6. ohlédnutí za vánočními svátky - můj (nejen) hudební zážitek: koledování s Lipovjanem u Panenky Marie v lesíku nad Lipovem
Rád bych vám ukázal videoukázku, do které jsem sestříhal celé krásné, středeční, setkání u Panenky Marie v Lipově, všechna vystoupení jsem zachytil v prvních desítkách sekund, později přidám několik fotek - přizpůsobuji se super rychlé době a mladým, kteří chtějí všechno v kalupu a v kostce :)
Bývá to působivé setkání, poprvé jsem se ho účastnil před třemi lety a zůstalo mi v paměti dodnes. Jen si představte lesík nad Lipovem, do kopce k němu kráčíte, místo kolem Panenky Marie, ke kterému chodily generace Lipovjanů, setmění, které po čtvrté hodině přichází, člověk se ohlédne a za sebou vidí dědinu, světýlka lipovských domácností i světla vysokého vánočního stromku na návsi. Je to zvláštní pocit, chvíle na přemýšlení nad svým vlastním životem i nad krajinou a tradicemi, které člověka na takovém místě obklopují silněji než mnohde jinde.
Jak moc hluboko se takové setkání s písničkou, muzikou a Pannou Marií dotkne srdcí těch, kteří sem přišli jako "účinkují" nebo jako "diváci"? Samozřejmě, nevím, každý člověk však prožívá kolem vánočních svátků své radosti i trápení intenzivněji než jindy v roce. Díky za takové zpívání, po necelé hodině už je po těle cítit chlad a proto rychle k něčemu teplému, co sem členové Lipovjanu přinesli.
Zahřát se, popovídat si, podat si s druhými lidmi ruku, popřát si všecko dobré, hlavně zdraví, zdraví a ještě jednou zdraví do roku 2016, a potom, pěkně z kopce, zase domů, za svými blízkými. Domů okolo hřbitova, kde odpočívají ti, kteří tam pod kopcem žili své životy, někteří se jistě modlili za své prosby u Panenky Marie a radovali se z domova a rodiny, která je pro každého člověka tím nejdůležitějším, co na tomto pozemském světě má.
RB
Ps. Přemýšlím, jestli dát ještě následující dodatek. Bohužel jsem člověk, který se neumí po "slovácku" zdravit, líbat a plácat po zádech, raději stojím opodál, byť lidi, kteří jsou kolem mě kdekoliv na Slovácku nebo i jinde, mám rád a vždycky se těším, že je zase uvidím. Mám přitom několik málo souborů, u kterých si s úsměvem říkám, že být mladší, umět zpívat, tancovat nebo hrát na nějaký hudení nástroj, odhodil bych pero, blok, foťák i kamerku, a mnohem raději bych byl součástí nějakého takového společenství lidí... Mohl-li bych si přitom nějaké takové společenství vybrat, Lipovjan by byl mezi těmi úplně prvními, u kterých bych pokorně klepal na dveře...
... pro zajímavost, takto jsem zachytil začátek tohoto setkání v roce 2009