Z koledování

Nevím, jestli mi rozumíte v tom, že mnohem častěji mapuji na našem Slovácku vesnické akce, než nějaké "velké koncerty", ale jsem přesvědčený, že to má smysl, protože pokud vymizí setkávání a spolkový život na vesnicích, už nikdy nebude Slovácko Slováckem, už to bude stejně nudné místo jako mnohde jinde na řadě míst v Čechách, ale dnes už také na některých moravských místech - a mnohdy také v zahraničí.

Však když se bavím s někým, kdo na naše Slovácko přijede, je mnohdy nejvíce nadšený či příjemně překvapený tím, jak žijí vesnice, kolik lidí je tady aktivních, kolik spolků či souborů a organizací existuje, jaké množství setkání během roku je, nebo jak na mnoha místech ještě zní muzika či zpěv - nebo, jak tady žijí bohatým životem farnosti, zatímco na mnoha jiných místech už pomalu vymetají v kostelích pavučiny, protože do nich skoro nikdo nechodí.

Z tohoto pohledu jsem přemýšlel, kam se ještě před koncem roku podívám, než si dám od svého mapování Slovácko nějaký ten delší oddech. Všiml jsem si dnešního setkání ve Veletinách, a řekl si, že právě to by mohla být taková vesnická akce, kterou bych mohl pro současnost i budoucnost zachytit a zároveň se podívat, jak vlastně bude vypadat.

Výsledek? No, bylo to moc pěkné... Přišel jsem na místo, když u kaple skoro nikdo ještě nebyl, ale chlapi už měli pěkně rozdělaný oheň a polínka v koši, chystal se horký čas a možná i něco ostřejšího, za chvíli přicházeli lidé... Malá kaplička, ale žádná památka, kterou znají děti jen z knížek, pěkná živá, udržovaná, navštěvovaná, píšící i dnes příběhy a vzpomínky, na které budou děti myslet, když kolem kapličky (nebo raději do kapličky) budou jako dospělí chodit za dvacet, třicet nebo, kdo ví, třeba i padesát let.

Tak to má být, však jsem o tom nedávno už psal, k čemu katedrála známá po světě, když už se v ní místní lidé nesetkávají a nenaplňují ji životem, například v Kutné Hoře je takových památek hned několik, turisté z celého světa, ale když jsem přišel na roráty, spočítal bych místní děti a dospělé na prstech dvou ruk...  Jaký to rozdíl naštěstí s ještě docela mnoha místy na našem Slovácku. Raději kapličku nebo kostelík, který žije než katedrálu s průvodcem. 

V tomto bych se určitě shodl i se starostou Veletin, byť, nebudu to zatajovat, na některé věci máme odlišné názory. Ale když pozoruji Veletiny z dálky, líbí se mi, přijde mi, že lidé se tady ještě umí setkávat, rád také vzpomínám na letošní oslavy etnografa Václavíka, který tady měl chalupu. Říkám si, že už tehdy možná cítil, jak mu tady bude dobře.

Ty oslavy můžou částečně také za to, že jsem dnes do Veletin přijel, protože na jeden den oslav kdysi v létě, kdy promluvil i starosta, jsem přijel a odjížděl spokojený, jenže sobotu, hlavní den oslav, jsem bohužel propásl a když jsem potom slyšel, jak krásný program ve Veletinách byl, nadával jsem si ještě pár týdnů - a řekl si, že se do Veletin musím ještě vrátit. Učinil jsem to tedy dnes, učinil jsem to rád a rád jsem dnešní setkání zachytil. 

RB 

Ps. Víc ukázek už asi nestihnu, a nevím, jak na tom budu v příštích dnech...  Natočil jsem ale větší část setkání a video nechám někdy po Novém roce na radnici... Ale aspoň jednu ukázku, kde uslyšíte Veleťánek a také mužský sbor z Hradčovic, přidám...

Jo, a přidám sem pár fotek!