cifra z Uherského Hradiště, bravo všem vystupujícím! Předvedli jste o víkendu v uherskohradišťském Klubu kulturu nádherné vystoupení, a nebýt ve mně kus chladního středoevropana, házel bych z balkonu k vašim nohám kytice - stejně ale nikde v okolí nebylo otevřené květinářství :)   

Jak vidíte, píši v nadšení, které bych měl možná trošku krotit, protože se vám přiznám - neviděl jsem zmiňovaný program celý. Co když mě někdo nyní vyhubuje, že jsem se nachytal, že dělám účet, i když nemám celé zboží po kupě? V tomto případě si ale dovolím riskovat, vnímal jsem reakce diváků na konci, mluvil jsem s některými, a jsem si jist, že k mému nadšení bych mohl přidat nadšení stovek dalších lidí. A navíc. Sedíte-li u vypité flašky, oblouzněni z jejího obsahu, který jste právě vypili, je jedno, jestli jste pili láhev celou nebo jen její část - vsadím se s vámi, že stejně dobrou chuť měla při prvním loku, stejně jako posledním.

V této láhvi byl tedy ukrytý pořad s názvem Od tradice ke kroji i fraku,  premiérový pořad, sestavený celkem z osmnácti čísel. Když jsem přišel na pořad já, na jevišti se právě rozjížděla číslovka dvanáct a já hleděl a hleděl.

Folkloristé z Cifry se totiž s ohromnou enegií pustili do rock and rollu,  aby po jejich uragánu přišla na pódiu Edit Piaf, vrabčák z předměstí, žena s přetěžkým osudem a tak nádherným hlasem, na který nejde nikdy zapomenout - v Uherském Hradišti ve skvělém provedení Lucky Rybnikářové, kterou jsem v dobových šatech a účesu ani téměř nepoznal. Spravedlivě bych měl dodat, že po jejím výstupu z hlediště bravóóó zaznělo, byť Lucka na facebooku včera večer nebyla se svým nedělním výkonem tak úplně spokojena.  

Končilo tedy číslo dvanáct, a já byl šťastný, že jsem měl to štěstí vidět ještě několik dalších čísel. Opět v podobném duchu, s filmovou vzpomínkou na šedesátá i devadesátá léta, s dalšími tanci té doby, které se prolínaly s tanci a zpěvem lidovým. Vše předvedeno s evidentní chutí, precizností i překvapeními. 

Měl jsem hroznou chuť dozvědět se o dramaturgii pořadu co nejvíce, chtěl jsem jít za autory, ale po premiérách se nesnažím nikoho novinářsky otravovat, zdá se mi, že každý si chce užívat euforii po premiéře se svými blízkými - odcházel jsem tedy domů se stejnou zvědavostí a plánoval si, že tvůrce oslovím v týdnu.

Stejně mi to ale nedalo,  otevřel jsem Dobrý den s kurýrem, kde jsem v zajímavém článku (TADY, prosím) našel na své některé otázky odpovědi.  „Po zhlédnutí filmu Tančírna jsem se zamilovala do myšlenky ztvárnit tohle téma na folklorním jevišti," prozradila autorce článku Ivě Paškové vedoucí taneční složky Cifry Lenka Kraváčková, která řekla i počet let, kdy měla v sobě tento nápad uložený - těch let bylo osmnáct!

V článku také povídá o tom, jak začala hledat stopy Tančírny v Uherském Hradišti, a našla je v Redutě. „Věděla jsem, že v každém větším městě existovala tančírna - začala jsem tedy urputně pátrat, kde bývala ta v Hradišti. Poradit jsem se zašla za etnografkou Liduškou Tarcalovou, díky které jsem nastudovala hromadu historických materiálů. Tak jsem se dostala k Redutě, která jako by byla osudem. Před pěti lety se totiž mimo jiné stala zázemím, zkušebnou i domovem našeho souboru. Všechno do sebe skvěle zapadlo a koncept byl hotov," vypráví v článku Lenka Kraváčková, která přizvala ke spolupráci Yvonu Čižmárovou, Davida Pavlíčka, Iva Mikuše a Ladislava Peřestého.

Dočetl jsem článek, a řeknu vám, že jsem dostal ještě větší chuť dozvědět se více o Cifře, jednotlivých číslech programu i historii Reduty. Pokusím se proto v příštích dnech "přinést" sem na web další informace ...

Když jsem odcházel, zastavila mě paní Tarcalová otázkou, jakže se mi pořad líbil. A já, spontánně mluvil o tom, že jsem byl nadšený. Rozloučili jsme se, ale pocity z pořadu i ona otázka ve mně dál zůstávala.

