Policejní informace nedávám sem na stránky prakticky nikdy, ale v tomto případě udělám výjimku. Zejména, když všechno nakonec dopadlo dobře.

Po šesté večer jsem slyšel, jak siréna svolává hasiče, a tak jsem se vydal za nimi. Když přijeli do liduprázdného Vlčnova myslel jsem si, že někde hoří. Ovšem, šlo o něco horšího.

"Hledáme osmiletou Elišku, je tma, zima je stále větší a bojíme se, aby někde neumrzla nebo se jí něco nestalo," uslyšel jsem ve Vlčnově, kde se postupně sjeli hasiči z celého okolí, plus řada policistů. Zatímco čekali na parkovišti uprostřed Vlčnova, u starosty probíhalo jednání o tom, jak bude hledání pokračovat.

Vědělo se, že Eliška - žákyně třetí třídy, měla sebou růžový batoh a naposledy ji lidé viděli kolem půl šesté, jak jde z centra k dolnímu konci.

Když už se hasiči chystali vyrazit do terénu, přišla zpráva nejšťastnější - Eliška byla nalezena! Sice má lehce zraněnou nohu, ale jinak je v pořádku. Bylo štěstí, že se ji podařilo najít na okraji lesa, kdoví, kdyby se dostala až do lesa.

Z toho, co jsem slyšel na místě, Eliška odešla z domu úmyslně. Možná kvůli známkám, nebo spíše kvůli poznámce, kterou dostala ve škole za zapomínání věcí. Už dětem v družině totiž říkala, že chce utéct.

Dávám sem tuto zprávu i proto, abychom se snažili s dětmi jednat co nejcitlivěji, není jednoduché zvolit správnou cestou mezi rodičovskou snahou, aby se děti učily dobře a byly ve škole co nejlepší, a zároveň neprožívaly stres a trauma ze školy.

Odjížděl jsem tedy z Vlčnova s radostným pocitem. Vše dobře dopadlo, navíc pohled na spoustu chlapů v hasičských uniformách, kteří se sjeli během několika minut, byl dojemný a povzbuzující - ještě stále je dost těch, kteří jsou připraveni okamžitě pomoci.

RB