Tak vypadala

Rád bych hlucké Dolňácké slavnosti s jízdou králů roku 2014 přiblížil také prostřednictvím těchto dalších videoukázek a navazujících  fotografií. Postupně budu k videoukázkám i fotkám přidávat texty ve snaze ještě více přiblížit atmosféru a ty, které jsem na snímcích či ukázkách zachytil.

Budou to vlastně takové minipříběhy, které tady na svém webu píši už několik let. Po řadě let v novinách jsem totiž poznal, že novinářský zpravodajský "jazyk" a omezený prostor nedokáží podle mého názoru dostatečně příblížit samotný život a ohromné množství jeho podob. Proto občas dělám videoukázky, občas fotím, občas nahrávám zvuk, občas píši, proto jsem také dělal poněkud neobvyklý, ale hodně oblíbený časopis Krajem svatého Antonínka.

Snažím se především oslavit samotný lidský život a člověka, často jako novinář jen tiše sedím a žasnu nad tím, co všechno nám život přináší či nabízí, jak nesmírně různorodí jsou lidé, kolik příběhů se za každým životem skrývá. Nyní se tedy zastavme v Hluku, v městečku, které najdete mezi Uherským Hradištěm a Uherským Brodem u východních hranic České republíky. 

Nedělní ráno, v hluckých ulicích už vyhrává muzika, krojovaní jezdci na koních vyjíždějí od svých domů k tvrzi a já přicházím k hluckému kostelu. Už z dálky slyším krásné hlasy těchto členů chrámového sboru z Buchlovic. Už končí, už se chystají na ranní mši, ale ještě je prosím o jednu písničku...

Tady už jsme v kostele, v kostele sv. Vavřince, sbor z Buchlovic zpívá písničku, kterou sloužil Hlučan, pan Procházka. Jak mi řekl, složil ji ke cti a chvále sv. Cyrila a Metoděje, a nabídl ji primáši Hradišťanu Jiřímu Pavlicovi. Pravidelní čtenáři mých stránek vědí, že už jsem tuto písničku v podání Buchlovjanů jednou na stránky dával, a to, když jsem ji natočil loni na folklorním festivalu ve Strážnici, kde měla premiéru - právě v pořadu Jiřího Pavlici. 

Jinak hlucký kostel je místem, z jehož kůru zní často spousta nádherné muziky, která je dílem hluckých zpěváků i muzikantů. Jestli má muzika alespoň trošku moc polepšovat člověka, potom Hlučané i návštěvníéci Hluku mají právě v tomto kostele příležitost k polepšování týden co týden. Například nádherná muzika i zpět se nesly kostelem před několika dny, kdy šlo ke svatému přijímání dvacet jedna místních dětí. Ale těch okamžiků a dnů, které by si zasloužily zmínku, je mnohem více a já se k nim tady někdy určitě vrátím.

Už jsme v hluckých ulicích, je několik minutr po sedmé, Stanislav Vavřínek máchne rukou a ranní budíček mají Hlučané pěkně naživo. Díky Bohu za každého muzikanta, a dvojnásob díky za každého, který přináší dobrou náladu a hudební poselství.  

 Tak a tady jsme na "úplně úplnémů začátku jízdy králů. Jezdci vyjíždějí od tvrze k domu krále. Vyvolávky zatím žádné neuslyšíte, to až ve chvíli, kdy starosta jízdy městečkem povolí. Tady si můžete v klidu prohlédnou všechny jezdce, kteří roku 2014 jeli. Rád bych také upozornil, že řada z nich je z jednoho ročníku, možná až osmnáct kluků. To je hodně velké, a poměrně neznámé, číslo, o kterém se moc nepíše. Aby tolik kluků jednoho ročníku jelo jízdu králů, to nikde jinde nenajdete. Samozřejmě,  obrovské díky rodičům. Po Hluku jsem potkával hlavně maminky, které běhaly sem a tam, sháněly pro své syny všechno možné i nemožné, maximálně se snažily, aby jejich kluci mohli jízdu králů jet. Nezapomínejme na toto zázemí. 

 A už jsme u domu krále, už jsme v rodině Libosvárů, kteří si od narození syna Františka přáli, aby se stal jednou hluckým králem. Ten okamžik právě nastal, předminulý král Lukáš Šimčík už jako jezdec parádním hlasem oznamuje příjezd královské družiny a žádá rodiče krále o "zapůjčení" jejich syna.   

