Než začnu psát, nabízím vám prosím video z toho, o čem budu psát... 

Začínám paradoxně koncem, většina účinkujících zpívá poslední písničku, diváci se loučí dlouhým potleskem...

A TADY je dětská cimbálová muzika Muzikaša a děti z Nivničky, bylo to velmi hezké vystoupení... 

A výborné vystoupení Boršičanů a Nivničky - a doporučuju i druhou půlku této nahrávky! Překrásné písničky! když jsem je slyšel den před koncertem na zkoušce, nemohl jsem se dočkat jejich zpívání naostro.. 

A VELMI vám doporučuju stránky Nivničky, tam najdete mnoho fotek a také video z vystoupení Malučké Nivničky...

A už mé psaní: 

Rád bych se vrátil ke včerejšímu nádhernému koncertu v Nivnici, o němž jsem se zmiňoval v pozvánkách - tam najdete také podrobné informace k celému tomuto setkání.

Když koncert začínal, točila se mně hlava, brněla mně ruka a tak nějak mně nebylo dobře po těle, říkal jsem si, že snad ani nezvednu foťák na focení a točení. Jenže s každou další písničkou jsem se cítil lépe a nakonec jsem si připadal čilý jako rybička. Můžete se nad tím pousmát, však sám se nyní usmívám, můžete namítnout slova o náhodě, ale kde že, já vím, že tento koncet měl léčebné účinky - to hraní i zpívání občas mívá. A v Nivnici se včera večer při Zpívání v krajině Komenského léčilo měrou vrchovatou.

Protože spěchám, nejraději bych vám napsal, ať se podíváte na video a že písmenka připíšu později, jenže až mně potkáte, budete mně, vážení čtenáři, oprávněně nadávat, že jsem písmenka už později nepřipsal - jak se mi to občas stává. Proto alespoň pár napíši nyní.

V Nivnici jsem se přesvědčil definitivně o tom, co si myslím, už dávno. Že totiž nestačí "jen" zorganizovat nějaké zpívání a "nějak" poskládat účinkující do programu pěkně po sobě, ale nesmírně důležité je dnes dát takovým setkáním myšlenku, pokud možno myšlenku silnou.V Nivnici takovou myšlenkou bylo rodinné zpívání, zpívání a hraní si s dětmi doma v rodině. A nejen to, ale také zpívání dětí, které se neodehrává pouze na pódiu a na zkouškách, ale které vychází z našich tradic. V případě dětí z Nivničky například z osobního prožitku, kdy byly se svými rodiči loni péct postaru chleba.

Jestliže tedy včerejší program začínaly děti zpíváním a povídáním o pečení chleba, bylo v tom mnohem více, než "nějaké" zpívání o něčem, co jim nic neříká. "Je to náš Labyrint světa a ráj duše, naše Informatorium školy mateřské," zaznělo k divákům poselství od vedoucího dětí Vlastika Ondry, čímž všechny přítomné pozval tím nejcitlivějším způsobem právě k podvečernímu putování krajinou Komenského - krajinou, kterou bychom měli putovat my všichni.

Obdivoval jsem také to, kolik dětí se v programu objevilo, pamatuji si, že ještě před rokem měl Vlastik kolem sebe malých dětí poskrovnu, ale během několika měsíců přivedl za pomoci rodičů k písničce tolik dětí, že se málem nevešly ani na jeviště. A nešlo jen o děti z Malučké Nivničky, ale i děti starší. A to nemluvím o dětské cimbálovce Muzikaši, jejíž narození a život by šlo přirovnat k narození a "vypyplávání" narozeného mimina. Toto miminko se už ale dokázalo postavit na vlastní nohy a sklidit zasloužený potlesk diváků.

A píši-li o nejmenších dětech, musím se přiznat, že jsem byl dojatý, když jsem pozoroval vystupující děti i jejich rodiče. Znám je už trošku delší dobu a hleděl jsem, jak děti s písničkou vyrůstají, jak mají neustále kolem sebe své rodiče, tito rodiče přivádějí na svět další děti a ty už také "cupitají" kolem nivnického foklorního kroužku. Skoro mám strach se o tomto zmiňovat, abych svými slovy nerozbil něco, co je křehké a zřejmě i nevyslovitelné.  

Mohl bych psát o dalších věcech, které mě včera v Nivnici napadaly, ale bylo by to opravdu dlouhé psaní. Velmi jsem byl vděčný za vystoupení Jiřího Pavlici, který přišel se svým synem (později uvidíte tady na videu), velmi dobrý dojem zanechala také Cimbálová muzika Stanislava Gabriela (také uvidíte později na videu), výborným doplněním byl také "cizí folklor", který přivezla ze Strakonic s chutí hrající Mladá dudácká muzika.

Samozřejmě nezapomínám ani na Mužský sbor z Boršic u Blatnice a dospělou Nivničku, jejich ne tak dávné setkání bylo šťastné pro oba soubory, osobně se těším na každé jejich vystoupení i na každou jejich písničku, a to hlavně proto, že umí hledat krásné, a ne až tak známé písničky - mimochodem, i toto bude stále více pro foklorní soubory odkudkoliv nesmírně důležité, známé "hity" je dobré umět do programu zařadit, pokud je to ale až moc často, ztrácí to smysl i diváky. Naopak, hledání po sbírkách i lidech se bude stále více cenit!

Nezbývá mi, než poděkovat všem, kteří nás v Nivnici krajinou Komenského provázeli. A kteří mnohé z nás diváků donutili k přemýšlení nad sebou samými a našim vlastním putováním naší vlastní krajinou víc, než možná tuší. DĚKUJU!

RB  

.. a další videa a fotky prosím v týdnu... 

   Nivnice, 20. únor 2010, Zpívání krajinou Komenského...