Kdybych měl více času, doporučoval bych tady na stránkách vysílání Českého rozhlasu Brno třeba i každý den. Každý den totiž z této stanice slyším pořady, které by si zasloužily "umístění" na internet, aby je mohlo poslouchat co největší množství lodí.

Znovu jsem si to uvědomil, když jsem jel v neděli do Brna a po cestě poslouchal právě Český rozhlas  Brno. Pánové Jaromír Ostrý a Josef Veselý si povídali s panem Nedbálkem, majitelem vyhlášené restaurace. A bylo to povídání tak nádherné (o jeho rodičích, panu herci Werichovi i receptu na uzené koleno), že jsem záznam pořadu hned druhý den hledal na internetu - a naštěstí ho našel. Pokud máte tedy čas, nebo budete mít čas někdy jindy,  zkuste si prosím pořad poslechnout. 

Když si kliknete TADY, najdete v pravé části stránek záznam tohoto pořadu i řady dalších pořadů brněnského rozhlasu (pod slovíčkem AUDIO)... (akorát je škoda, že chybí písničky z pořadu, v tomto případě fantastické písničky v podání pana Wericha, vysílání muziky z rozhlasu prý není možné na internet kvůli autorským právům dávat)

Vám, kteří máte "vychované" uši pro rozhlasové vysílání, bych rád tyto záznamy doporučil. Povídání pana Nedbálka je z 23. května, a když píši tyto řádky, je úplně nahoře. A já už se těším na další pořady z Brna, a přeji si, aby jich bylo poté "přestěhováno" na  internet co nejvíce.      

... a pár slov o slově

Dovolte mi dodat ještě jednu větu. Docela často slyším jakési "opovržení" nad touto stanicí s vysvětlením, že je pro staré lidi. Je to tak, svým způsobem je to i pravda, potkávám mnoho starších lidí, kteří tuto stanici poslouchají a nemálo z nich mě i oslovuje - zatímco u mladších neznám nikoho, kdo by Brno poslouchal.

Jenže, jenže, jenže, byť třeba se mnou nebudete souhlasit, já si myslím, že pro brněnský rozhlas může být vyznamenáním, že ho poslouchají starší lidé, a pro starší lidi je zase vyznamenáním, že tento rozhlas poslouchají. Samozřejmě, reklamní a marketingoví specialisté by ze mně šíleli, jelikož dnes se všichni podbízejí mladým lidem a na starší spíše kašlou, ale já na těchto svých slovech trvám. 

"Svět" staršího člověka je svět citlivější a vnímavější ke svému okolí, ve svém "světě" si dokáže mnohem více vážit hodnot, které ve světě mladých vypadají pošetile a třeba i legračně. A mezi takové hodnoty patří i cena slova. Řekli byste slovo, obyčejné slovo, za jediný den jich řekneme tolik, že večer už často ani nevíme, o čem jsme ráno mluvili, nepřikládáme slovu význam, dáváme mu tak příšerně na "prdel", že je stále těžší, aby si uchovalo svou nádhernou cenu.

A právě na Českém rozhlasu Brno je slovo králem, nejvyšší hodnotou, tady slovo rozmazlují, věnují se mu, mají před ním potřebnou úctu - a tak mají úctu i před jeho veličenstvem posluchačem. Že to mladí nedokáží vnímat je bohužel ze všeho nejvíce škoda pro ně samotné. Já si myslím, že ten kdo má rád slovo, má rád i lidi, mladší člověk může dávat na odiv ještě svou vnější krásu, staršímu člověku "nezbývá" nic jiného, než krása vnitřní - krása, která dokáže zasáhnout druhého člověka mnohem více než ona povrchní, pomíjivá, pyšná a směšná krása vnější. 

Kdybych měl u sebe pohárek vína, připil bych si na brněnský rozhlas, stáří a slovo - tedy na hodnoty, kterým se mladý člověk posmívá a krutě se mýlí, když si myslí, že patří tak akorát do hrobu.

RB