 Od domu krála se už jde k tvrzi, kde čeká hlucký starosta jan Šimčík... Omlouvám se za kvalitu vide,a lae všude bylo strašně moc lidí, je stále těžší něco natočit nebo vyfotit. Ale snad i tato ukázka zprostředkuje atmosféru, která v Hluku panovala.

 Tady jsem udělal střih, už v předcházejícím článku jsem dával videoukázky ze samotného vyvolávání v centru Hluku. Toto už je videoukázka z okamžiků, při kterých veřejnost chyběla. Takto kluci přivezli krále opět domů někdy kolem čtvrté odpoledne. Nálůada byla uvolněná a radostná, kluci se dočkali velkých díků za to, jak všechno zvládli. "A já mám koníčka vraného, na čtyry noženky kutého, on mňa pěkně nosí, po studenéj rosí, a já si sednu si na něho..." začal zpívat David Hájek a přidávali se další, včetně jezdců - moc pěkné chvilky. "Děkuju vám kluci, paráda," volá David, přidává se Petr Pospíšek a jízda končí. Odstrojit koně, postarat se o ně a přijít na závěrečné posezení na tvrz, které se protáhne.. tak zaséj za tři roky, ať se roku 2017 ve zdraví dožijem.    

Tečka za jízdou králů nemůže být bez takové fotky. Zachytil jsem na ní manžele Libosvárovy s jejich dětmi, Františkem a Liduškou. Stojí na dvorku před domkem, který v lidovém stylu vytvořil pan Libosvár. Vzal fotku lidového domku a podle ní prostě "vytvořil" kopii. U Libosvárů ale jendou o žádnou "umělotinu", vztah k tradicím i historii tady žije, občas tady končí fašankáři svou cestu o fašanku. Jednou jsem u této chváíle také byl a dodnes na ni myslím. Hrála muzika, zpívalo se a manželé se svými dětmi byli velmi vstřícnými hostiteli, pořád jsem si říkal, kdy nám pošlou domů, ale oni nic :) A naproti tohoto domku je garáž, kde má pan Libosvár další svou lásku - motorky.  Všude pořádek, čisto, krása. Jednou mi pan Libosvár vyprávěl o okamžicích, kdy František zrovna na tomto dvorku hodně špatně spadl a oni se strachovali o jeho život. I na to jsem myslel, když jsem viděl tohoto sympatického a upovídaného klučinu projíždět se na koni Hukem...

 Tak, a další vyprávění k videoukázkám a fotkám nechám na později... Teď mě čeká práce v novinách... Přidám další popisky i fotky... Díky vám, kteří jste trpěliví... Budu pokračovat ve čtvrtek večer, nebo v pátek ráno... Nakonec jsem měl čas až v sobotu, omlouvám se, takže pro lepší orientaci jen upřesňuji, že tyto další popisky, plus další fotky, jsem doplnil v sobotu 12. července 2014

 Cimbálová muzika Šefranica, skvělá muzika, kterou vychoval František Říha, končící ředitel ZUŠ v Hluku. Určitě se k němu na webu brzy vrátím, během slavností jsme povykládali a já se tak dozvěděl pár novinek. Co bude s touto muzikou se uvidí, po prázdninách jdou někteří členové studovat, další už studují, takže setkávání na zkouškách nebude jednoduché. Byla by škoda, kdyby nehrála muzika dál. Stejně jako by byla škoda, kdyby nenatočila CD, které má v plánu. Držím palce!

Toto už je vystoupení hluckých Klebetnic a CM Babica. Nejdříve ženy zpívají písničku Hradišťu, Hradišťu, potom hrají a zpívají jen členové cimbálové muziky. Šlo o vystoupení v odpoledním nedělním programu, tak si je poslechněte... Pro Hluk je velké štěstí, že takové "baby" má, díky nim se daří dát život řadě hluckých akcí...

Tady jsme pro změnu v pátečním podvečeru, takto končil pořad mužských a žebnským sborů před tvrzí. Atmosféra byla příjemná, slavnosti se pěkně rozjížděly...  

 A hned po skončení sborů začínal na jiném místě Hluku, na památkových domcích, program, ve kterém byla představena kniha o Josefu Poláchovi a v něm vyhrála CM Harafica. Video z představení knihy už jsem dával, tady je atmosféra při hraní. Kamerou jsem bloudil také mezi diváky, abych zachytil všechny diváky, včetně členů CM Dolňácko, které primoval právě pan Polách. 

