Už v neděli ráno jsem dával na facebook video s prvními tanečními našich vycházejících školáků v naší Lhotě. Nyní ho dávám také sem na web, v druhé části videa tančí se svými rodiči. Přidám v týdnu ještě druhé video, na kterém jsem si chvíli povídal se samotnými školáky i jednou paní učitelkou.

Co psát k videu? Musel bych se asi opakovat, rok co rok si právě na tomto plese a při tomto tančení uvědomuju, jak je život neúprostný, jak ten čas letí, jak jedna generace střídá druhou, jak se děti podobají svým rodičům...

Ale pochopitelně, také vnímám ohromné rozdíly mezi těmito dospívajícími dětmi, uvědomuji si, jak se liší, v jak rozdílném rodinném prostředí vyrůstají, jak moc či málo je ovlivňují jejich rodiče. A s úsměvem dodávám, že čím jsem starší, tím míň mladých tváří poznávám. A tak stále častěji pokládám otázku - který ty vlastně jsi, kdo jsou rodiče? :)

Už ve vážnějším tónu bych ještě přidal slova o tom, že až mnohem později, za řadu let, tyto děti pochopí a poznají, kteří rodiče se svým dětem věnovali s velkou láskou i obětavostí a dali jim do světa tu nejlepší "výbavu". Čímž nemyslím na nikoho konkrétního, protože každému z nás nastavuje život jinak velké překážky a úctu si zaslouží každý, kdo je v zájmu budoucího života svých dětí překonává.

Bohužel, stejně jako stále méně poznávám děti, poznávám také stále méně učitele. Až na výjimky nejsou místní, a až na výjimky je člověk nevidí na jediném setkání v té naší vísce - a že těch setkání a různých kulturních a jiných programů v celém roce je. Je mi z toho smutno, ale takový je asi ten  "moderní trend". Dnešní žák vidí učitele akorát během výuky od tolika do tolika ...   

Pokud jde o samotný ples, myslím, že se vydařil, byť jsem z něj brzy odjížděl ještě na Krojový ples do Popovic a Divadelní ples do Uherského Hradiště. Opět s úsměvem bych ale mohl dodat, že na tomto plese je důležitý názor galerky, tedy míst, kde sedí především lhotské tetičky a babičky, které bedlivě pozorují dění pod sebou. Názor této "poroty" byl spíše kritický, polonéza školáků se jim zdála příliš krátká, do noty jim nepadla ani muzika. A navíc, největší průšvih - prý brzy pohasla světla a oni neviděly, kdože tom tak s kým a jak tančí či konverzuje :)

Tož tak, v neděli večer nám krásně napadl sníh, v pondělí dopoledne se obec vylidnila a já si říkal, jak úžasné jsou ony sobotní plesové večery, kdy vesnice žije, lidé se setkávají a mají takovou zvláštní, slavnostní náladu.  Čím jsem starší, tím raději na nich jen tak sedím a pozoruju život v jeho nejradostnější podobě. I když - s klidem mě můžete vzít do tance! Je přece nekonečně nekonečný rozdíl mezi tím, když člověk "prospí" ples na židličce nebo "profrčí" v tanci ! Kapelníku, kde ste?!

RB