Holčička z

Od lhotského pohodového odpoledne a večera se mně nechtělo ani trochu odjíždět, ale krojovanou svatbu Hlučanů v Muzeu Jana Amose Komenského v Uherském Brodě jsem chtěl moc vidět, nahrát a dát také sem pro případné zájemce. 

Po příjezdu to sice vypadalo, že ze svatby sejde, protože začínalo pršet a kroje by nešlo dešťovým kapkám "vystavovat", ale nakonec vše dopadlo dobře - jak počasí, tak snažení Hlučanů. Samozřejmě se do Brodu a ke svatbě tady na stránkách ještě vrátím ...

"Rekonstrukci" hlucké svatby jsem viděl už jednou v Hluku, na jedné podobné svatbě, která připomínala miknulost, jsem byl už také v brodském muzeu, sledoval jsem poměrně podrobně také "rekonstrukci" podobné boršické svatby, byl jsem na takové svatbě také na Podluží. A když jsem se podíval do knížek, přečetl jsem si, že folkloristé ukazují tyto svatby už několik desítek let.

Čím více jich ale vidím, tím více přemýšlím nad smyslem jejich předvádění. Ukazují se kvůli jejich "pěknosti", kvůli kráse krojů, kvůli zaplnění kulturních programů? Jistě, určitě jsou za těmito svadbami i tyto důvody. Jistě uvidíme v televizi poetické a citlivé "podání" takových svateb, u kterých možná i diváci ukápnou slzu a budou říkat, jak krásný pořad to byl. I v sobotu bylo v Brodě kamer několik, včetně těch velkých televizních.

Jenže, stačí toto? Pokud lidé, kteří tyto svatby připravují, a také diváci, kteří na ně chodí, nebudou alespoň přemýšlet, jaká byla podstata těchto dávných svateb, je zbytečné takové svatby dělat a ukazovat. A jak je vidět, čím víc se jen jako ukazují v podobě divadla, tím jsou skutečné svatby nudnější a vztahy meti těmi, kteří se berou, horší a horší.

Všichni bez rozdílu jsme v dnešní super moderní době vystaveni riziku rozpadajících se vztahů, jejichž výsledkem jsou mimo jiné dětí, které takovými rozpady trpí, nebo v lepším případě si každou chvíli balí kufry od jednoho rodičů k druhému. Nikdo nemůžeme v tomto ukazovat prstem na druhé, protože nikdo nevíme, co čeká nás a jak my sami dostojíme svatebnímu slibu.    

Dnešní svět potřebuje víru, že slib dvou lidí být spolu a vychovávat děti má smysl a není překonaný. Jestli tuto víru budeme brát z dřívějších krojovaných svateb nebo z něčeho jiného, není až tak důležité. Nejdůležitější je ona víra a příklad jiných, že rodinný život má smysl a krásu. Bohužel, dnes rapidně ubývá oné víry i těchto příkladů.  

Prosím - to není nic proti velkému úsilí Hlučanů ukázat dřívější svatbu. Naopak, moc jsem jim držel palce a byl šťastný, že se jim vše zdařilo - alespoň z pohledu diváků. Myslím, že svatbu ukázali "vyváženě", tedy, byla v ní ona víra našich předků i jejich přesvědčení, že je třeba stát vedle druhého člověka v dobrém i zlém, a zároveň nechyběl humor, který naše předky ukazoval jako hříšníky.

Nakonec mi dovolte otázku, která mohla být směřována k obecenstvu v brodském muzeu: Kdo z vás by se chtěl vrátit do časů těchto krojovaných či nekrojovaných svateb? Asi každý z obecenstva by chtěl partnera, který nás bude mít rád víc než cokoliv jiného a my se na něj budeme moci celý život spoléhat. Jenže, má to jen jediný problém: Byli bychom toho schopni také my sami?    

RB 

... a na druhém videu je děkující ředitel muzea Pavel Popelka ...