 Tak, a toto je pro změnu vernisáž výstavy obrazů s tématikou jízdy králů. Hlavní slovo měl pan Ondruš, který zapůjčil na výstavu některé obrazy. Tady je druhá část povídání, první část nahranou nemám. Jeho povídání je docela zajímavé, navíc velmi chválí Hlučany za zorganizování takové výstavy i velkou pomoc s přípravou. Dodávám, že většinu obrazů si Hluk zapůjčil od soukromých osob... A ještě dodám, že na výstavu si našlo cestu hodně lidí - určitě nebyli zklamaní.

 Známý to člověk, Jožka Šmukař, ne každý je z jeho způsobu propagace "fokloru" nadšený, v Hluku vystupoval s cimbálovou muzikou a zároveň i moderoval zpívání sborů. Až tak moc jsem od něj nečekal, přiznávám, ale řeknu vám, že byl výborný. Odmoderovat celý pořad a přitom zazpívat s cimbálovkou docela dost písniček není až tak sranda. Nevypustil ani jedinou minutu... 

Tak, a tady začínám dávat některé své fotky, hlavně portréty. Když jsem viděl, jak sa starosta postavíl na židličku, aby mohl pěkně z výšky promluvit k třicítce jezdců na koních a mnoha stovkám návštěvníků, tak jsem ho takto blikl... Vlevo (z našeho pohledu) stojí místostarostka Marie Plačková, vpravo starostova choť. 

Skoro ke každému člověku by tady šlo napsat pár slov, rád bych dal fotkám i příběh, byť třeba zrovna tuto první "děvčicu" neznám... 

Například toto je paní Irena Poledníková-Krylová, která režírovala ochotnické představení Hejtman Šarovec. Vyfotit je ji hrozně těžké, nerada se fotí, navíc jsem přišel při zkoušce, kdy opravdu není radno ji jakýmkoliv způsobem rušit. Na režii se soustředila tak mocně, že jsem něco takového neviděl ani tehdy, když jsem se cohdil dívat na zkoušky některých divadelních her ve Slováckém divadle.  Šak také paní režisérka a celý tým sklidil po představení dlouhé ovace. 

A Míša Hrdinová. Opět zkouška hejtmana Šarovce.  S mečem se oháněla tak zkušeně, že jsem málem ani nezavřél překvapením "hubu" :) 

 CM Šefranica má samé krásné holky - tady je jedna z nich.

 Simona Deilová, budoucé zdravotní sestra, kterou už teď můžete vídat na praxi v Uherskohradišťské nemocnici. Výborná holka, na které se mi moc líbí, jak má svou práci ráda a kolik se snaží dělat proto, aby byla co nejlepší. 

A další sympatická Hlučanka. Tuto můžete potkávat při obsluze v místní pizzerii - vsadím se, že někteří tam chodí jenom kvůli ní :) A měl bych doda, že také zpívá s Klebetnicemi, hraje divadlo, veselá to dívka... 

Ještě jednou Míša Hrdinová. A ta malinká dívenka je Maruška, krásné jméno, třetí to dcera manželů Hrdinových. A ještě bych mohl prozradit, že Míša měla štěstí na mamku a Maruška na babičku - vidím ji totiž s Maruškou hodně často. Takové "sepětí ženských je vždycky moc pěkné - však to znám i z domu ...   

 V takových krásných krojích šly tyto tři holky na ranní nedělní mši do kostela. Škoda, že byly skoro jediné... 

Anička Minaříková, Hlučanka, pracující v Praze, už jsem tady někde o ní psal, tak moc má ráda Hluk a folklor, že týden co týden jezdila z Prahy jen proto, aby šla na zkoušku Folklorního souboru Dolňácko. Tady ukazuje knížku o Josefu Poláchovi. Pořadatelé věděli, koho vybrat na prezentaci této knihy:)  

To je Dědeček. Pan Dědeček. Svůj motocykl právě odváží  z výstavy motorek, která lákala o Dolňáckých slavnostech rovněž hodně návštěvníků. 

.. další popisky ještě dopíši v příštích dnech, přidám i další fotky, je sobotní večer a já potřebuji ještě stíhat další věci - tak se za to na mě nezlobte :)