Vím, že mám nevýhodu v tom, že se uvnitř "folkloristů" pohybuji málo, vycházím až z toho, jakou práci předvedou, a je mi jasné, že se snaží do určité míry "vybočovat" z klasické lidové kultury, dál a dál hledají cestičky, jak nadchnout diváky, pobavit sami sebe a ještě se přitom samozřejmě držet onoho "folkloru". Nikdy jsem nebyl příznivec pódiových vystoupení, začal jsem na ně chodit teprve v poslední době, a nadále si stojím za názorem, že lidovou kulturu je třeba pěstovat především v přirozeném prostředí vesnic či městeček, v rodinách, mezi dětmi, rodiči, prarodiči a následně v kroužcích či souborech.

Přesto musím říci, že se mi líbily všechny premiéry folkorních souborů, které jsem v poslední době viděl a o některých i tady na webu psal a přidával video ukázky. Pochopitelně, o každém tomto pořadu by šlo debatovat, šlo by se bavit o tom, jak moc či málo se vzdálil "folkloru", v čem byly jeho silné a slabé stránky, a jak vlastně dál oslovovat diváky. Dovedu si představit, že taková debata by jistě přinesla rozdílnost názorů, ale také mnoho zajímavých postřehů. Kdyby taková debata vznikla a já v ní měl jednu větu, zněla by asi takto: Je úžasné sledovat, kolika směry a do jakých podob můžou rozvíjet umění lidé, kteří mají své kořeny v lidové kultuře, kultuře našeho rodného kraje, kultuře, která je nejen mému srdci nejbližší.   

A ještě jedna věta, kterou říkám o pořadu Cifry jistě i za další diváky: O-pa-ko-vat! O-pa- ko-vat! O-pa-ko-vat !!! A úplně poslední věta, řečená s úsměvem: "Vy, kteří jste na facebooku nabízeli lístky na představení s tím, že musíte být jinde, jste udělali velkou chybu. Lístky na takové pořady se nenabízejí. A když tak, tak potom jedině v několikanásobně větší ceně." :)   

RB 

Ps. Omluvte, prosím, sníženou kvalitu nahrávky, když jsem přišel později, sál Klubu kultury byl tak narvaný, že jsem se se stativem málem ani nikdy nevešel. Nakonec jsem se postavil za řady lidí a vytáhl stativ s fotokamerou tak vysoko, že se docela "třepala". Mrzí mě to, video ale na mém webu většinou slouží "jen" pro ilustraci, jako doplněk textu, aby si čtenáři více představili, o čem vlastně píše, cože se to dělo. A pochopitelně video dávám na web také proto, abych takto poděkoval a potěšil ty, kteří jsou na videoukázkách k vidění... 

Ještě TADY a TADY přidávám články ze Slováckých novin, včetně fotek Petry Kučerové ... 

A odpoledne jsem našel TADY na webu Slováckých novin i tuto pochvalnou poznámku redaktora Michaela Lapčíka ... 

A pojďme k videoukázkám:

Tak v této chvíli, kterou uvidíte na videu, jsem vstoupil do Klubu kultury. Právě jsem přišel z programu Sokolů, kteří cvičili ve Slováckém divadle (dám rovněž na web), takže si dovedete představit můj šok. Tože byla folklorní Cifra? Dyť všeci na pódiu tančili rock and roll a krásná blondýna létala nad svým tanečníkem tak, že jsem měl strach, aby mu neuletěla do hlediště :) Ale vážně - byla to paráda! A vy, kteří jste příznivci klasického folkloru, tak video nevypínejte, nekřižujte se a ani neposílejte stížnosti - šak uvidíte aj kroje a uslyšíte aj húsle :)     

Tady jsme  v rokou 1963. Karel Gott přestavá pracovat v ČKD a manželům Kraváčkovým (rodičům vedoucí Cify) se narodila dvojčata - jeden z řady výborných nápadů nejnovější premiéry Cifry...  V první části tančí Cifra twist, v druhé části videa uvidíte a uslyšíte vynijakící Lucku Rybnikářovou (jako Edit Piaf), kterou na harmoniku doprovázela Věra Chovancová. 

Tady už je konec. Předlouhá děkovačka a také jména lidí, kteří se na programu podíleli...

 A protože Lenka Kraváčková vzpomínala Tančírnu,  a navíc já tanec miluju (bohužel jako divák), přidávám ještě zajímavé video z toho, jak Moravské divadlo Olomouc připravovalo Tančírnu ve svém divadle.