Dovolte mi k předcházejícímu článku přidat ještě tento, který se také týká bývalé věznice v Uherském Hradišti. Chtěl bych tady publikovat část parlamentního vystoupení poslance Jaroslava Plachého, který během projednávání zákona o hradišťské věznici citoval také záznam, pořízený vyšetřujícím soudcem Státního soudu dr. Jaromírem Floriánem. Tento soudce navštívil hradišťskou věznici 9. března 1949 a zapsal slova jednoho z mužů, který byl v Hradišti "vyšetřovaný". Tady jsou:

"Udává, že při výslechu byl inzultován pěstmi do hlavy, takže krvácel značně z nosu. Byl položen obličejem dolů, pravděpodobně gumovými obušky byl bit, hlavně v krajině hrudní, bederní, zadnice a v průběhu obou nohou. Zmíněné krajiny po několika dnech vykazovaly jednolitý hematom barvy velmi tmavé. Zvláště byl tlučen po obou chodidlech, kde vznikly puchýřovité hematomy. Byl prý nucen dělat dřepy a při pádech byl kopán.

Byl odveden do jiné místnosti, kde musel ponořovati holé nohy do studené vody. Dále bylo užito během vyšetřování elektrického proudu, a to tak, že mu byly vloženy do obou botů elektrody, pravděpodobně aluminiové, a boty takto opatřené musel obout naboso. Byl položen na postel, načež přes zvláštní aparaturu byl několikrát zapínán proud ze sítě. Cítil prý v celém těle nesnesitelnou bolest a křeče."

Během vyšetřování několikrát omdléval a byl přitom poléván studenou vodou. Tento výslech trval do druhé hodiny ranní. Po výslechu byl položen na železné lůžko a každá ruka připoutána zvlášť americkými pouty ve vzpažené poloze k železné tyči hlavy postele. Poněvadž znovu omdléval, byla mu jedna ruka uvolněna. Následkem tohoto počínání zvracel prý po 17 dní veškerou potravu, a to zpočátku i tekutiny. Zvracel prý několikrát i krev. Dále močil krev. Byl ošetřován lékařem a dne 7. února nevstal z lůžka. Ošetřující lékař mu nařídil dietu, asi do dubna.

Status presens: střední postava, kostra a výživa přiměřená, bledý. Odpovídá tiše, ustrašeně a nejistě a projevuje chováním i slovy obavy zejména z opakování popsaného způsobu vyšetřování. Nálady plačtivé, třese se na celém těle. V obličeji má záškuby svalů, výstupy mozkových nervů na tlak citlivé. Oboustranný nystagmus. Nepravidelné kolísání v Blombergově pozici. Na srdci tachykardia. Diferenciace citlivosti v inzultovaných částech zad a nohou částečná anestezie. Na ploskách nohou zjištěna pigmentace v rozsahu velikosti dětské dlaně. Za daných okolností nebylo možno provésti podrobnější vyšetření ledvin."

Nakonec vyšetřující soudce píše: "Celkem podrobeno lékařskému vyšetření 63 osob, z nichž 28 uvádělo různé druhy inzultace. Ve 13 případech bylo užito opakovaně elektrického proudu. Z vyšetření je patrno, že užití elektrického proudu při vyšetřování má za následek vysoké procento poruch ve sféře psychické i nervové i po značném časovém odstupu." 

Proč jsem vlastně předcházející slova píši? Minulý týden jsem se bavil o hradišťské věznici s dívkou, které bylo přes dvacet, a dodnes na tento rozhovor myslím. Mimo jiné mi totiž řekla. "A nemohl by být z bývalé věznice třeba hotel? Nemohl?" zeptala se tak bezelstně a s takovým úsměvem, že se na ni nebylo možné ani zlobit. Bylo mi ale strašně smutno, cítil jsem beznaděj a marně přemýšlel, co jí říci. Když jsme mluvili dál, řekla mi, že o době minulé nemá dost informací, s rodiči se o tomto období nijak moc nebavila, neví ani, cože se v minulosti v bývalé hradišťské věznice dělo. Takových mladých lidí je samozřejmě strašně moc, ona není žádný výjimka. Dá se s takovou situací něco dělat? Nevím...

Rozhodující je asi snaha rodičů, učitelů a potom samozřejmě osobní iniciativa samotných mladých lidí. Je škoda, že nemají snahu si alespoň něco málo přečíst, přitom informací je dnes všude strašně moc - mnoho knih, dokumentárních filmů, rozhlasových pořadů, internetových stránek. Osobně jsem velký skeptik, historie nás učí, že člověk je nepoučitelný.

RB